Dějiny Rakouska: Porovnání verzí

Císař [[Karel VI.]] ovšem roku [[1740]] zemřel bez mužského potomka, a jeho dcera [[Marie Terezie]] proto musela čelit několika armádám, jež si chtěly habsburské dědictví rozdělit. V [[Války o rakouské dědictví|nastalé válce]] bylo nakonec úspěšné jen [[pruské království|Prusko]], které získalo většinu [[Slezsko|Slezska]] a další menší území. Další války zemi ještě více vyčerpaly, což postavilo Marii Terezii a jejího syna [[Josef II.|Josefa II.]] před nutnost provést osvícenské reformy, jež začaly feudální správu nahrazovat moderní státní správou.

 

 

Katastrofu pro Rakousko-Uhersko znamenala [[první světová válka]], na jejímž konci roku [[1918]] se rozpadlo. Rakouští Němci se pokusili prosadit koncepci [[Německé Rakousko|Německého Rakouska]], nakonec však byli nuceni přijmout svůj stát v hranicích, jak jej vymezila [[Saint-Germainská smlouva|Saintgermainská smlouva]]. [[Rakouská první republika|První Rakouská republika]] se potýkala s obrovskými hospodářskými problémy, jež nedokázaly nestabilní vlády dvou znepřátelených politických stran uspokojivě řešit. Roku [[1933]] konečně [[Engelbert Dollfuss]] nastolil autoritativní režim, avšak i on musel čelit vážným problémům, zejména vzestupu rakouského nacismu. Pokus o převrat rakouských nacistů roku [[1934]] sice nakonec skončil neúspěchem, Rakousko však muselo čelit stále většímu tlaku [[Adolf Hitler|Hitlerova]] [[Nacistické Německo|Německa]], jež si nakonec vynutilo „pozvání“ k [[Anšlus|záboru Rakouska]].

== Spory o rakouské země (1246–1278) ==

[[Soubor:Battle of Kressenbrunn Thuróczy.JPG|thumb|[[Bitva u Kressenbrunnu]] roku [[1260]]]]

 

Ve Štýrsku však proti uherské správě vypuklo několik povstání, až se nakonec toto vévodství dostalo opět pod správu českého krále. Toto uspořádání pak roku [[1260]] potvrdilo české vítězství v [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvě u Kressenbrunnu]]. Roku 1268 uzavřel Přemysl smlouvu s korutanským vévodou, jímž získal nástupnická práva v [[korutanské vévodství|korutanském vévodství]], jež ke své říši Přemysl připojil následujícího roku. Připojení dalších území (vindické marky, Pordenone a [[Kraňsko|Kraňska]]) znepokojovalo císaře, papeže i uherského krále, pohraniční šarvátky a plenění jižní Moravy, Štýrska a Rakousovšem žádnou změnu nepřinesly.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 116–119.</ref>

Ještě roku 1278 Rudolf Habsburský obsadil Moravu. Když však česká královna vdova [[Kunhuta Uherská|Kunhuta]] požádala o pomoc [[braniborské markrabství|braniborského markraběte]], Rudolf Moravu opustil. Následně udělil svým synům rakouské a štýrské vévodství v léno. Rudolf se snažil získat podporu udělováním úřadů, práv a majetku šlechtě, tímto ovšem zároveň oslaboval svou mocenskou i ekonomickou základnu. Navíc nedokázal prosadit svého syna [[Albrecht I. Habsburský|Albrechta I.]] (1282–1308) na říšský trůn. Albrecht I. se ovšem s problémy ve své zemi, zejména se šlechtickou opozicí, dokázal vypořádat a po sesazení nepopulárního císaře [[Adolf Nasavský|Adolfa Nasavského]] byl zvolen císařem. Aby se mohl věnovat dění v říši, udělil rakouské a štýrské vévodství podobně jako jeho otec v léno svým synům [[Leopold I. Habsburský|Leopoldovi]] a [[Fridrich I. Habsburský|Fridrichovi]]. Albrecht se snažil zvýšit svůj vliv v [[Durynsko|Durynsku]], [[Sasko|Sasku]] i [[České království|Čechách]], kde nakonec roku [[1306]] prosadil svého syna [[Rudolf Habsburský|Rudolfa]] králem, jenž ovšem již následujícího roku zemřel a další pokus o prosazení svého vlivu se minul úspěchem: českým králem byl zvolen [[Jindřich Korutanský]].<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 135–149.</ref>

