Přímá demokracie: Porovnání verzí

Přidáno 2 321 bajtů ,  před 8 lety
m
→‎Politologická teorie a pohled na praxi: Bruno S. Frey, Reiner Eichenberger, Marcel Kucher a Alois Stutzer (vycházející z IEW Curyšské univerzity a působící v dalších institutech)...
m (-{{věrohodné zdroje}}, -{{upravit}}, snad upraveno)
m (→‎Politologická teorie a pohled na praxi: Bruno S. Frey, Reiner Eichenberger, Marcel Kucher a Alois Stutzer (vycházející z IEW Curyšské univerzity a působící v dalších institutech)...)
V současnosti je v politologické teorii tento termín definován jako typ demokracie, který vzniká rozlišením dle výkonu vlády lidu a je typický tím, že lid vykonává svou moc bez zástupců.<ref>Cabada, Ladislav; Kubát, Michal; a kol. (2007). Úvod do studia politické vědy. Plzeň: Aleš Čeněk.</ref>
 
V teoretickém pojetí politologů (a dříve [[Politická filosofie|politických filosofů]]) tento pojem v kalsickémklasickém období popisoval státní zřízení [[Polis|antické polis]] jako byly především [[starověké Athény]]. V tomto klasickém teoretickém pojetí jde o protipól [[Zastupitelská demokracie|zastupitelské demokracie]]. V moderním pojetí termínu je zahrnut celý soubor „přímých doplňků“ k zastupitelské demokracii, kterými je volič vtažen do procesu politického spolurozhodování.<ref name=florekova>Floreková, Alžběta. Přímá demokracie jako prostředek odstranění demokratického deficitu EU – koncept Heidrun Abromeit. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně. Vedoucí práce doc. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. Dostupné z [http://is.muni.cz/th/143743/fss_b_a2/Demokraticky_deficit_EU_Florekova.pdf Přímá demokracie jako prostředek].</ref><ref name="dch">viz např. pracovní přehled (některých) podstatných prvků a zejména procesů tzv. kooperativní, participativní, přímé demokracie na: [http://spojeni.org/d-ch-cs/ spojeni.org/d-ch-cs], webu [http://spojeni.org/ spojeni.org]</ref> Popsání typů demokracie a jejich fungování se věnovala řada myslitelů politické teorie – například [[Jean-Jacques Rousseau]] (viz [[Rousseauovo pojetí demokracie|Rousseauovo pojetí přímé demokracie]]), [[John Stuart Mill]], [[John Locke]], [[Alexis de Tocqueville]], [[Josef Alois Schumpeter]], [[Hannah Arendtová]], [[Cornelius Castoriadis]] či [[Benjamin Constant]]) – ale i současní politologové jako např. [[Vít Hloušek]], [[Wilfried Marxer]], [[Zoltán Tibor Pállinger]] či [[Helge Batt]] a řada dalších (viz "Literatura").
 
Wilfried Marxer například poukázal na skutečnost, že ryzí přímá demokracie tak, jak vznikla ve starověkých Athénách, je realizovatelná jen ve státě s relativně malým počtem obyvatel.<ref name=florekova /> Marxer ve spolupráci s Pállingerem dále vysledovali funkcionální deficit zastupitelské demokracie (pasivita občanů, lobby zájmových skupin), a vyřkli tezi, že ho lze odstranit přijetím prvků přímé demokracie (jako referendum, přímá volba) při zachování existence zastupitelské demokracie.<ref>Marxer, Wilfried; Pállinger, Zoltán Tibor (2006): Direkte Demokratie in der Schweiz und in Liechtenstein – Systemkontexte und Effekte. Bendern: Beiträge Liechtenstein-Institut.</ref> Stejného názoru je i Helge Batt.<ref>Batt, Helge. (2006): Direktdemokratie im internationalen. Vergleich, Aus Politik und Zeitgeschichte B10.</ref>
 
