Livonská válka: Porovnání verzí

| image = [[FileSoubor:Siege of Narva 1558.jpg|300px]]

| komentář = Ruské obležení města [[Narva]] v roce [[1558]]<br />(autor [[Boris Čorikov]], [[1836]]).

| trvání = [[1558]]–[[1583]]

| místo = [[Severní Evropa]]: [[Estonské vévodství]], [[Livonsko]], [[Ingrie]] a&nbsp;[[Ruské carství]]

| příčina =

| Území =

| strana1 = [[Soubor:Baltic coat of arms.svg|20px]] [[Terra Mariana]]<br />[[Soubor:Herb Rzeczypospolitej Obojga Narodow.svg|20px]] [[Rzeczpospolita|Polsko-litevsko]] <small>(před rokem 1569 [[Polsko-litevská unie]])<br /small><br>[[Soubor:Flag of Denmark.svg|20px]] [[Dánsko-Norsko]]<br />[[Soubor:Sweden-Flag-1562.svg|22px|border]] [[Švédsko]]<br />[[Soubor:Herb Viyska Zaporozkogo (Alex K).svg|20px]] Záporožští kozáci<br />[[Soubor:Coat of arms of Transylvania.svg|20px]] [[Sedmihradské knížectví]] (po roce [[1577]])<ref>E. Liptai: Magyarország hadtörténete (1), Zrínyi Katonai Kiadó 1984. ISBN 963-326-320-4; 208. p.</ref>

| strana2 = [[Soubor:Coat of Arms of Russia 1497.gif|20px]] [[Ruské carství]]<br />[[Království livonské]]

| velitel1 = [[Soubor:Herb Rzeczypospolitej Obojga Narodow.svg|20px]] [[Štěpán Báthory]]<br />[[FileSoubor:Baltic coat of arms.svg|20px]] [[Gotthard Kettler]]<br />{{flagicon|Denmark}} [[Frederik II. Dánský]]<br />[[Soubor:Sweden-Flag-1562.svg|22px|border]] [[Erik XIV. Švédský]]

| velitel2 = [[FileSoubor:Coat of Arms of Russia 1497.gif|20px]] [[Ivan IV.]]<br />[[Magnus Livonský]]

| síla1 =

| síla2 =

| ztráty1 =

| ztráty2 =

| ztráty3 =

'''Livonská válka''' byla sérií navazujících válečných konfliktů, vedených v letech 1558 až 1583 o území [[Livonska|Livonsko]]. Jejími účastníky byly na jedné straně moskevský stát za vlády Ivana IV. Hrozného, jehož cílem bylo získat přístup k Baltu, na straně druhé nejprve livonský řád, později se přidala [[Litva]], [[Polsko]] a nakonec [[Švédsko]]. Do konfliktu zasahovaly také další strany jako Dánsko nebo osmanská říše, během diplomatických jednání se setkáme také se zástupci papežského stolce nebo benátskými diplomaty.

V 15. století nastala ve východním Pobaltí výrazná změna mocenských pozic. Zatímco pozice řádu německých rytířů, vládnoucího v Prusích a v Livonsku, trvale slábly, formovala na východě Evropy nová mocnost, [[veliké knížectví Moskevské|Moskevské knížectví]]. Kníže [[Ivan III.]] se zbavil tatarské nadvlády a připojením [[Novgorod]]u ke svému státu se dostal nebezpečně blízko řádovému území v Livonsku. Vpády Rusů do Livonska v letech 1469, 1478 a 1481 jasně ukazovaly slabost livonského řádového státu a růst sebevědomí velikých moskevských knížat. Situaci nedokázala změnit ani porážka Rusů mistrem řádu [[Walter z Plettenbergu|Walterem z Plettenbergu]] v roce 1502 u Smoliny v rámci rusko-litevské války. Livonský stát byl rozpolcen neustálými spory mezi řádem německých rytířů, rižským arcibiskupem a bohatými obchodními městy, která byla ve spojení s hanzou. To ještě umocnil ve dvacátých letech 16. století nástup luteránské reformace, kterou přijala města a šlechta, zatímco řád a preláti setrvali na katolické víře. Jejím důsledkem se stalo ukončení panství řádu v Prusích a vznik světského pruského vévodství, které se stalo lénem polského krále. Zdálo se, že livonský stát, kde se zatím vláda řádu, nyní nazývaného livonský, udržela, bude snadnou válečnou kořistí některého ze svých sousedů, kteří měli zájem proniknout k Baltskému moři (moskevský stát, Litva) nebo získat větší podíl na obchodu v Pobaltí (Švédsko, Dánsko).

