Prácheňsko: Porovnání verzí

'''Prácheňsko''' je velmi starou historickou částí země [[Čechy|české]], dnes na rozhraní [[Jihočeský kraj|Jihočeského]], [[Plzeňský kraj|Plzeňského]] a okrajově i [[Středočeský kraj|Středočeského kraje]]; zhruba se kryje s povodím [[Otava|Otavy]]. Jeho tradičním střediskem byl [[Písek (město)|Písek]], dále sem patřily [[Horažďovice]], [[Prachatice]], [[Rožmitál pod Třemšínem]], [[Strakonice]], [[Sušice]], [[Vodňany]] nebo [[Volary]].

Jako správní jednotka ([[kraj (územní jednotka)|kraj]]) existovalo od [[1513. století]] až do reformy krajského uspořádání v letech [[1849]]-[[1850]], kdy bylo rozděleno mezi kraj PlzeňskýČeskobudějovický a ČeskobudějovickýPlzeňský. Roku [[1855]] bylo nakrátko obnoveno jako ''Písecký kraj'', ale roku [[1862]] zrušením krajů zaniklo definitivně. Pozdější správní reformy let [[1920]], [[1949]], [[1960]] i [[2000]] potvrdily rozdělení historického Prácheňska mezi kraj PlzeňskýBudějovický (resp. ZápadočeskýJihočeský) a BudějovickýPlzeňský (resp. JihočeskýZápadočeský). Z [[etnografie|etnografického]] hlediska se jedná o subregion etnografického regionu [[Pošumaví]].

Prácheňsko bylose pojmenovánonazývá podle někdejšího [[hrad]]u [[Prácheň]] u [[Horažďovice|Horažďovic]], který byl původním správním střediskem kraje. NázevOznačení ''Prácheňsko'' seje v oblasti současnostidodnes užívápoměrně kživé, vymezenípoužívá části míst v obou [[Kraje v Česku|kraj]]ích ase v turistických a regionálních publikacích, ai přežívámezi uobyvateli částijako obyvatelvyjádření vmístní běžném vymezení se původuidentity. Město Písek má dodnes atmosféru nepodobnou běžným českým okresním městům; zůstala zde výrazná paměť na velké časy jako jednoho z nejvýznamnějších center v zemi.

Tento kraj měl hraniční čáru procházející v blízkosti: [[Železná Ruda]] (''Markt Eisenstein'') - [[Sušice]] (o níž se krom německého jména ''Schüttenhofen'' zachovala asi i zkomolenina jeho keltského názvu ''Setuakaton'', ovšem spíše hypoteticky) - [[Kasejovice]] (''Kasejowitz'') - [[Rožmitál pod Třemšínem]] (''Rosenthal'') - [[Milín]] u [[Příbram]]i - dále šla hranice zhruba po řece [[Vltava|Vltavě]] k [[České Budějovice|Českým Budějovicům]] (''Budweis''), přesněji k [[Hluboká nad Vltavou|Hluboké nad Vltavou]] (''Frauenberg''), kde uhýbala směrem k [[Lhenice|Lhenicím]], před Lhenicemi šla dále k jihu k dnešním břehům Lipna u [[Horní Planá|Horní Plané]] (''Ober Plan'') a k hranici s [[Bavorsko|Bavorskem]]. Jeho geografickým jádrem bylo povodí řeky [[Otava|Otavy]]. Do [[16. století]] zahrnoval Prácheňský kraj i střední [[Vltava|Povltaví]] a [[Brdy]]; toto území později tvořilo [[Berounský kraj|kraj Berounský]].

Čtvrtinu obyvatel, převážně v regionu [[Böhmerwald]] ([[Šumava]], [[Gabreta]]) ale s menšinami i v dalších větších městech a obcích dále ve vnitrozemí tvořili [[Němci|německy]] hovořící občané. Další menšinou, usídlenou především v malých poddanských městech ([[Čkyně]], [[Kasejovice]]…) i ve větších královských městech ([[Vodňany]], [[Písek (město)|Písek]]…) tvořilo obyvatelstvo židovského původu. Tito občané se většinou živili jako drobní obchodníci. Jejich ghetto ve městě Kasejovice (kde tvořili až 11  % populace) zůstalo dodnes zachováno, jako velmi vzácné memento z  ne vždy slavné minulosti. Velmi malou menšinou, někdy pronásledovanou, tvořili částečně kočující [[Romové]]. Výše jmenované národy lze považovat za původní prácheňské obyvatelstvo.

Nejstarším hlavním sídlem prastarého kraje byl archaický hrad [[Prácheň (hrad)|hrad Prácheň]] poblíž dnešních [[Horažďovice|Horažďovic]], již v dávném středověku ([[13. století]]) přešla funkce sídla kraje na pravostranný, [[(Nový) Písek]]., [[Starýkterý Písek]]ve sifunkci tehdykrajského výslovněměsta nepřálvydržel býtaž sdo tímkonce Novýmv spojován polovině (což[[19. králstoletí]]. při zakládání nového Písku těmto obyvatelům garantoval) a Starý a NovýMěsto Písek splynulymá vdodnes jedenatmosféru sídelnínepodobnou útvarběžným ažčeským pookresním dlouhýchměstům; staletích.zůstala Písekzde vevýrazná svépaměť funkcislavných hlavníhodob městajednoho rozsáhléhoz nejvýznamnějších kraje vydržel až do koncecenter v polovině 19 zemi. století.