Vilém I. Oranžský: Porovnání verzí

Princ '''Vilém I. Oranžský''' ([[nizozemština|nizozemsky]] ''Willem van Oranje'', ''Willem de Zwijger'', [[24. duben|24. dubna]] [[1533]] – [[10. červenec|10. července]] [[1584]]), zvaný též '''Vilém Mlčenlivý''', byl význačný představitel a organizátor [[Nizozemská revoluce|nizozemské revoluce]], národně osvobozeneckého boje Nizozemců proti [[Španělsko|španělskému]] režimu, který vyústil ve formální uznání nezávislosti nizozemských provincií v roce 1648 v rámci [[vestfálský mír|vestfálského míru]]. R.Roku 1559 byl Vilém Oranžský jmenován [[seznamSeznam nizozemskýchpanovníků panovníkůNizozemska|místodržitelem]] nizozemských provincií [[Holand]], [[ZélandZeeland]], [[Utrecht]], [[západní Frísko]], [[Voorn]] a [[Briel]]. Nizozemský lid si prince Viléma zvolil za svého vůdce v boji proti španělské despocii. Stalo se tak na [[Dordrecht|dordrechtském shromáždění]] v červenci 1572. Roku 1584, kdy byl Vilém Oranžský prohlášen i formálně hlavou [[Spojené nizozemské provincie nizozemské|Spojených provincií nizozemských]] (s titulem "hraběte holandského"), ho v [[Delft]]u zavraždil [[Francie|francouzský]] [[katolictví|katolický]] fanatik [[Balthasar Gérard]]. Jeho osobu opěvuje [[nizozemská hymna]], jíž latinská forma jeho jména (''Wilhelmus'') dala název.

Vilém byl nejstarším synem [[Vilém Nassavský|Viléma hraběte Nassavského]]. Po strýci [[René de Chalon]], princi oranžském, zdědil rozsáhlý majetek [[Burgundsko|burgundského]] feudálního rodu. Panství se rozprostírala ve Francii, Nizozemí a Německu. Ceněnou součástí burgundského dědictví bylo knížectví [[Orange]] na jihovýchodě Francie (tvořila je 3 větší města a asi 500 vesnic, dvorů a zámků). Državy [[René de Chalon|Reného de Chalon]] dále představovala panství ve svobodném hrabství burgundském ([[Franche-Comté]]) a bohatá panství a výnosné statky v [[Nizozemsko|Nizozemí]] (v Brabantsku, ve Flandrech, v Hennegavsku, v severních provinciích Holand, Zéland a Utrecht).

Příslušníci rodu hrabat nassavsko-dillenburských se brzy po [[Martin Luther|Lutherově]] vystoupení stali stoupenci [[reformace]]. Na rodném [[Dillenburg]]u strávil Vilém prvních 11 let svého života. V rodinném prostředí luterské zbožnosti a kázni byl Vilém veden k ctnosti a získával základní vzdělání. Protože podle platných zákonů se dědicem po oranžském princi mohl stát pouze katolík, byla na základě rozhodnutí císaře [[Karel V.|Karla V.]] Vilémovi určena od jeho 12 let výchova v přísně katolickém duchu odděleně od luterského rodinného prostředí. Vilém byl vychováván nejprve v [[Breda|Bredě]] (od jara 1545), později v [[Brusel|Bruselu]].

V následujících letech bojoval proti španělským vojskům, reorganizoval vojska severních provincií a snažil se zabránit rozdělení země. Přijal hodnost [[Nizozemští místodržitelé|místodržitele]] [[Spojené nizozemské provincie nizozemské|Spojených nizozemských provincií]]. Jeho plány na udržení jednoty země však byly zmařeny. Pro Nizozemce se Vilém Oranžský stal symbolem hrdinství a obětavosti. Nazývali ho dokonce otcem vlasti. Byl skutečně neobyčejnou osobností.