Andreas Gross o přímé demokracii ve švýcarské praxi píše,<ref>mj. např. i zde – Andreas Gross: ''[http://www.faz.net/aktuell/politik/staat-und-recht/gastbeitrag-heilung-durch-direkte-demokratie-11084926.html Heilung durch direkte Demokratie]'', FAZ, 1.12.2010</ref> že její přednosti jsou nepopiratelné – vzdálenost mezi občany a politickou třídou je podstatně menší než jinde, identifikace a spokojenost občanů se státem větší, zastupitelská demokracie je reprezentativnější, politické systémy jsou otevřenější, návrhům zespodu a zvenku přístupnější, politická kultura je komunikativnější, není možné nařizovat, zato ale naslouchat, diskutovat a přesvědčovat, různorodá společnost se dá lépe integrovat, všichni se musí naučit respektovat ostatní názory a pohledy na věc. To všechno jsou nároky, které moderní, stejně dobře vzdělaní jako informovaní občané více než kdy jindy dnes na politiku kladou. A i proto mohou tyto zkušenosti inspirovat další vyspělé země, jako např. Německo, k jejím zavedení. Což by umožnilo sociální, občanské znalosti dát k dispozici k prospěchu všech. A právě to, že tyto schopnosti dnes leží ladem je zdrojem frustrace tolika občanů.
 
Bruno S. Frey, Reiner Eichenberger, Marcel Kucher a Alois Stutzer (vycházející z IEW Curyšské univerzity a působící v dalších institutech) zkoumají, měří a porovnávají souvislosti mezi ekonomikou a prosperitou ''(economy)'', mírou participace a přímé demokracie ''(institutions)'' a spokojeností ''(happiness)''. Dokládají, že čím větší participace a přímá demokracie (jako i snadnější přistup k iniciativám a referendům) tím větši prosperita a spokojenost.
:''„... empirické poznatky o přímé demokracii ... prosperita je mnohem vyšší v jurisdikcích se silnějšími politickými právy / silnější přímou demokracií ... nejen ... proto, že lidé si váce cení lepších politických výsledků, ale vyšší účasti na samotném politickém procesu ...“''<ref>Bruno S. Frey, Marcel Kucher and Alois Stutzer: ''Outcome, Process & Power in Direct Democracy'' – viz Literatura</ref>
:''„... institucionální faktory ve formě přímé demokracie (lidové iniciativy a referenda) a federální struktury (místní samospráva) systematicky a signifikantně zvýšují individuální spokojenost ... s politickými rozhodnutími blížšími občanům, stejně jako s procesními nástroji politické participace ...“''<ref>Bruno S. Frey and Alois Stutzer: ''Happiness, Economy and Institutions'', IEW Working Paper No.&nbsp;15, Zurich 1999 / The Economic Journal, 110 (466, October), 2000, pp. 918-938, ISSN 1424-0459</ref>
 
Reiner Eichenberger na konferenci "Přímá demokracie, ale jak?", v březnu 2011 v Berlíně<ref>''Direkte Demokratie und Haushaltsentscheidungen'', Prof. Dr. Reiner Eichenberger (Universität Fribourg) – Tagung: ''Mehr direkte Demokratie, aber wie?'', Friedrich-Ebert-Stiftung Berlin, 21./22.3.2011 – [http://www.youtube.com/playlist?list=PLC75E55AEF0ABEF71 video konference]</ref> představil začátek práce na projektu srovnávajícím dvě evropské země, dvě z těch s nejvyšší spokojeností, a prosperitou, na světě – Dánskem a Švýcarskem – jejíž příčiny on a jeho team Univerzity Freiburg/Fribourg předpokládají ve vysokém stupni participace v obou zemích. Přičemž Dánsko nezná ty instrumenty přímé demokracie, které jsou ve Švýcarsku běžné (lidové iniciativy a referenda).
 
== Principy přímé demokracie ==
9 767

editací