A právě na Livonsko upřel v roce 1554 svůj zrak [[Ivan IV. Hrozný]], který si velmi dobře uvědomoval potřebu proniknout k Baltu (Moskevská Rus v této době nedisponovala žádnými přístavy v tomto moři, což výrazně ztěžovalo kontakt se západním světem). Vyřešiv problémy s [[Kazaň|Kazaní]] a [[Astrachaň|Astrachaní]] a uzavřev příměří se Švédy, mohl se plně soustředit na západní politiku. Vědom si slabosti svého soupeře, využil jako záminku pro vyvolání konfliktu starých smluv z roku 1502 o daních, které měli Livonci odvádět Rusům, a žádal zpětné splacení těchto daní v následujících třech letech a další ústupky strany Livonců týkající se obchodu a diplomacie. Dalším důvodem moskevského nátlaku vůči Livonsku mohlo být také uzavření pascalské smlouvy, kterou car vnímal jako porušení moskevsko-livonské dohody, že ani jeden ze států neuzavře spojenectví s Polskem, Litvou nebo Švédskem. Livonci naivně doufajíce v pomoc a podporu římsko-německého císaře Ivanovy požadavky ignorovali.

V důsledku nesplnění moskevských požadavků mohl car uskutečnit své plány. Na konci roku 1557 se na livonských hranicích shromáždila velká ruská armáda doplněná o jednotky tatarských vazalů, která v zimě následujícího roku vtrhla do Livonska a rabujíc a pleníc postoupila o více než dvě sta kilometrů. Podařilo se dobýt přes dvacet měst mezi nimi i [[Narva|Narvu]] a [[Dorpat]], postupem času se však situace začala obracet a rytířům se povedlo několik zdařilých protiútoků. Mírová jednání selhala, a tak boje trvaly až do roku 1559 kdy byl Ivan přinucen ke smíru novými komplikacemi s Tatary na jihu. První fáze bojů přinesla řádu nemilou zkušenost ukazující jak jeho slabost, tak marnost očekávání císařské pomoci.

Volba Báthoryho, který byl jakožto sedmihradský kníže formálním vazalem tureckého sultána ještě přiostřila situaci. Ivan využil Báthoryho problémů se vzbouřeným Gdaňskem a v létě 1577 vtrhl do Livonska a bez větších nesnází se mu podařilo dobýt značnou část Kuronska a postoupit až k Wolmaru. Situace se však rychle obrátila, Švédové dobyli Narvu a také Štěpán Báthory přešel do protiútoku a v roce 1578 uštědřil Ivanovým vojskům u Kiesingu zlou porážku. Možná mírová jednání pak selhala na carových přemrštěných a nereálných požadavcích.

Již o dva roky dříve Ivan, uvědomiv si kritickou situaci, vyslal své diplomaty k císařskému dvoru a svatopetrské stolici se žádostmi o zprostředkování míru. V roce 1581 skutečně z Říma vyrazil jezuitský diplomat Antonio Possevino, jehož hlavními úkoly bylo zajistit mír, získat Rusko pro protitureckou koalici a zjistit, zda by bylo možné získat ruského panovníka pro katolickou víru. Po navázání kontaktů a osobní schůzce, jak se Štěpánem Báthorym, tak s Ivanem IV. se Possevinovi podařilo přimět obě strany k jednáním. V prosinci 1581 se poslové obou stran setkali na jednáních ve vesnici Kiverová Horka poblíž nedávno vypáleného Jamu Zápolského.

*Picková, Dana, Anglo-ruské vztahy ve 2.polovině 16.století, (Studie a texty 1 - 1990), Univerzita Karlova, Praha 1992