Verze z 14. 1. 2007, 11:52 editovat František Tůma (diskuse \| příspěvky) 9 editací mBez shrnutí editace ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 1. 2007, 15:09 editovat zrušit editaci Milan Keršláger (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 12 670 editací m Viz http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Diskuse:Otevřené vyučování Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{upravit}} Pojem '''otevřené vyučování''' se začal objevovat v zahraničí v 70. letech minulého století k označení metod, které vnesly nové prvky do tradičních postupů školní práce. Navazuje na myšlenky reformních pedagogických směrů z počátku 20. století, reprezentovaných jmény jako např. [[:en:Maria Montessori]], [[:en:Célestin Freinet]], P. Petersen, [[John Dewey]] a další.▼ ▲Pojem '''otevřené vyučování''' se začal objevovat v zahraničí v 70. letech minulého století k označení metod, které vnesly nové prvky do tradičních postupů školní práce. Navazuje na myšlenky reformních pedagogických směrů z počátku 20. století, reprezentovaných jmény jako např. [[:en:Maria Montessori\|Maria Montessori (anglicky)]], [[:en:Célestin Freinet\|Célestin Freinet (anglicky)]], P. Petersen, [[:en:John Dewey\|John Dewey (anglicky)]] a další. Dřívější vzdělávání se od svého vzniku v 17. století vyznačovalo uzavřeností vůči vnějším podnětům. Nebylo zvykem reagovat na praktické potřeby denního života. Vzdělávání bylo chápáno jako předávání vědomostí, vyznačovalo se encyklopedičností, preferovány byly hlavně akademické znalosti. Tradiční [[:en:Herbart_and_Herbartianism\|herbartovská škola]] používala převážně drill, mechanické pamětní učení, nerespektovala všechny stránky osobnosti žáka, ani nedoceňovala schopnost tvořivého přístupu učitele. Takováto výchova sice dosáhne měřitelných výsledků, avšak nepodporuje samostatné myšlení, utvrzuje slepou poslušnost, vztah učitele a žáka jednostranně podřízený. Školy však byly nuceny reagovat na měnící se požadavky praxe – nutnost využití lidské tvořivosti, aktivity, samostatnosti, podnikavosti, a také zespolečenšťování světa práce. Pro rozvoj demokracie jsou nutné formy otevřené, které využívají sociálně integrativní výchovné styly. [1]▼ ▲Dřívější vzdělávání se od svého vzniku v 17. století vyznačovalo uzavřeností vůči vnějším podnětům. Nebylo zvykem reagovat na praktické potřeby denního života. Vzdělávání bylo chápáno jako předávání vědomostí, vyznačovalo se encyklopedičností, preferovány byly hlavně akademické znalosti. Tradiční [[~~:en:~~Herbart_and_Herbartianism\|herbartovská škola]] používala převážně drill, mechanické pamětní učení, nerespektovala všechny stránky osobnosti žáka, ani nedoceňovala schopnost tvořivého přístupu učitele. Takováto výchova sice dosáhne měřitelných výsledků, avšak nepodporuje samostatné myšlení, utvrzuje slepou poslušnost, vztah učitele a žáka jednostranně podřízený. Školy však byly nuceny reagovat na měnící se požadavky praxe – nutnost využití lidské tvořivosti, aktivity, samostatnosti, podnikavosti, a také zespolečenšťování světa práce. Pro rozvoj demokracie jsou nutné formy otevřené, které využívají sociálně integrativní výchovné styly. [1] Otevřené vyučování je tedy soubor principů školní práce, které je třeba aplikovat na konkrétní podmínky. Celkově jde o zásadní změnu pedagogického postoje vůči žákům. Škola se otevírá jak žákům (otevírání vyučování), tak i rodičům (otevírání školy navenek). Řádek 61 ⟶ 63: * 1.VÁŇOVÁ, R. - POLÁČKOVÁ, V. - VALIŠOVÁ, A. aj.: Co je to „otevřené vyučování“. Pedagogika, 43, 1993, č. 1, s. 63-8. * 2.VÁCLAVÍK, V. a kol.: Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-3-1. * 3.BADEGRUBER, B.: Otevřené učení ve 28 krocích. 1. vyd. Praha: Portál, 1994. 118 s. ISBN 80-85282-76-3.

Otevřené vyučování: Porovnání verzí