Koordinační číslo: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
m narovnání přesměrování |
||
Řádek 9:
* [[Přechodný kov|Přechodné prvky]] uplatňují v komplexech koordinační čísla od 2 do 9. Z nich se nejvíce vyskytují čísla 4 a 6. Vyšší koordinační čísla, které již nepatří k běžným, se vyskytují u [[vnitřně přechodný kov|vnitřně přechodných prvků]].
* Díky [[elektron]]ovým efektům jako je [[Jahn-Tellerův efekt]] jsou některá geometrická uspořádání stabilnější než jejich alternativy, např. pro některé sloučeniny je [[trigonální prisma]] výhodnější než [[Osmistěn|oktaedr]]ická struktura.
* Vliv na maximální koordinační číslo má [[elektronová konfigurace]] centrálního atomu, poměr velikostí ligandu a centrálního atomu, vliv náboje centrálního atomu a počet volných vazebných [[orbital]]ů centrálního atomu.
Řádek 30:
[[Soubor:Tetrafluoro-boritanový anion.JPG|200px|right|Tetra(fluorido)boritanový anion]]
[[Soubor:Tetrachlorido-měďnatý anion.JPG|right|200px|Tetra(chlorido)měďnatý anion]]
Toto koordinační číslo je druhé nejběžnější a odpovídá mu [[Čtyřstěn|tetraedr]]ické a [[čtverec|čtvercové]] uspořádání koordinační sféry. Výběr mezi oběma geometriemi závisí do určité míry na elektronové konfiguraci centrálního atomu.
Jestliže jde o atom se sféricky symetrickou elektronovou konfigurací (elektrony jsou pravidelně uspořádány kolem jádra), pak se budou [[ligand]]y snažit uspořádat tak, aby byly co nejdále od sebe. Tomu odpovídá tetraedrické uspořádání. Tato situace nastává u komplexů s a p-prvků (např. [BF<sub>4</sub>]<sup>-</sup>) a u těch d-prvků, které buď dosáhly skupinového oxidačního čísla (všechny orbitaly prázdné, např. Mn<sup>+7</sup> - MnO<sub>4</sub><sup>-</sup>), nebo mají konfiguraci d<sup>5</sup> příp. d<sup>10</sup> (symetrické konfigurace, např. Fe<sup>+3</sup>, Cu<sup>+</sup> - [Cu(py)<sub>4</sub>]<sup>+</sup>, Ni<sup>0</sup> - [Ni(CO)<sub>4</sub>]).
Řádek 54:
[[Soubor:Hexafluoridoželezitý anion.JPG|right|160px|Hexa(fluorido)železitý anion]]
Toto koordinační číslo je nejběžnější a odpovídá mu [[Osmistěn|oktaedr]]ické a [[trigonální prizma|trigonálně prizmatické]] uspořádání koordinační sféry. Komplexy jsou výhradně oktaedrické. Právě na těchto komplexech [[Alfred Werner]] obhajoval svou teorii o koordinačních sloučeninách a za rozštěpení komplexu [Co(Co(NH<sub>3</sub>)<sub>4</sub>(OH)<sub>2</sub>)] na [[optická izomerie|optické antipody]] v roce [[1914]] získal [[Nobelova cena|Nobelovu cenu]], protože tím naprosto jednoznačně dokázal pravdivost své teorie. Teprve roku 1923 byl popsán první případ trigonálně prizmatických komplexů - MoS<sub>2</sub> a WS<sub>2</sub>, které mají polymerní strukturu - a roku 1965 se začaly objevovat i další trigonálně prizmatické komplexy jako např. [Re(S<sub>2</sub>C<sub>2</sub>Ph<sub>2</sub>)<sub>3</sub>].
V reálných komplexech je oktaedr vždy nějakým způsobem [[deformace|deformován]]. I pokud se jedná o komplex s homogenní koordinační sférou (např. šest stejných ligandů), dochází k deformacím vlivem tzv. [[Jahn-Tellerův efekt|Jahn – Tellerova efektu]]. Ten je způsoben nerovnoměrným rozložením elektronů centrálního atomu.
| |||