Wikipedie

Kniha žalmů: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Drobné doplnění, styl, drobnosti
Řádek 1:
'''Kniha žalmů''' ({{Vjazyce|he}} {{Cizojazyčně|he|תהילים}}, ''tehilim'', {{Vjazyce|el}} {{Cizojazyčně|el|ψαλμοί}}, ''psalmoi'') je jednou z knih [[Starý zákon|Starého zákona]]. Židé ji řadí mezi {{cizojazyčně|he|כתובים}}, ''Ktuvim'' ([[Spisy]]), křesťané mezi mudroslovnou (sapienciální) literaturu. Někdy se knihaKniha žalmů označuje také jako [[žaltář]]. Kniha žalmůa – jak napovídá sám název – je sbírkou různých [[žalm]]ů –150 hebrejských náboženských písní a chvalozpěvů.
 
[[řečtina|Řecký]] termín {{cizojazyčně|el|ψαλμ}} ''psalm'' je překladem [[hebrejština|hebrejského]] ''mizmor'' („píseň“). Do češtiny se slovo ''žalm'' dostalo přes latinu ({{cizojazyčně|la|''psalmus''}}).
 
Žalmy jakožto básnické formy modliteb se nevyskytují jen v knize žalmů, ale najdeme je i jinde v [[Bible|Písmu]] ([[Kniha Soudců]] 5, [[Kniha Jonáš|Jonáš]] 2 apod.). Do společnýchvětších celků byly tyto modlitby shromažďovány relativně brzy, avšak samotná knihaKniha žalmů, jak ji známe dnes, je hodněpoměrně pozdní. Ještě v [[Kumrán]]u se nacházelonalezlo víc knih žalmů, které se lišily co do obsahu a šíře. Texty jednotlivých žalmů však vykazují jen málo odchylek. Na druhé straně v nich najdeme relativně mnoho chyb a textových porušení, což je zaviněno značným stářím i častým používáním žalmů.
 
== Struktura a číslování knihy žalmů ==
 
[[Soubor:Doré Bible Žalmista David.JPG|thumb|300px|Král David zpívající žalmy za doprovodu [[harfa|harfy]] od [[Gustave Doré|G. Dorého]]]]
Žalmů je celkem 150 (v [[Septuaginta|Septuagintě]] 151). Knihaa žalmůtvoří jenejdelší rozdělenaknihu do[[Tenach]]u pěti([[Starý zákon|Starého zákona]]). Proto se dělila do částí (patrně svitků), které mají pravděpodobně odpovídat [[Pentateuch|pěti knihám Tóry]], a to následovně:
# 1 – 41
# 42 – 72
Řádek 16:
Každá z těchto sekcí končí vlastní [[doxologie|doxologií]], která je dnes sice připojena vždy k poslednímu žalmu, avšak původně k němu nepatřila a sloužila jako uzávěr sekce. V případě páté sekce se nejedná o doxologii tvořenou jedním či dvěma verši, ale hned několika celými žalmy (146-150), které tak mohutně a oslavně zakončují celou knihu.
 
Toto dělení však bylo vytvořeno až sekundárně. Kniha žalmů obsahuje několik nezávislých sbírek žalmů, které původně kolovaly samostatně. Někdy výše zmíněné doxologie půlídělí tyto sbírky ve dví, čímž ukazují, žetakže byly vsunuty až později. Ze sbírek jsou nejvýznamnější:
# Davidovy žalmy (3 – 41)
# Elohistické žalmy (42 – 83)
Řádek 24:
Původní sbírka začínala možná žalmem 2; [[Žalm 1|žalm 1]] by pak byl vsunut později jako meditativní úvod do celé knihy. Pro to mluví skutečnost, že v Bézově kodexu a v citaci u [[Origenes|Origena]] ze [[Skutky apoštolů|Skutků apoštolských]] (Sk 13,33) se o žalmu 2 mluví jako o prvním žalmu žaltáře. Jiným vysvětlením je, že první dva žalmy byly chápány jako jeden celek.
 
Poněkud podrobnějí zobrazuje strukturu žaltáře následující tabulka:<ref>Srov. Erich Zenger, ''Einleitung in das Alte Testament''</ref>
 
{| border=1 cellspacing=0 cellpadding=4 align=center
Řádek 116:
|}
 
Je zajímavé, že Septuaginta sice vznikla překladem hebrejského textu, přesto je rozdělení Žalmu 9-10 v dnešním hebrejském textu patrně chybné: jedná se totiž o jeden abecední Žalm, kde verše začínají jednotlivými písmeny hebrejské abecedy, a členění Septuaginty je tak původnímu textu bližší.
== Tituly žalmů ==
 
Řádek 121 ⟶ 123:
 
'''Hudební nástroje a melodie''' jsou ryze praktického charakteru a říkají, jakým způsobem se mají žalmy provádět. Většinou se objevují následující druhy označení žalmů:
* ''šir, šira'': píseň
* ''tehila'': chvála
* ''tefila'': modlitba
* ''miktam, maskil, šigajon'': rozumný
 
