Carl Gustav Jung: Porovnání verzí

V letech [[1895]]–[[1900]] studoval na univerzitě v [[Basilej]]i a později [[Curych]]u. [[Curyšská univerzita]] měla svoji klinickou bázi v [[Burghölzli]] a Jung se stal jejím lékařem v roce [[1900]]. Ústav vedl [[Eugen Bleuler]], který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem [[Franz Riklin|Franzem Riklinem]] významně přepracovali Bleulerem používaný [[asociační test]], rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých [[komplexKomplex (psychologie)|komplexů]] v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální [[imaginace]] a vědomí celé lidské rasy. Studoval mytologii a sbíral materiál [[přelud|přeludů]], [[halucinace|halucinací]] a [[sen|snů]] pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní.

V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s [[Sigmund Freud|Freudem]] charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce [[1907]], jejich spolupráce trvala do roku [[1912]]. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti [[hysterie]]. Freudovská [[psychoanalýza]], která se zaměřovala na sexuální původ [[neuróza|neurózy]], však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s „trajektorií“ neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta. Stejně tak pojetí [[komplexKomplex (psychologie)|komplexu]]u jako jakéhosi sexuálního rezidua z psychických prožitků raného dětství mu připadalo silně omezující.

Jung pracoval na koncepci [[psychologické typy|psychologických typů]]. Zavedl dvojí kategorii povahy podle zaměření libida, [[Extraverze a introverze|introvertní]] (orientovaná do svého nitra) a [[Extraverze a introverze|extrovertní]] (orientovaná na vnější svět). Později klasifikaci doplnil o čtyři základní funkce lidské psychiky ([[myšlení]], [[Emoce|cit]], [[vnímání]], [[intuice]]). V této souvislosti hovoří o [[diferenciace|diferenciaci]] (rozlišení) jednotlivých funkcí, přičemž nejméně diferencovaná [[psychická funkce]] patří u jednotlivce do oblasti [[nevědomí|osobního nevědomí]].

V roce [[1923]] zahajuje Jung stavbu věže v [[Bollingen]]u, obydlí, které je živoucím důkazem jeho dalšího objevu, psychického středu v lidské duši – Self neboli [[Bytostné já|bytostného Já]]. [[Bollingenská věž]], kterou psycholog neustále vlastními silami rozšiřoval, nebyla jen místem setkávání s různými osobnostmi, ale především symbolickým vyjádřením osobního růstu k celistvosti kombinací praktické životní orientace a zpracováním snové imaginativní látky. Pracuje přesně v intencích svého zjištění, že [[projekceProjekce (psychologie)|projekcí]] nevědomých obsahů do reality se stávají obsahy viditelné. Stavba tímto překračovala svůj symbolický význam.