Antiochos IV. Epifanés: Porovnání verzí

'''Antiochos IV. Epifanés''' byl jedním z řeckých králů dynastie [[Seleukovci|Seleukovců]], jež po smrti [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]] ovládla Malou Asii, Sýrii a na Blízkém Východě západněji položené dominie. Jeho otcem byl Antiochos III. a matkou Laodiké III. a na trůn nastoupil v letech 175-164 př. n.l. po svém starším bratru Seleukovi IV. Filopatórovi. Epifanés (z řeckého επιφανης, „zjevný, zřejmý, vznešený, slavný“ <ref>{{Citace monografie|jméno=Václav|příjmení=Prach|odkaz na autora=Václav Prach|titul=Řecko-český slovník|místo=Praha|rok=1993|vydavatel=Scriptum|isbn=80-85528-22-3|stránky=220}}</ref>) započal s velmi pečlivou helenizací celé [[Seleukovská říše|Seleukovské říše]]. Když v roce 167 př. n. l. vstoupil se svou armádou do [[Jeruzalém]]a, zakázal židům jejich aktivity, tedy zamezil vykonávání kultovních úkonů v Chrámu, zakázal [[šabat]], [[obřízka|obřízky]], aj. a židé se museli účastnit obřadů pro helénské bohy. Poslední kapkou pro židy bylo, když Antiochos IV. umístil do Jeruzalémského chrámu sochu Dia. Bylo to někdy v letech 165 - 161 př. n. l., kdy [[Matitjáš Makabejský]] ve městečku [[Modi'in]] spolu se svými kumpány vyhnal řeckou posádku a tím začalo [[Makabejské povstání]]. Jeho hlavním organizátorem byl židovský kněžský rod. O povstání Makabejských podávají zprávu [[První kniha Makabejská|První]] a [[Druhá kniha Makabejská]].