Antonín Podlaha: Porovnání verzí

[[doktor teologie|ThDr.]] '''Antonín Podlaha''' ([[22. leden|22. ledna]] [[1865]], [[Praha]] – [[14. únor|14. února]]a [[1932]], [[Praha]]) byl [[Česko|český]] [[římskokatolická církev|římskokatolický]] [[kněz]], [[teolog]], [[archeolog]], [[Dějiny umění|historik umění]] a [[docent]] [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]]. V letech [[1919]]–[[1930]] byl [[generální vikář|generálním vikářem]] [[arcidiecéze pražská|pražské arcidiecéze]] a od roku [[1920]] [[pomocný biskup|pomocným biskupem]] [[arcidiecéze pražská|pražským]] a [[titulární biskup|titulárním biskupem]] z Pafu. Podle tabulky, která je umístěna před jeho hrobem v katedrále sv. Víta, zemřel „v pověsti [[svatost]]i“.<!-- stav: 4. 8. 2012 -->

Pocházel z významné pražské rodiny. <!-- proč/jak významné? -->Po maturitě na [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademickém gymnáziu v Praze]] studoval na Karlově univerzitě nejprve v roce 1883-84 práva, pak přešel na teologii. V roce [[1888]] byl vysvěcen na [[kněz|kněze]]e a nastoupil na dva roky jako kaplan do Rokycan, pokračoval pět měsíců v Kojetíně, odkud odešel do Prahy, kde první rok dělal kaplana u sv. Haštala. Od roku [[1891]] se stal [[adjunkt]]em na [[Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy|Teologické fakultě Univerzity Karlovy]], dále tam působil v alumnátu, a pak dlouhá léta přednášel. 8. listopadu [[1894]] získal [[doktor teologie|doktorát teologie]]. Roku 1895 vyučoval náboženství na novoměstském gymnasiu, odkud byl povolán na Strakovu akademii pro zchudlé šlechtice jako [[prefekt]] a spirituál. Od roku 1899 učil na malostranském reálném gymnasiu. V arcibiskupském semináři dále přednášel biblistiku (napsal středoškolskou učebnici ''Katolická liturgika'' a populární učebnice náboženství ''Veliký katechismus'', ''Biblická dějeprava'' a další, které vyšly v mnoha vydáních. Roku [[1901]] byl na téže fakultě jmenován docentem dějin křesťanského umění. V roce [[1903]] byl zvolen [[kanovník|kanovníkem]]em [[Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze| Metropolitní kapituly pražské]] a v roce [[1930]] jejím [[děkan|děkanem]]em. Jeho zásluhy ve vědních oborech církevní historie, dějiny umění, umělecká topografie, ochrana památek, archeologie a [[kodikologie]] byly oceněny členstvím v [[Česká akademie věd a umění|České akademii věd a umění]] (dopisujícím členem se stal 4. 12. [[1903]], mimořádným 1. 12. [[1915]]), od [[1. leden|1. ledna]] [[1906]] byl mimořádným členem [[Královská česká společnost nauk|Královské české společnosti nauk]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Šlechtová | jméno = Alena | odkaz na autora = | příjmení2 = Levora | jméno2 = Josef | titul = Členové České akademie věd a umění 1890–1952 | vydání = 2 | vydavatel = Academia | místo = Praha | rok = 2004 | počet stran = 443 | isbn = 80-200-1066-1 | strany = 236}}</ref>

Řadu let byl okresním konzervátorem a redaktorem [[Soupis památek|''Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém'']], které vydávala Archeologická komise při [[Česká akademie věd a umění|České akademii věd a umění]] a sám byl autorem nebo spoluautorem čtrnácti svazků této základní edice českých památek. Dále sepsal sedm svazků ''Posvátných míst království Českého'', které vyšly česky nákladem Dědictví Sv. Jana Nepomuckého, v latině napsal šest svazků edic rukopisů z archivu Metropolitní kapituly v Praze. Za účasti [[ Josef Tumpach|Josefa Tumpacha]] napsal pět svazků [[Český slovník bohovědný|''Českého slovníku bohovědného'']], který zůstal nedokončen (vyšla jen písmena A-E),dále dvoudílný spis o F. Nietzschem a tři svazky ''Pramenů církevních dějin českých''. Vydával katalogy rukopisů, prvotisků, hudebnin a knihovny Metropolitní kapituly pražské a bibliografický přehled jejích prelátů. Z francouzštiny přeložil pět svazků Biblických dějin F. Vigourouxe a další spisy. Byl členem redakce časopisu ''Památky archeologické a místopisné'', v němž nejčastěji publikoval stati svého základního výzkumu. Spolu s [[Eduard Šittler|Eduardem Šittlerem]] organizoval výstavy o církevních památkách, zejména o mariánských obrazech, o českých národních patronech a lidovém chrámovém umění; vydávali k nim katalogy nebo obrazová alba (Obrazy marianské 1904, Album svatojánské 1896, Album svatovojtěšské, 1897). Jeho bibliografie zahrnuje celkem 110 knižních titulů a množství článků.

<references />

* {{Citace monografie | titul = Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.) | vydání = 4 | vydavatel = [[Libri]] | místo = Praha | rok = 1999 | počet stran = 571 | isbn = 80-85983-94-X | strany = 313–314}}

{{Autoritní kontroladata|WORLDCATID=lccn-n86-13321}}