Byzantská říše v době Komnenovců: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m pravopis |
||
Řádek 37:
To bylo v době, tato negativní tendence, byla v době kdy se na scéně objevili noví nepřátelé přímo zhoubná. Na západě se objevili [[Normané]] a na východě [[Seldžučtí Turci]]. Normané, původně žoldnéři ze severu začali útočit kolem roku 1040 na byzantské pevnosti. Proti nim byl císařem vyslán Georgios Manikes s velkou armádou. Ten proti Normanům vedl rázné a úspěšné tažení (1042). Avšak záhy byl odvolán císařem zpět do Konstantinopole. Rozhněvaný Manikes se prohlásil sám císařem a porazil na Jadranském pobřeží císařskou armádu. Nicméně zemřel na následky vážného zranění. Normané do roku 1071 vypudili Byzantince z [[Itálie]]. Bylo to po dlouhých 500 letech co byla Itálie zbavena byzantské kontroly.
Přes závažnost této ztráty došlo k největší katastrofě v [[Malá Asie|Malé Asii]]. Shodou okolností ve stejném roce jako byla ztracena Itálie. Seldžučtí
Po svém propuštění zjistil Romanus, že jeho nepřátelé se proti němu spikli a zbavili jej trůnu. Po dvou porážkách se Roman vzdal a zemřel, když byl umučen. Nový vládce [[Michael VII. Dukas]] odmítl mírovou smlouvu mezi sultánem a Romanem. A právě v reakci na to, začali turci pronikat hlouběji do malé Asie, již ne jako nájezdníci, ale jako dobyvatelé. Turci se nesetkali se žádným odporem. Navíc v celé říši panoval chaos a císařství se utápělo v domácích válkách. Malá Asie byla ztracena. Od roku 1080 ztratila říše asi 78 000 km2.
| |||