Otevřené vyučování: Porovnání verzí

Pojem '''otevřené vyučování''' se začal objevovat v zahraničí v 70. letech minulého století k označení metod, které vnesly nové prvky do tradičních postupů školní práce. Navazuje na myšlenky reformních pedagogických směrů z počátku 20. století, reprezentovaných jmény jako např. [[:en:Maria Montessori|Maria Montessori (anglicky)]], [[:en:Célestin Freinet|Célestin Freinet (anglicky)]], P. Petersen, [[:en:John Dewey|John Dewey (anglicky)]] a další.

Dřívější [[vzdělávání]] se od svého vzniku v 17. století vyznačovalo uzavřeností vůči vnějším podnětům. Nebylo zvykem reagovat na praktické potřeby denního života. Vzdělávání bylo chápáno jako předávání vědomostí, vyznačovalo se encyklopedičností[[encyklopedičnost]]í, preferovány byly hlavně akademické znalosti. Tradiční [[Herbart_and_Herbartianism|herbartovská škola]] používala převážně [[drill]], [[mechanické pamětní učení]], nerespektovala všechny stránky osobnosti[[osobnost]]i žáka, ani nedoceňovala schopnost tvořivého přístupu učitele[[učitel]]e. Takováto výchova sice dosáhne měřitelných výsledků, avšak nepodporuje samostatné myšlení, utvrzuje slepou poslušnost, vztah učitele a žáka jednostranně podřízený. Školy však byly nuceny reagovat na měnící se požadavky praxe – nutnost využití lidské tvořivosti, aktivity, samostatnosti, podnikavosti, a také zespolečenšťování světa práce. Pro rozvoj demokracie jsou nutné formy otevřené, které využívají sociálně integrativní výchovné styly</ref>VÁŇOVÁ, R. - POLÁČKOVÁ, V. - VALIŠOVÁ, A. aj.: Co je to „otevřené vyučování“. Pedagogika, 43, 1993, č. [1], s. 63-8.</ref>.

*# 2.VÁCLAVÍKBADEGRUBER, V. a kolB.: Otevřené vyučováníučení nave příkladu28 vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠkrocích. 1. vyd. Praha: Agentura STROMPortál, 19971994. 63118 s. ISBN 80-90195485282-76-3-1.