'''Osobní jména''' představují problém. Jsou obvykle uvozena předložkou „ל“ (le-, k ''někomu'', pro ''někoho''), která může podle okolnosti uvozovat většinou posesivní genitiv (čí?) nebo dativ (komu?). MůžouMůže to tedy být žalmy, jejichžpřipsání autorství je dané osobě připisováno, nebo žalmyúdaj, kterépro koho jsou prourčeny, tutokdo osobuv určenynich mluví, případně i bližší určení žánru. NejčastějšíNejčastěji uváděná jména jsou:
* [[David (biblická postava)|David]] (74 žalmů)
* [[Šalomoun]], [[Mojžíš]], [[Jeremjáš]]
Řádek 135 ⟶ 137:
== Literární druhy ==
 
Existují různé přístupy k dělení žalmů do kategorií. [[Hermann Gunkel]] (1862-1932) rozdělil žalmy podle převládajícího rysu dané zpívané modlitby do tří hlavních kategorií: chvalozpěv, žalozpěv a díkůvzdání. Craig Broyles zdůrazňuje dělení na liturgické žalmy (zpívané při chrámových bohoslužbách) a osobní žalmy (modlitby jednotlivce). Následující dělení pochází od Geralda Wilsona, ale i v něm je třeba obezřetnostizařazovat přido zařazení dokategorií kategorieopatrně, protože jednotlivá témata a motivy se navzájem překrývají:
* ''Hymny (chvalozpěvy)''. Žalmista chválí Hospodinovy skutky a charakter. Bůh je stvořitel a udržovatel vesmíru. ZdeSem patří například žalmy 8; 29; 33; 146 až 150.
* ''Nářky (žalozpěvy)''. Žalmista hledá u Boha řešení problémů nebo nesnází. Prožívá pochybnosti, pocity, že Bůh je daleko. Příklady žalozpěvů jsou žalmy 22; [[Žalm 74|74]]; 88; 130.
* ''Díkůvzdání''. Žalmista vyjadřuje svou vděčnost Bohu, který jej zachránil v jisté situaci v minulosti. Příkladem jsou žalmy 104; 107; 116; 136.
Řádek 144 ⟶ 146:
** ''Liturgické žalmy'' - určené přímo pro chrámovou liturgii. Žalmista společně s celým shromážděním přichází do chrámu před Boha a chválí skutky a charakter Boha. Někdy daná píseň vyzývá druhé ke chvále Boha a připomíná Hospodinovy skutky. Příkladem jsou žalmy 15; 24; 66; 118; 107; 136;
** ''Hospodin kraluje''. Slova „Hospodin kraluje“ jsou uvedena v úvodu žalmu. Dále je v královských žalmech přítomen motiv Boha jako krále, který má veškerou moc. Je to Bůh, kdo kraluje. Příkladem jsou žalmy 93 a 95 až 99.
** ''Žalmy moudrosti a zákona''. Tyto žalmy zdůrazňují, že je moudré číst Hospodinův zákon ([[Tóra|Tóru]]) a dbát jeho pokynů. ZdeSem lze zahrnout žalmy 1; 19; 73; 90; 107; 119; 145.
** ''Další různé typy'':
*** ''Žalmy důvěry''. Tyto žalmy vyjadřují důvěru vůči Bohu. ZdeSem patří žalmy 11; 23; 62; 91; 131.
*** ''Historické žalmy''. Tyto žalmy se soustřeďují na hymnické vyprávění dějin [[Izraelský národ|Izraelského národa]] a na oslavu Boha, který se v dějinách o svůj národ staral. Např. žalmy 78; 105; 106.
 
== Poselství knihy žalmů ==
Žalmy jsou záznamem modliteb, jsou tedy vyjádřením živé víry jednotlivců i skupin. V žalmech se setkávají emoce i víra jejich autorů v reálných situacích jejich života - žalmista říká Bohu o své situaci a vyjadřuje svůj strach, prosby, chvály nebo díky. Protože texty biblických knih nebyly dříve lidem běžně dostupné, zpívané žalmy v chrámu a při bohoslužbách byly nejznámější částí [[Starý zákon|Starého zákona]]. V křesťanské tradici [[Modlitba hodin|modlitby hodin]] mají kněží i řeholníci každý týden projít všemi Žalmy, takže je často znají zpaměti. V reformaci z nich vznikaly oblíbené písně v národních jazycích.

Autoři žalmů uprostřed svých životních zápasů i radostí vyjadřují svou důvěru, že Bůh je mocný a dobrý. Asi nejznámějším žalmem je žalm 23, vyjadřující důvěru vůči Bohu, který žalmistu provede celým životem, jako pastýř provádí své ovce:
[[Soubor:Ichthys_and_Psalm23.jpeg|thumb|200px|Popularitu žalmů v dnešní době dokazuje i tento [[motocykl]]ista, hlásící se ke [[křesťanství]] a k poselství Žalmu&nbsp;23]]
{{citát|
Řádek 181 ⟶ 185:
{{Otto|Žalm}}
 
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
 
=== Související články ===
* [[Žaltář]] (''psalterium'')
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_žalmů“