Verze z 26. 4. 2013, 14:05 editovat Mormegil (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revizoři, Správci 28 487 editací -spam ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 14. 7. 2013, 01:45 editovat zrušit editaci G3robot (diskuse \| příspěvky) 138 738 editací m uvozovky kolem identifikátoru reference, kosmetické úpravy za použití AWB Přejít na další porovnání →
Řádek 5: Pro určení, zda je člověk hubený, "v normě", nebo obézní se nejčastěji používá veličina nazvaná [[index tělesné hmotnosti\|tělesný hmotnostní index]] (anglicky: ''body mass index'' - '''[[index tělesné hmotnosti\|BMI]]'''). Osoba s BMI přes 25  kg/m<sup>2</sup> je považována za osobu s '''nadváhou'''; BMI přes 30  kg/m<sup>2</sup> je považováno za obezitu. Další limit při 40  kg/m<sup>2</sup> je identifikován jako naléhavý risk nemoci. Americký Institut pro výzkum rakoviny považuje BMI mezi 18,5 a 25 za ideální cíl zdravé osoby (i když některé zdroje považují osobu s BMI nižší než 20 za osobu s ''podváhou''). BMI zavedl v [[19. století]] belgický statistik [[Adolphe Quetelet]]. Limitní hodnoty mezi kategoriemi jsou příležitostně předefinovány a mohou se lišit v různých zemích. V červnu [[1998]] Národní institut zdraví v USA vydal oficiální definice kategorií BMI, které tehdy používala [[Světová zdravotnická organizace]] (WHO) a posunul americký limit 'nadváhy' z BMI 27 na BMI 25. Asi 30 milionů Američanů tím přešlo z „ideální“ hmotnosti do nadváhy 0,45 – 4,55  kg. Tedy BMI nemůže dát kompletní diagnostiku, protože neuvažuje distribuci tuku v těle (víc v článku [[střední obezita]]) a poměrný podíl tuků, svalů a kostí na celkové tělesné hmotnosti. Silný atlet může pro těžké svalstvo být klasifikován podle BMI jako obézní, zatímco chybná 'normální' hodnota může být diagnostikována v případě starší osoby s velmi malou beztukovou hmotou a množstvím tuku. Samotný BMI je proto jako diagnostický nástroj nedostatečný. V praxi je mnoho příkladů nadváhy, které mohou škodit zdraví a lékař i pacient mohou vidět 'očima', že tuk je problém. V těchto případech limity BMI poskytují jednoduchá směrná čísla, kterým všichni pacienti mohou rozumět. Lékaři mohou též použít jednoduché měření obvodu pásu (které je lepším indikátorem komplikací jako např. [[inzulinová rezistence]] pro útrobní tuk); ''test kožní řasy'', u kterého se špetka kůže přesně změří na určení tloušťky [[podkožní]] tukové vrstvy; nebo bioelektrická [[impedance\|impedanční]] analýza, obvykle prováděna na specializovaných klinikách. Řádek 41: == Léky na hubnutí == Přibližně na konci 19. století se v západních zemích stalo ideálem velmi štíhlé tělo a od té doby se také datují „osvědčené přípravky“, které umožňují hubnutí. Až do padesátých let 20. století se nasazovaly extrakty z štítné žlázy. Tyroxin v nich obsažený vede k značnému hubnutí uživatele, ale je spojen s řadou vedlejších příznaků ([[svalová slabost]], bolest na [[hrudník]]u, zvýšená [[tepová frekvence]] a [[krevní tlak]]). Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století se ve velkém užíval [[dinitrofenol]], původně [[pesticid]], který však je ve vyšších dávkách extrémně toxický i pro člověka a způsobuje poškození [[chuťový pohárek\|chuťových pohárků]], [[vyrážka\|vyrážky]], [[slepota\|slepotu]], [[horečka\|horečky]] až smrt. Udává se, že tuto látku bralo ve 30. letech až 100 000 Američanů. Následně byl nahrazen jinými, ale také nebezpečnými látkami - [[amfetamin]]y. Na amfetaminech vzniká snadno závislost. V nedávné době vzniklo obrovské množství nových přípravků na hubnutí, mnohé jsou však velmi často bez udání důvodu stahovány z trhu.<ref name="uxl">{{citace monografie\| titul = The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances\| jméno=Barbara C. \|příjmení=Bigelow\| jméno2=Kathleen J. \|příjmení=Edgar\| vydavatel=Thomson-Gale\| isbn = 1-4144-0444-1\| rok=2006}}</ref> == Reference ==

Hubnutí: Porovnání verzí