Emmanuel Levinas: Porovnání verzí

'''Emmanuel Lévinas''' ([[12. leden|1. ledna]] [[1906]], [[Kaunas]] (Litva) – [[24. prosinec|24. prosince]] [[1995]], [[Paříž]]) byl významný a velmi originální francouzsko-židovský [[Filosofie|filosof]]. Zabýval se hlavně [[Fenomenologie|fenomenologií]], [[Judaismus|judaismem]] a [[Etika|etikou]].

Vyrostl na Litvě ve zbožné a vzdělané židovské rodině, „s židovským Zákonem (Tórou), s [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinem]]em a [[Lev Nikolajevič Tolstoj|Tolstým]]“, jak sám napsal. V letech 1923-19271923–1927 studoval filosofii ve [[Štrasburk]]u, 1928-19291928–1929 ve [[Freiburg im Breisgau|Freiburgu]], kde se seznámil s [[Edmund Husserl|Edmundem Husserlem]] i [[Martin Heidegger|Martinem Heideggerem]], a od roku 1930 v Paříži. Podílel se na uvedení Husserlova díla do francouzského prostředí a už roku 1934 napsal varovný rozbor „filosofie hitlerismu“. Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat a strávil pět let v německém zajetí. Teprve po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili; jeho žena s dcerou se skrývaly v ženském klášteře ve Francii. V letech 1946-601946–60 učil a posléze vedl židovské lyceum "École Normale Israélite Orientale" v Paříži, kde se věnoval studiu [[Talmud]]u. V roce 1961 se habilitoval knihou „Totalita a nekonečno“, začal učit na univerzitě v [[Poitiers]], v roce 1967 se stal profesorem v [[Nanterre]], na pařížské universitě, kde se spřátelil s [[Paul Ricoeur|Paulem Ricoeurem]], a od roku 1973 byl profesorem na pařížské [[Sorbonna|Sorbonně]]. V roce 1974 vychází jeho druhé nejvýznamnější dílo „Jinak než být“. Mezi jeho nejvýznamnější žáky patřil [[Jacques Derrida]].

Oslovení tváří druhého je "poslední událost bytí, ''événement ultime de l'être''", základní, neredukovatelná situace lidství, původnější než zkušenost světa. Lévinas tuto situaci nazývá "být rukojmím za druhého, ''être otage pour autrui''". Ručím za to, že se životem druhého to dobře dopadne.<ref>B. Casper, Myšlení před tváří druhého. Úvod do myšlení Emmanuela Lévinase, in: týž, ''Míra lidství -– Rosenzweig a Lévinas'', Praha 1998, str. 18</ref> Závazek rukojemství za druhého je "an-archický", bez vystopovatelného počátku, přichází z nepamětné minulosti, z "hlubokého kdysi, nikdy dost kdysi", jak Lévinas říká s Paulem Valérym. V této situaci se vždy již nacházím.<ref>B. Casper, Přístup k náboženství v myšlení Emmanuela Lévinase, in: týž, cit. dílo, str. 65</ref>

Tento závazek také nevychází z žádné ''potřeby'' (''besoin''), jež by se někdy v budoucnu dala uspokojit (a tím zrušit). Vychází ze zásadně ne-naplnitelné, ne-konečné ''touhy'' (''désir''). Proto s ním nebudu nikdy hotov; vede přes hranice všeho, co lze v nějaké budoucnosti získat nebo vykonat.<ref>B. Casper, Přístup k náboženství v myšlení Emmanuela Lévinase, in: týž, cit. dílo, str. 65-6665–66</ref>

* [http://www.levinas.nl/ Bibliografie Lévinasových spisů i knih o něm] -– en

* [http://www.levinas.fr/levinas/corpus/corpus.asp Elektronický vyhledávač v dílech E. Lévinase -– fr]

* [http://espacethique.free.fr Espacethique : Emmanuel Levinas a etika odpovědnosti -– fr/en.]