Vilémovou první manželkou byla Anna van Buren, která zemřela v mladém věku po třech porodech. V roce 1561 se Vilém oženil podruhé a jeho manželkou se stala [[luteránství|luteránka]] [[Anna Saská (1544 - 15771544–1577)|Anna Saská]], neteř [[kurfiřt]]a [[August Saský|Augusta Saského]] a vnučka lantkraběte Hellboy. Manželství nebylo příliš šťastné, jelikož Vilém byl často na cestách a později na bitevním poli. Anna tedy svého manžela nakonec opustila a usadila se v Kolíně nad Rýnem, kde svůj tamní pobyt financovala rozprodáváním zděděných šperků. V Kolíně nad Rýnem se seznámila s advokátem [[Jan Rubens|Dr. Janem Rubensem]] (ten se stal později otcem slavného malíře [[Peter Paul Rubens|P. P. Rubense]]), který se pro Annu snažil získat další finanční prostředky u jejích příbuzných v [[Hesensko|Hesensku]]. Pracovní vztah Anny Oranžské a ženatého doktora Rubense, otce šesti dětí, přerostl ve vztah milenecký a 22. srpna 1571 porodila Anna nemanželskou dceru. V té době už byla kněžna Anna v domácím vězení na zámku Siegen a Rubens se ocitl ve vyšetřovací vazbě, kde se ke svému otcovství přiznal.

Poprvé se oženil [[6. červenec|6. července]] roku [[1551]] s ''Annou van Buren'' ([[1533]]-–[[1558]]). Z manželství vzešly tři děti:

* hraběnka Marie von Nassau ([[1553]]-–[[1555]]), zemřela jako dítě,

* [[Filip Vilém Oranžský|Filip Vilém]], princ Oranžský ([[1554]]-–[[1618]]) (manželka ''Eleanora de Condé''), žil téměř 30 let ve Španělsku jako [[rukojmí]],

* hraběnka Marie von Nassau ([[1556]]-–[[1616]]), (manželka hrabětě ''Filipa zu Hohenlohe-Neuenstein'');

[[25. srpen|25. srpna]] [[1561]] se oženil podruhé, a to s ''[[Anna Saská (1544 - 15771544–1577)|Annou Saskou]]'' ([[1544]]-–[[1577]]), jedinou dcerou a dědičkou [[Sasko|saského]] [[kurfiřt]]a [[Mořic Saský|Mořice Saského]]. Z manželství, jež bylo v roce [[1571]] anulováno, vzešly čtyři děti:

* hraběnka Anna von Nassau ([[1563]]-–[[1588]]), manželka hraběte ''Viléma Ludvíka von Nassau-Dillenburg'',

* hrabě Mořic August Filip von Nassau ([[1564]]-–[[1566]]),

* [[Mořic Oranžský]], princ Oranžský ([[1567]]-–[[1625]]),

* hraběnka Emilie von Nassau ([[1569]]-–[[1629]]), manželka vévody ''Manuela Portugalského'', syna [[Portugalsko|portugalského krále]] [[Antonín I. Portugalský|Antonia I.]];

[[24. duben|24. dubna]] [[1575]] se oženil potřetí, a to s ''[[Šarlota de Bourbon|Šarlotou de Bourbon]]'' ([[1546]]-–[[1582]]), dcerou ''Ludvíka III. de Montpensier'' Z manželství se narodilo šest dcer:

* [[Luisa Juliana Oranžská]] ([[1576]]-–[[1644]]), manželka [[Fridrich IV. Falcký|Fridricha IV. Falckého]],

* Alžběta ([[1577]]-–[[1642]]), manželka ''[[JindřichHenri de La Tour d'Auvergne de Turenne (1555–1623)|Jindřicha de La Tour d'Auvergne]]'',

* Kateřina([[1578]]-–[[1648]]), manželka hraběte ''Filipa Ludvíka II von Hanau-Münzenberg'',

* Šarlota Flandrina ([[1579]]-–[[1640]]), od roku [[1593]] řeholnice,

* Šarlota Brabantina ([[1580]]-–[[1631]]), manželka ''Claude, prince de Thouars'',

* Emilie Antverpiana ([[1581]]-–[[1657]]), manželka ''Fridricha Kazimíra Wittelsbacha'';

Dne [[24. duben|24. dubna]] [[1583]] se oženil počtvrté, a to s [[Luisa de Coligny|Luisou de Coligny]] ([[1555]]-–[[1620]]), dcerou slavného [[Gaspard de Coligny|admirála Coligny]], vůdce francouzských [[hugenoti|hugenotů]]. Pár měl jediného syna: