Dějiny Sovětského svazu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
revertnite niekto upravy od 194.228.20.250, on zmaze polku clanku a nikto si to nevsimne aj napriek tomu ze po nom este ludia nieco editovali... |
revert vandalismu z 10/6/2013, návrat na verzi 46.23.50.2 ze 7/6/2013 |
||
Řádek 1:
'''Dějiny [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]''' se začaly psát po [[Říjnová revoluce|Říjnové revoluci]] a byly zakončeny rozpadem země v letech [[1990]] a [[1991]].
== 1917–1922: Říjnová revoluce a vznik SSSR ==
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu 1917-1922|Říjnová revoluce|Občanská válka v Rusku}}
[[Soubor:Lenin addresses the troops, May 5, 1920 with Trotsky in foreground..jpg|right|thumb|Lenin a Trockij v roce 1920]]
Po [[Říjnová revoluce|říjnové revoluci]] roku [[1917]] se ocitlo carské [[Rusko]] v chaosu. Zatímco existovala již prozatímní vláda se snahou uspořádat [[demokracie|demokratické]] volby, v [[Petrohrad]]u bolševici ustanovili okamžitě první [[sovět]] a po návratu [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] z [[exil]]u začali postupně provádět reformy a získávat stále více moci. Na podzim rudá vláda anulovala dluhy [[Rusko|Ruska]],{{Doplňte zdroj}} vydala tzv. [[Dekret o míru]] a [[Dekret o půdě]]; půda byla socializována a zaveden byl státní [[monopol]]. Jako obrannou složku zřídili komunisté [[Rudá armáda|Rudou armádu]]. Rovněž dalšími dekrety byla zajištěna odluka [[církev|církve]] od státu.
V lednu [[1918]] byla vyhlášena [[Ruská sovětská federativní socialistická republika]] (RSFSR). [[3. březen|3. března]] téhož roku podepsali v [[Brest-Litevsk]]u zástupci [[Rusko|Ruska]] separátní [[Brestlitevský mír|mírovou smlouvu]] ukončující [[První světová válka|První světovou válku]]; bylo tomu tak však za cenu těžkých ústupků – Rusové ztratili území o rozloze téměř 1 milion km². Jednalo se o [[Ukrajina|Ukrajinu]], [[Bělorusko]], část [[Polsko|Polska]], [[Besarábie|Besarábii]], [[Finsko]] a [[Baltské státy|Pobaltí]]. Ruská armáda se musela stáhnout o stovky kilometrů blíže do [[vnitrozemí]].
Krátce poté ovšem země upadla do [[občanská válka v Rusku|občanské války]], proti komunistům povstalo mnoho jejich odpůrců. Ti však byli velmi nejednotní, a tudíž nemohli být pro [[bolševismus|bolševiky]] silným protivníkem. [[Rudá armáda]] i přes několik intervencí vojsk [[Trojdohoda|Dohody]] dokázala během několika let odpor potlačit a ustanovit sovětskou moc na většině území bývalého carského Ruska, včetně [[Dálný východ|Dálného východu]], [[Střední východ|Středního východu]] a [[Zakavkazsko|Zakavkazska]]. Závažným neúspěchům musela čelit pouze v evropské části, kde v důsledku [[Polsko-sovětská válka|rusko-polské války]] ztratila západní části [[Ukrajina|Ukrajiny]] a [[Bělorusko|Běloruska]]. Neuspěly ani její pokusy o podporu bolševické strany v občanských válkách v pobaltských státech a ve Finsku, což stvrdilo nezávislost těchto zemí. Sovětská moc používala při pacifikaci dobytého území brutálních metod, jakými bylo například vypalování vesnic {{Doplňte zdroj}} apod. Její protivníci si však počínali často podobně. I proto také v této době velká část obyvatel [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] ze země uprchla.
[[8. březen|8. března]] až [[16. březen|16. března]] [[1921]] se konal 10. sjezd KS Ruska, ten vyhlásil [[Nová hospodářská politika|novou hospodářskou politiku]] (NEP), díky níž se podařilo válkou zdecimované zemi alespoň nějak své problémy postupně překonávat. Dočasně v některých hospodářských odvětvích byl povolen soukromý sektor {{Doplňte zdroj}}.
Na mezinárodní scéně došlo také ke změně; po [[izolacionismus|izolacionismu]], který vyvolaly spory ohledně neuznání starých [[Rusko|ruských]] dluhů{{Doplňte zdroj}} navázala RSFSR postupně diplomatické vztahy s [[Německo|Německem]], [[Francie|Francií]] a [[Spojené království|Velkou Británií]].
Vzhledem ke zdravotním komplikacím V.I. [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] byl nově zřízen úřad ''Generálního tajemníka ÚV KS Ruska'', dosazen do funkce byl [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]. Tomu se podařilo úspěšně získat co nejvíce moci a odstranit z vedení vliv dalších ideových proudů, včetně myšlenky permanentní revoluce, kterou zastával [[Lev Davidovič Trockij|Trockij]]. [[30. prosinec|30. prosince]] [[1922]] došlo ke spojení RSFSR, [[Ukrajinská SSR|Ukrajinské SSR]], [[Běloruská SSR|Běloruské SSR]] a [[Zakavkazská SSR|Zakavkazské SSR]]. Vznikl tak ''Sovětský svaz''.
== Meziválečný stalinismus ==
[[Soubor:Kaganovich stalin postyshev voroshilov1934.jpg|thumb|300px|[[Lazar Kaganovič|Kaganovič]], [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]], [[Pavel Postyšev|Postyšev]] a [[Kliment Vorošilov|Vorošilov]] v přátelském objetí v lednu [[1934]]]]
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu 1922-1940}}
Poté, co roku [[1924]] zemřel [[Vladimir Iljič Lenin|Vladimir Lenin]], vlády se chopil [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]], který se stal tak jeho nástupcem. Ten vyhlásil realizaci mnohých velkolepých plánů. Ženy i muži byli (do jisté míry) zrovnoprávněni, zahájena byla [[kolektivizace]] a [[industrializace]]. K vzdělání získali přístup všichni. Rozšířila se i [[Lékařská péče v Sovětském svazu|lékařská péče]] a likvidovány tak začaly být mnohé choroby, jako například [[cholera]], [[malárie]] apod.
[[Ekonomika Sovětského svazu|Sovětské hospodářství]] se mělo oprostit od kapitalistických principů a přejít k jiným, socialistickým. Prioritou přestal být [[zisk]], ale stal se jí maximální možný růst, právě bez ohledu na vzniklé náklady. Makroekonomické otázky se začaly řešit podle [[pětiletka|pětiletých plánů]].<ref name="kriz">Křižovatky 20. století, Vojtěch Mencl, Miloš Hájek, Milan Otáhal, Erika Kadlecová, Naše Vojsko, 1990</ref>
Jedním z nejznámějších plánů budování socialistického státu se stala násilná [[kolektivizace]] [[zemědělství]], která vedla k velkému propadu produkce a hladomoru. V [[gulag|gulazích]] na [[Sibiř]]i zahynuly miliony odpůrců tehdejšího komunistického režimu, často prostých sedláků (tzv. [[kulak|kulaci]]). Počty obětí režimu z této doby jsou srovnatelné s oběťmi [[druhá světová válka|druhé světové války]] {{Doplňte zdroj}}.
[[18. září]] [[1934]] vstoupil Sovětský svaz do [[Společnost národů|Společnosti národů]], mezinárodní organizace předcházející [[Organizace spojených národů|OSN]].<ref name=League>[http://worldatwar.net/timeline/other/league18-46.html Časová osa Společnosti národů a vyloučení SSSR v roce 1939 spolu s fašistickým Maďarskem a Španělskem]</ref>
[[Soubor:DneproGES.jpg|thumb|Stavba socialismu - [[DněproGES]] v roce 1934]]
Přestože [[kolektivizace]] způsobila velké problémy, spolu s budováním nových [[průmysl]]ových závodů ve městech se vytvořilo velké množství pracovních míst a [[nezaměstnanost]] tak klesla fakticky na nulu. Tento fakt, který [[sovětská propaganda]] používala často jako velký úspěch [[socialismus|socialismu]], však nebyl srovnatelný s měřítky západních zemí, vzhledem k totálně odlišným podmínkách a společenským poměrům.
