Žofie Alexejevna: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Harold přesunul stránku Žofie (Sofie) Alexejevna na Žofie Alexejevna: standard
Rafus (diskuse | příspěvky)
m typo
Řádek 29:
Na začátku srpna 1689 dorazili věrní střelci do Preobraženského s informací, že Žofie chystá nový převrat. Mladý car, zastrašen vzpomínkou na hrůzy z Rudého schodiště, okamžitě s celou rodinou vyrazil do Trojického kláštera, kam za ním později přijel celý malý dvůr. Tu se již stahovala mračna nad osudem „carevny“ Žofie. Žofie chtěla situaci ještě narychlo uklidnit, a tak za Petrem poslala patriarchu Joakima, který se však okamžitě přidal na carovu stranu. Do kláštera hlavu církve dále následovali bojaři, střelci a dokonce i Žofie, s níž však Petr odmítl jednat. Žofie musela odejít do [[Novoděvičí klášter|Novoděvičího kláštera]] v Moskvě, kde byla střežena mnoha vojáky.
 
V září se Petr vrátil zpět do Moskvy a společně s bratrem Ivanem se ujal vlády nad Rusí. Někdejší mocné vládkyni však svitla naděje na obnovení moci ještě jednou, a to roku [[1698]]. Bojaři byli nespokojeni s carovým německým způsobem života, střelci byli odsunuti na litevskou hranici a nemohli se vrátit domů do Moskvy. I přes Petrův zákaz se do metropole vrátili, avšak byli odtud vytlačeni. Žofie se pokusila ještě naposled svými intrikami rozpoutat převrat. Z kláštera střelcům zaslala dopis, že o carovi nejsou žádné zprávy a vyprovokovala nakonec další povstání, které však věrní Petrovi stoupenci rozdrtili. Petr se samozřejmě dověděl o Žofiině rozkazu táhnout na Moskvu, ta však všechno popřela, a tak car rozhodl, že nadále v klášteře již nebude pobývat jako carevna, ale pouze jako řeholní sestra Zuzana. Tato kdysi mocná žena v NovoděvíčskémNovoděvičím klášteře skonala v tichosti a zapomnění 3. července 1704.
 
Žofie Alexejevna, tato velmi rozporuplná žena, nikdy nedopřála klidu ruské historiografii. Existuje mnoho kontroverzních názorů, které ji přirovnávají buď k tomu nejhoršímu, co kdy mohlo Rusko postihnout, ale mnozí v ní naopak vidí nejdůležitější ženu světových dějin. Pravda však bude asi někde jinde. Tato rozhodná a energická vladařka byla schopna po velmi dlouhé době uzavřít mír s Polskem a vydat mnoho důležitých zákonů. Byla první ruskou panovnicí novověkých dějin, která se dostala z těremu až na carský trůn, místo do té doby Bohem svěřené pouze mužům. Dynastie Romanovců se tedy může pyšnit nejen revolučním carem Petrem I. Velikým, ale i emancipovanou a odhodlanou carevnou Žofií.