|
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[Restaurování|restaurátor]]. Byl prvním, kdo v tehdejším Československu používal rentgenovou fotografii a založil restaurování jako samostatný studijní obor na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]], kde byl profesorem. Svými znalostmi a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně.
{{wikifikovat}}
'''Bohuslav Slánský''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1900]] [[Praha]] – [[30. červenec|30. července]] [[1980]] [[Česká Kamenice]]) byl český [[malíř]] a [[restaurátor]]. Byl prvním vyučujícím restaurování jako specifického oboru v tehdejším Československu. Svým vzděláním a výsledky v tomto oboru dosahoval mezinárodní úrovně. Za dobu své padesátileté odborné praxe posunul obor konzervace a restaurování na specifickou odbornou disciplínu podloženou vědeckým základem, v němž se spojovala teorie s praxí.
==Život==
Bohuslav Slánský se narodil do rodiny magistrátního úředníka Antonína Slánského a Anny Slánské v Praze 26. ledna 1900. Umělecké a odborné vzdělání započal v letech 1918 – 1924 na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii výtvarných umění v Praze]] v ateliéru malby [[Maxmilián Pirner|Maxmiliána Pirnera]] a [[Max Švabinský|Maxe Švabinského]]. V roce 1924 získal stipendium na cestu do Itálie (1. cena soutěže ateliéru Maxe Švabinského), v témže roce se oženil se svoji spolužačkou Ludmilou Hopperovou, dcerou generála Hoppera. Mezi lety 1927 – 1929 podnikl studijní cesty do západní Evropy a Itálie.
Rozhodnut věnovat se oboru restaurování nastoupil ke studiu u vynikajícího vědce a pedagoga Prof. [[Max Doener|Maxe Doernera]], vyučujícího techniky a technologii malby na Akademii v [[Mnichov]]ě. Jeho studijní dráha pokračovalaPokračoval u prof. [[Serafin Mauer|Serafina Mauera]] na Akademii ve [[Vídeň|Vídni]], dále pak u prof. Klause Dráždanechv [[Drážďany|Drážďanech]], kde se věnoval především studiu obrazů starých mistrů. Důležitou praxi získal v [[Muzeum FranceFranse Halse|Muzeu FranceFranse Halse]] v Haarlemu[[Haarlem]]u, kde se poprvé setkal s moderními přírodovědeckými metodami průzkumu (použití rentgenovéhorentgenové a ultrafialovéhoultrafialové zářenífotografie).
V letech 1934-1946 byl zaměstnán v restaurátorské dílně Národní galerie (tehdy Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění). Významná byla jeho spolupráce s tehdejším ředitelem dr. [[VincentVincenc Kramář|Vincentem Kramářem]], předním znalcem českého středověku i avantgarníhoavantgardního umění. V roce 1947 jebyl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, kde založil speciální ateliér restaurátorských technik a působil zde až do roku 1970. Během pedagogické činnosti na akademiiAkademii prof. Slánský rozšířil svůj zájem v oblasti restaurování na polychromované gotické [[Plastika (výtvarné umění)|plastiky]] a [[nástěnné malby]]. Svůj pedagogický názor shrnul v dokumentu „O koncepci speciální školy restaurátorských a malířských technik“, kde specifikoval rozsah znalostí a dovedností absolventa - restaurátora. Své rozsáhlé vědomosti z restaurátorské praxe publikoval v obsáhlém díle "Techniky malby", které dodnesstále patří k základní literatuře v restaurátorském oboru a svědčí o jeho vědeckém a technologickém vzdělání.
==Restaurátorská praxe==
Restaurátorské praxi věnoval velkou část svého života a konzervoval a restauroval velké množství uměleckých děl. Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které bylypak následněbyly odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově "Umění " společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“ . Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilituodstranitelnost doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla. ▼
Prof. Bohuslav Slánský se věnoval restaurátorské praxi velkou část svého života. Rozsah uměleckých děl, která konzervoval, restauroval nebo se podílel na jejich obnově, je pozoruhodný.