 

 

[[Soubor:Rudolf IV.jpg|thumb|upright|Rudolf IV. Habsburský „Zakladatel“]]

 

=== Podunajská monarchie velmocí (1665–1740) ===

V 60. letech 17. století se díky urovnání sporů s ostatními zeměmi mohli rakouští Habsburkové plně soustředit na boj s osmanskou říší. V letech 1660–1664 obsadili část Uher, k dalšímu velkému tažení kvůli sporům s Francií však došlo [[1683]], když Osmané oblehli nepřipravenou Vídeň, kterou osvobodil až polský král [[Jan III. Sobieski]]. Poté spojenci, jež roku [[1684]] přijali název [[Svatá liga]] vytlačili během patnácti let Osmany z Uher. Roku [[1699]] byl uzavřen [[karlovický mír]]: osmanská říše se vzdala Uher a Sedmihradska, čímž se podunajská monarchie stala velmocí.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 287–293.</ref>

 

 

=== Revoluce (1848–1849) ===

 

 

[[Soubor:Bossoli, Carlo - Battle of Solferino.jpg|thumb|left|[[Bitva u Solferina]] roku [[1859]]]]

Vedle hospodářské obnovy představovalo pro rakouské politiky znovuzískání plné suverenity Rakouska. Rakouští představitelé zprvu naráželi na obtíže způsobené [[studená válka|studenou válkou]], věci se však rozhýbaly po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]]ově smrti. Noví sovětští představitelé projevili ochotu k vyjednávání o rakouské suverenitě, stanovili si však podmínku, aby Rakousko zůstalo neutrální a nevstupovalo do [[Severoatlantická aliance|NATO]]. [[15. květen|15. května]] [[1955]] byla nakonec podepsána mezi zástupci Rakouska a Spojenců [[Rakouská státní smlouva|státní smlouva]], jež znamenala odchod okupačních vojsk z Rakouska.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 563–566.</ref>

 

[[Soubor:Staatsvertragsunterschriften.jpg|thumb|upright|Podpisy pod [[Rakouská státní smlouva|Státní smlouvou]]]]

Suverénní Rakousko se záhy začlenilo do mezinárodního společenství: již roku [[1955]] vstoupilo do [[Organizace spojených národů]] a roku 1956 do [[Rada Evropy|Rady Evropy]]. Rakousko zůstalo [[neutralita|neutrální]], orientovalo se však na západní demokratický svět, což se projevilo například již roku 1956, když přijalo 180 tisíc uprchlíků z Maďarska po potlačení [[Maďarské povstání|maďarského povstání]]. V Rakousku se také konečně podařilo vybudovat rakouskou státní identitu.<ref>''Dějiny Rakouska''. S. 564–567.</ref>

 

== Odkazy ==

=== Reference ===

<references />

 

=== Literatura ===

* {{Citace monografie | příjmení = Hamannová | jméno = Brigitte | odkaz na autora = Brigitte Hamannová | titul = Habsburkové. Životopisná encyklopedie | vydavatel = Brána ; Knižní klub | místo = Praha | rok = 1996 | počet stran = 408 | isbn = 80-85946-19-X}}

* {{Citace monografie | příjmení = Veber | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Veber | spoluautoři = a kol. | titul = Dějiny Rakouska | vydání = 1. doplněné a aktualizované | místo = Praha | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | rok = 2009 | isbn = 978-80-7106-239-4}}

*{{Citace sborníku

| jazyk = ger

}}

 

=== Související články ===

 

=== Externí odkazy ===

 

{{Téma Evropy|Dějiny}}