V oblasti správní v letech [[1922]] až [[1940]] vzrostl počet republik z původních čtyř na 16 – některé z nich byla Sovětským svazem dobytá nebo okupovaná území ([[Východní Evropa]], [[Kavkaz]]), některé vznikly rozdělením stávajících republik (hlavně RSFSR).
Sovětský svaz si však v meziválečném období získal mnoho sympatizantů z řad evropské levice, hlavně v časech [[Světová hospodářská krize|světové hospodářské krize]], která SSSR díky [[izolacionismus|izolovanosti]] od okolního světa nepostihla.
Sovětský svaz jednal před vypuknutím [[druhá světová válka|druhé světové války]] nejprve s [[Francie|Francií]] a zejména [[Spojené království|Spojeným královstvím]]. Když se však ukázalo, že Spojené království není ochotno podporovat jeho expanzi vůči státům spadajícím dříve pod vládu carského impéria {{Doplňte zdroj}} ([[Polsko]], [[Baltské státy|Pobaltí]], [[Finsko]]), obrátil se na [[nacistické Německo]], s nímž si nakonec dohodl rozdělení sfér vlivu v rámci [[pakt Ribbentrop-Molotov|paktu Ribbentrop-Molotov]] a jeho tajných dodatků…
== Druhá světová válka ==
Řádek 11 ⟶ 50:
Po likvidaci Polska si SSSR ještě téhož roku zajistil kontrolu nad [[Baltské moře|Baltským mořem]] vynucenými smlouvami o vojenské a hospodářské spolupráci s [[Estonsko|Estonskem]], [[Litva|Litvou]] a [[Lotyšsko|Lotyšskem]]. Tyto tři země byly následně v roce [[1940]] násilně začleněny do SSSR jako jeho [[svazová republika|svazové republiky]] (přes mezinárodní protesty), jejich hranice byly však do určité míry přemístěny. Byla odebrána některá pohraniční území ve prospěch [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] {{Doplňte zdroj}}, Litvě však přibyla oblast kolem dnešního hlavního města [[Vilnius]]u, kterou zabraly sovětské síly Polsku.
[[30. listopad]]u [[1939]] SSSR bez vyhlášení války napadl [[Finsko]]. [[Společnost národů]] označila tento útok za zákeřnou a nevyprovokovanou [[útočná válka|útočnou válku]] a SSSR se stal jediným státem, kterého kdy vyloučila ze svých řad (stalo se tak 14. prosince 1939).<ref name=
Sovětský svaz byl nečekaně napaden [[Německo|Německem]] [[22. červen|22. června]] [[1941]] a díky nepřipravenosti [[Rudá armáda|Rudé armády]] postupovali [[Němci]] úspěšně hluboko do [[vnitrozemí]] SSSR. Nacistickým silám se podařilo obsadit západní republiky a též i významnou část [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]]. Teprve až po [[Bitva u Stalingradu|Bitvě u Stalingradu]], pomoci západních Spojenců a díky přesunu [[průmysl]]ových závodů do bezpečných oblastí v okolí [[Ural]]u se situace obrátila ve prospěch Rudé armády, která Němce vytlačila přes [[Východní Evropa|Východní Evropu]] až do [[Berlín]]a.
Řádek 18 ⟶ 57:
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu 1945-1953}}
[[Rudá armáda]] obsadila [[Střední Evropa|střední]] a [[Východní Evropa|východní Evropu]] {{Doplňte zdroj}}. Díky tomuto, v mnoha ohledech pyrrhovu vítězství, (26 milionů mrtvých, zničená velká část země a ekonomika) získal SSSR ohromnou výhodu a komunisté byli v určitém okamžiku vnímáni jako spasitelé lidstva. Sovětský svaz získal zpět území, která ztratilo ještě carské Rusko [[Brest-litevský mír|Brest-litevským mírem]] v roce [[1917]]; velkou část [[Východní Evropa|východní Evropy]] a tehdejšího [[Finsko|Finska]]. Změnily se hranice mnohých [[Svazová republika|svazových republik]], například [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko|Běloruska]] či [[Litva|Litvy]].
Řádek 36 ⟶ 76:
{{Viz též|Dějiny Sovětského svazu 1953-1964}}
Po roce [[1953]], kdy zemřel [[Josif Vissarionovič Stalin|Josif Stalin]], se k moci dostal [[Nikita Chruščov]]; toto období, hlavně v 60. letech, bylo poznamenáno jistým uvolňováním režimu (tzv. tání). Byly rehabilitovány mnohé oběti Stalinových čistek, objevily se svobodnější proudy v umění. Stále však zůstala [[cenzura]] a docházelo k porušování [[Základní lidská práva|lidských práv]].
Na [[20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu|XX. sjezdu]] [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] [[25. únor]]a [[1956]] byl překvapivě novým sovětským vedením odsouzen [[kult osobnosti]] Josifa Stalina.<ref name=
I v ekonomice byly provedeny jisté změny. Sníženy byly ceny a průmysl se začal více orientovat na spotřební zboží.
Ve východním bloku došlo k destalinizaci se zpožděním. Stejně jako roku [[1953]] došlo k povstání v NDR, o tři roky později se [[Maďarské povstání|situace zhoršila]] i v [[Maďarsko|Maďarsku]]. Země směřovala k [[neutralita|neutralitě]] [[rakousko|rakouského]] vzoru, což by samozřejmě ohrozilo jednotu spojenců tehdejšího [[východní blok|východního bloku]]. Veřejná diskuze se nakonec však obrátila směrem k plné nezávislosti Maďarska na [[Sovětský svaz|SSSR]] a odstranění tehdejšího [[lidová demokracie|lidově demokratického zřízení]]. Předseda KSM [[Ernö Gerö]] proto požádal SSSR o vojenský zásah a bylo mu vyhověno. Nová vláda [[Imré Nagy]]ho vyhlásila sice [[neutralita|neutralitu]] a svobodné volby, zemi však následně začaly na přelomu října a listopadu obsazovat sovětské tanky a následoval režim obdobný [[Československá socialistická republika|československé]] [[normalizace|normalizaci]].<ref>Johanna Granville [http://books.google.com/books?id=RkaWTipqnecC&printsec=frontcover&dq=%22johanna+granville%22&lr=&as_drrb_is=q&as_minm_is=0&as_miny_is=&as_maxm_is=0&as_maxy_is=&as_brr=0&as_pt=ALLTYPES "The First Domino: International Decision Making During the Hungarian Crisis of 1956"], Texas A & M University Press, 2004. ISBN:
Řádek 78 ⟶ 120:
V boji o světovou dominanci byl mezitím SSSR ekonomicky postupně vyčerpáván. Hospodářský růst nedosáhl takových čísel, jako tomu bylo v USA. Vrchol pak nastal hlavně za vlády [[Ronald Reagan|Ronalda Reagana]] ([[1981]]–[[1989]]), který zvýšil americké náklady na zbrojení (a zemi tak zadlužil) a prohlásil Sovětský svaz za říši zla. Aby sověti dohnali americké tempo, museli náklady na zbrojení zvýšit nikoliv o několik procent HDP jako američané, ale o téměř desítky procent. Nutnost reakce na novou americkou raketovou techniku, politiku tzv. Hvězdných válek a neúspěšné válečné tažení v Afghánistánu tak předznamenalo ještě větší problémy než za časů Brežněvovy stagnace.
