Hereze: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 1:
{{Ve výstavbě}}
{{neověřeno}}
'''Hereze''', '''kacířství''' či '''blud''' (z [[řečtina|řeckého]] αἵρεσις ''hairesis'' volba < αἵρειν ''hairein'' vybírat, brát) označuje původně takový [[teologie|teologický]] názor, který „volí“ nebo si „vybírá“ určitý odlišný pohled, který je neslučitelný s obecnou vírou dané [[církev|církve]], tj. [[ortodoxie|ortodoxií]]. Zastánce hereze je touto církví označován jako heretik, kacíř či bludař. Téhož pojmu se užívá též v přeneseném smyslu pro pojmenování nenáboženského názoru na nenáboženskou „ortodoxní“ záležitost; kupříkladu pro [[esperanto|esperantisty]] je herezí používání [[ido|ida]], tj. používání revidované verze esperanta {{Doplňte zdroj}}.
Řádek 37 ⟶ 39:
== Dějiny hereze a dějiny státu ==
Císař Konstantin učinil z křesťanství povolené náboženství a dějiny herezí jsou úzce provázány s dějinami státu. Ti, kdo odmítali autoritu [[Církevní otcové|církevních Otců]], mohli být pronásledováni zákonem stejně jako křesťané, odmítající kult císaře. Po pádu římského impéria hereze z latinského Západu postupně mizí a znovu se objevuje v 10. století spolu s feudálním systémem, který přináší všeobecné upevnění moci, ale zůstává podružnou otázkou. Až v polovině 12. století je postavena do popředí, kdy ji opat
== Klášterní diskurs do poloviny 12. století ==
Na počátku 11. století se objevují pět konkrétních, přesně datovaných případů, jejichž aktéři jsou známi. O čtyřech aférách z pěti vypráví burgundský mnich Raul Glaber v prvních čtyřech knihách svých ''Dějin'', které sepsal v letech 1031 až 1042.Významnou událost klade do roku 1000: rolník Leutard z Vertus u Chậlons - de - Champagne vyhnal svou ženu, rozbil sochy svatých i kříž, odmítl platit desátky a začal kázat. Nebo: učený Vilgard z Raveny se stal kacířem pro svou lásku ke gramatice a pohanským básníkům. Vážnější byl případ v Orleánsu. O Vánocích v roce 1022 bylo asi deset až čtrnáct vysoce postavených kleriků z tamní katedrály, včetně scholastika, obviněno z kacířství a na rozkaz krále [[Robert Pobožný|Roberta Pobožného]] upáleno. Dvě zprávy o této události pocházejí z kláštera Fleury-sur-Loire, jehož opat se účastnil synody v Orléansu. Po dramatické události mnich z Ripollu v
}}</ref> ve své ''Kronice'' odsouzence jako manichejce sloužící ďáblu - je jediný, kdo zachází tak daleko. Kolem roku 1080 autor listináře kostela Saint - Piérre v Chatres věnoval této události obsáhlý exkurz a přimísil do nich báchorky o nočních orgiích provinilců. Uprostřed intelektuální společnosti otevřené nejodvážnějším teologickým spekulacím se politické kliky střetly kvůli obsazování biskupských stolců. Scholastik z Tours Béranger, který ve svém učení popíral transsubstanciaci, měl větší štěstí, že jeho díla byla několikrát odsouzena a spálena. On sám si zachoval své postavení až do smrti.Roul Glaber a kronikář z 11. století, který přepsal protokol o výslechu arcikacíře : asi toku 1028 nalezl milánský arcibiskup při návštěvě turínské diecéze na hradě Monteforte komunitu mužů a žen, kteří společně užívali majetek, žili přehnaně cudně, modlili se a postili pod vedením jakéhosi Gérarda a pod ochranou jisté urozené dámy. Zdá se, napsal, že jejich učení vycházelo z teologie
vyučované v karolinských školách na severu, která se šířila Itálií v 10, století. Zřejmě se jednalo o venkovskou komunitu kajícníků, která se odchýlila od učení crkve a omítla její autoritu. V době sociální krize zřejmě takových skupin nebylo málo. V roce 1025 byli odhaleni kacíři z Arrasu, kteří jsou známi díky záznamům opaným koncem 12. století v jednom cisterciáckém rukopise, který obsahuje polemiku s kacíři. Je to jediný pramen,který referuje o synodě, kterou svolal biskup z Cambrai a Arrasu. Kacíři z Arrasu jsou líčeni jako komunita nevzdělaných laiků. Pověst kacířského kraje se připisuje Akvitánii. Kacíři chtěli žít po vzoru apoštolů, hlásali zbožný život a neustále se modlili a postili. Protože odmítali uctívat kříž, relikviáře a obrazy svatých , protože zavrhovali svátost mše, z niž liturgie stále více vylučovala laiky a naopak do ní zahrnovala stále větší počet řeholníků s kněžským svěcenímm. Požadovali přístup ke studiu Bible a čím dál více si přisvojovali kněžské pravomoci.<br />
=== První reformační koncil ===
V roce 1049 svolal papež Lev IX. první reformační koncil s vzasl situaci na vědomí.
== Odkazy ==
=== Reference ===
| |||