Agnolo Bronzino: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Přebírání commonscat z Wikidat dle výpisů od Dannyho B. a Byriala; kosmetické úpravy
Řádek 11:
Bronzino byl žákem malíře Raffaellina del Garbo, nicméně největší vliv na něj měl významný florentský pozdně renesanční malíř [[Jacopo Pontormo]], který se stal dokonce jeho adoptivním otcem. S Pontormem maloval v letech 1522-1525 [[freska|fresku]] v kartouze Galluzzo nedaleko Florencie, v letech 1535-1536 ve vile [[Medicejové|Medici]] v Careggi a mezi lety 1538-1543 ve vile [[Medicejové|Medici]] v Castellu. Kromě toho pracoval na náboženských a mytologických obrazech, které navzdory značné originalitě, vycházely z díla jeho učitele Pontorma. V roce 1530 ho získal pro svůj dvůr v [[Urbino|Urbinu]] vévoda Francesco Maria I. della Rovere. Pro vévodu tvořil zejména mytologické a alegorické fresky pro jeho vilu Imperiale u Pesara. Ve službách dalšího vévody z rodu della Rovere, uměnímilovného Guidobalda II., namaloval kromě efektního portrétu také skvostné plátno [[Apolon|Apollón]] a [[Marsyas]].
 
[[File:Eleonora di Toledo 1543 Agnolo Bronzino.jpg|thumb|Agnolo Bronzino - Eleonora z Toleda (1543), Šternberský palác Národní galerie]]
=== Dvorní malíř Medicejských ===
 
V roce 1533 se vrátil Bronzino zpět do Florencie, kde získal u medicejského dvora prestižní funkci dvorního malíře. Společensky obratný malíř patřil hned od začátku k nevelkému okruhu [[intelektuál]]ů, literátů a umělců, kteří začali pracovat na státní [[propaganda|propagandě]] vládnoucího vévody [[Cosimo I. de Medici|Cosima I.]] Od roku 1537 se stal členem malířské společnosti [[svatý Lukáš|svatého Lukáše]] a vstoupil do florentské [[akademie]]. Kromě let 1546-1547, kdy na náklady vévody studova dílo [[Michelangelo|Michelangela]] v [[Řím]]ě a ročního pobytu v [[Pisa|Pise]] už Florencii nikdy neopustil. Stejně jako další malíři ve službách evropských renesančních panovníků pracoval kromě obrazů i na složitých ceremoniálních inscenacích medicejského dvora. Proslulé byly například jeho [[dekorace]] a efemérní [[architektura|architektury]] při příjezdu budoucí velkovévodovy manželky [[Eleonora z Toleda|Eleonory Toledské]] (1522–1562). Jako scénograf pracoval Bronzino i na jejich svatbě v roce 1539, která byla pojatá, jako velkolepá divadelní [[inscenace]].
 
Kromě toho se podílel na výzdobě velkovévodských sídel. V interiéru [[Palazzo Vecchio]] vymaloval pro kapli velkovévodkyně výjevy ze [[Starý zákon|Starého zákona]]. Pro Eleonoru Toledskou namaloval také řadu dalších náboženských obrazů. V letech 1540-1555 pracoval na kartonech pro florentskou [[manufaktura|manufakturu]] na [[tapiserie|tapisérie]], ze kterých bylo utkáno 16 scén ze [[Historie Josefa Egyptského|života Josefa Egyptského]]. Ve stejné době maloval četné oltářní obrazy pro florenstské kostely a alegorické obrazy přímo pro vévodu, z nichž vyniká slavná Alegorie Touhy, určená jako diplomatický dar pro francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]]
 
=== Portréty ===