Nejlákavější na skialpinismu jsou jistě sjezdy v čerstvém prašanu. Často však tento sníh znamená nejdříve namáhavý výstup, zakládání stopy a časté zapadání lyží do sněhu a tím zvýšená náročnost při cestě nahoru. Při pohybu v horském terénu jsou skialpinisté ohrožování především [[lavina|lavinovým nebezpečím]] a pochopitelně i zraněním při případném pádu.
K základnímu vybavení skialpinisty patří lavinový vyhledávač (pípák), lopata a lavinová sonda, přilba. Lyže jsou lehčí než klasické lyže, širší a kratší a mají na konci prohlubeninu na připevnění háčku u stoupacích pásů. Vázání je kontruovánokonstruováno tak, že je při výstupech pohyblivá pata. Vázání je nastavitelné do několika poloh pro stoupání a většinou má brzdu podobnou brzdám na normálních lyžích. Stoupací pásy mají na jedné straně lepící vrstvu, která se přilepí pro chůzi nahoru na skluznici a druhá strana je z materiálu mohér, nebo umělého vlákna a zabraňuje klouzání po sněhu. Dříve se pásy vyráběly z tulení kůže a připevňovaly se řemínky. Pro hodně túr se doporučují i železa, což jsou mačky na skialpinistické vázání a pomáhají zabránit uklouznutí lyže v ledové stopě. Tyto železa se nasazují na vázání a hroty se zařezávají do sněhu a ledu. Skialpové boty se odlišují od normálních lyžařských bot tím, že mají vnitřní botu buďto na šněrování, nebo na suchý zip. Vnější bota je z plastiku, na patě je mechanismus na přepnutí pohyblivosti boty na chůzi a sjezd. Další rozdíl oproti klasické lyžařské botě je v podrážce. Skialpové boty mají podrážku stejnou jako boty na vysokohorskou turistiku. Při některých túrách na jaře se musí vyšlapat k hranici sněhu pěšky s lyžemi na zádech. Také se lyže na některých túrách nechávají kus před vrcholem u tzv. ski-depot, kde se nachávajínechávají lyže a cesta na vrchol pokračuje lehčím lezením po skalnatém terénu.