▲Jeho prvním náročným restaurátorským úkolem byl v roce 1931 gotický deskový obraz Trůnící madony z Jindřichova Hradce, na kterém provedl jako první v českém prostředí podrobný restaurátorský průzkum s použitím přírodovědných metod. Pomocí rentgenových snímků identifikoval rozsáhlé přemalby z 19. století, které byly následně odstraněny a obraz byl prezentován ve své původní, gotické podobě. Tato práce byla publikována ve Štencově Umění společně s významnou statí „Zkoumání obrazů přírodovědnými metodami“. Tyto práce znamenaly přelom v dosavadní restaurátorské praxi. Slánský se v této stati důsledně zasazoval za přísnou konzervaci a zachování originálu v maximální možné míře. To mělo vliv i na zvyšující se nároky na použité materiály v restaurátorské praxi. Důraz kladl především na reverzibilitu doplňků, retuší i použitých laků na restaurovaném díle, ale zároveň zastával názor, že jedním z hlavních cílů restaurátora musí být obnovení výtvarně-estetického účinku díla.
Středověké malbě se Slánský věnoval nejen jako restaurátor a technolog, ale přispíval také k hledání linie vývoje České[[česká gotická malba|české gotické malby]]. Významná byla jeho spolupráce s historiky umění prof. [[Antonín Matějček|Antonínem Matějíčkem]] a [[Jaroslav Pešina|Jaroslavem Pešinou]]. Jednou z jeho nejdůležitějších prací bylo restaurování deskových obrazů [[Mistr Theodorik|Mistra Theodorika]] v [[Kaple svatého Kříže (Karlštejn)|kapli sv. Kříže]] na [[Karlštejn]]ě. Hájil jejich autentičnost a samotného Mistra Theodorika považoval za jednoho z největších gotických mistrů u nás i v Evropě. Na restaurování deskových a nástěnných maleb na Karlštejně se od roku 1932 nemalou mírou podílela i jeho manželka Ludmila Slánská, jež byla jeho nejbližší spolupracovnicí. Mezi Slánským restaurovaná středověká umělecká díla patří například Madona z Veveří, Madona z Rudolfova, Madona Strahovská, Zbraslavská a Roudnická madona, nebo Krucifix z Českého Krumlova, Obraz [[Jan Očko z Vlašimi|Jana Očka z Vlašimi]], tzv. Kapucínský cyklus, Litoměřický oltář apod. Také se zabýval záchranou nástěnných maleb Josefa Navrátila v Jirnech, Ploskovicích a Nových Mlýnech. Poznatky o Navrátilových malbách publikoval ve stati o [[Josef Matěj Navrátil|Josefu Navrátilovi]], jako obnoviteli české nástěnné malby z roku (1956) a jako spoluautor s [[Václav Vilém Štech|V. V. Štechem]] v publikaci o Jirnech z roku 1958.
Prof. Slánský byl nejen vynikajícím restaurátorem ale i tvůrčím malířem, který; zastával názor, že dobrý restaurátor by se měl věnovat také vlastní volné tvorbě. Z jeho prací se zachovaly krajinomalby, zátiší i portréty. Jako malíři mu byly po jeho smrti uspořádány výstavy v [[Praha|Praze]] a [[Mariánské Lázně|Mariánských Lázních]], kde byl vystaven výběr 71 obrazů.
==Výstavy==
*1989 výstava malířského a restaurátorského díla v Mariánských Lázních
== Publikační činnost ==
*Technika malby. I. díl - Malířský a konservační materiál, Praha 1953
*Technika malby. II. díl – Průzkum a restaurování obrazů, Praha 1956
==Ocenění==
*1954 Státní cena Klementa Gottwalda
*1970 získává titul zasloužilý umělec
*1980 získává Řád práce
*2002 udělena Státní cena za památkovou péči in memoriam
==Literatura==
{{NK ČR|jk01111794}}
*Pechová, Oliva: Za profesorem Slánským, ''Památky a příroda'', 9/1980 str. 540–541.
*Mašín, J.: In memoriam Bohuslava Slánského, ''Umění'' 1981, str. 266–269.
*Slánský, Bohuslav: ''Technika malby: Malířský a konzervační materiál, Díl 1.'', Praha Paseka, 2003, ISBN 80-7185-610-X, str. 6-10.
*Toman, Prokop: ''Nový slovník československých výtvarných umělců'', Praha 1947-1950 (Ostrava 1993), str. 192-193.
*Hlobil, Ivo: ''Na základech konzervativní teorie české památkové péče'', Výbor z textů Praha 2008, str. 30-39.
{{Portály|Umění}}
{{DEFAULTSORT:Slánský, bohumilBohumil}}
[[Kategorie:Narození 1900]]
[[Kategorie:Úmrtí 1980]]
| 