Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí

[[Jeruzalém]] a území obývané Židy se v době řecké nadvlády potácelo mezi politickými vlivy Seleukovské říše a sousední egyptské říše [[Ptolemaiovci|Ptolemaiovců]]. Část židovských aristokratů, kteří přestali praktikovat [[Tóra|Tóru]], podporovala helenizaci a přiklonila se na stranu Antiocha Epifana. Nedaleko [[jeruzalémský chrám|jeruzalémského Chrámu]] byl vybudován [[gymnasion]]. V apokryfním židovské spisu, známém pod názvem [[Druhá kniha Makabejská]] (4:14-15), můžeme číst, že „ani kněží nebyli horliví v službách u oltáře, ale měli na mysli novoty. Oběti zanedbávali, protože spěchali, aby se mohli na cvičišti účastnit svévolného závodění v hodu diskem. To, čeho si vážili otcové, pokládali za nic, nade všecko jim byly helénské pocty.“ <ref>{{Citace biblemonografie|2jméno=Miloš|příjmení=Bič|odkaz Makna autora=Miloš Bič|4titul=Apokryfy zvané též knihy deuterokanonické nebo nekanonické|14-15místo=Praha|rok=1985|vydavatel=Kalich|isbn=|stránky=330}}</ref>

Když proti této praxi začal narůstat odpor ze strany Židů, kteří se drželi učení Tóry, vstoupil nakonec v roce 167 př. n. l. Antiochos Epifanés se svou armádou do Jeruzaléma a zcela zakázal židovské náboženství – zamezil vykonávání kultovních úkonů v Chrámu, zakázal [[šabat]], [[obřízka|obřízku]] aj. Zbožní Židé byli dokonce násilím nuceni k tomu, aby se účastnili obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro tyto Židy bylo, když Antiochos Epifanés umístil do jeruzalémského Chrámu sochu [[Zeus|Dia]] a na oltáři obětoval vepře. Bylo to někdy v letech 165–161 př. n. l., kdy [[Matitjáš Makabejský]] ve městečku [[Modi'in]] spolu se svými kumpány vyhnal řeckou posádku a tím začalo [[Makabejské povstání]]. Jeho hlavním organizátorem byl židovský kněžský rod. O povstání Makabejských podávají zprávu [[První kniha Makabejská]] a Druhá kniha Makabejská.