To se tedy následně projevilo ekonomickým poklesem a spolu s nedostatky socialistické [[centrálně plánovaná ekonomika|centrálně plánované ekonomiky]] úpadkem.<ref name=
V této době zemi také zasáhla [[Černobylská havárie]] (duben [[1986]]), která prokázala neschopnost a hlavně nepřipravenost klíčových míst a orgánů čelit události takového rozsahu, byť země jako samotná měla být oficiálně připravená stále i na [[jaderná válka|jadernou válku]]. Kredit sovětské vlády tak ještě klesl a nespokojenost se do jisté míry spolu s klesající hospodářskou výkonností zvýšila.
Řádek 96 ⟶ 138:
SSSR se proto na začátku 90. let začal rozpadat. Nejprve se odtrhly pobaltské republiky, když jejich vlastní Nejvyšší sověty vyhlásily nezávislost. Zpočátku byla povstání potlačena silou ([[Litva]], [[Lotyšsko]], [[Estonsko]]), později (podzim 1991) však byla Moskva nucena uznat právo svazových republik na sebeurčení, tak, jak to garantovala [[Ústava Svazu sovětských socialistických republik|ústava z roku 1977]].
[[19. srpen|19. srpna]] [[1991]] proběhl v SSSR pokus o puč. Stalo se tak těsně předtím, co měla být podepsána nová smlouva o reorganizaci Svazu ve volnější federaci republik, to podporovaly hlavně [[Střední Asie|středoasijské]] republiky. Konzervativní křídlo [[Komunistická strana Sovětského svazu|komunistické strany]] však vycítilo obavy z rozpadu země, ztráty výsadního postavení strany v zemi a pokus o [[kontrarevoluce|kontrarevoluci]]. Byl vyhlášen výjimečný stav a zřízen [[státní výbor pro výjimečný stav v SSSR]] (GKČP SSSR), v jehož čele zasedli pučisté ([[Oleg Baklanov]], [[Vladimir Krjučkov]], [[Valentin Pavlov]], [[Boris Pugo]], [[Vasilij Starodubcev]] a další).<ref>[http://www.ceskenoviny.cz/prilohy/10_let_cn/zprava_stoleti/index.php?soubor=190891.html Zpráva na ceskenoviny.cz]</ref> Gorbačov byl internován na [[Krym]]u a odstaven od moci; oficiálně kvůli zdravotním komplikacím. Státní výbor mezitím pozastavil vydávání všech nekomunistických deníků, obnovil [[cenzura|cenzuru]] a vydal prohlášení, které vysílala všechna [[rádio|rádia]] i [[Televize (médium)|televize]]. V [[Moskva|Moskvě]] se mezitím obyvatelé zabarikádovali v [[Bílý dům (Moskva)|Bílém domě]], hlavní administrativní budově [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] a čekali příjezd armády, která tam byla povolána.
Převrat po třech dnech ([[21. srpen|21. srpna]]) nakonec zkrachoval; pučisté ztratili podporu veřejnosti. Gorbačov na Krymu okamžitě prohlásil všechna rozhodnutí GČKP SSSR za neplatná. Situaci navíc pomohl zastavit tehdejší prezident [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]], [[Boris Jelcin]], který rovněž přišel do Bílého domu podpořit Moskvany a zároveň prohlásil celý puč za nezákonný.<ref>[http://www.jaromirstetina.cz/aktuality/srpen-2006/rise-ktera-nezanikla.html Informace na stránkách Jaromíra Štětiny, shrnutí událostí]</ref> Pučisté byli nakonec pozatýkáni, ještě na letišti, když se Gorbačov vracel z Krymu.
Vliv Borise Jelcina neustále rostl. [[23. srpen|23. srpna]] [[1991]] zakázal svým výnosem [[Komunistická strana Sovětského svazu|KS Sovětského svazu]]. Moskvu a některé další oblasti však zasáhl nedostatek potravin, který si vynutil znovuobnovení [[přídělový systém|přídělového systému]].
Řádek 110 ⟶ 152:
== Reference ==
<references
== Literatura ==
* DURMAN, Karel. Před pádem: o nostalgii, gilotině a sovětské bezmoci (1980-1985). ''Historický obzor'', 1995, 6 (1), s. 11-16.
{{Commonscat|History of the Soviet Union}}
{{Dějiny Sovětského svazu}}
| |||