Verze z 16. 5. 2013, 12:42 editovat Salamounova 382954 (diskuse \| příspěvky) 17 editací sociologie vychovy, predstavitele, hlavni otazky, pristupy ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 16. 5. 2013, 13:34 editovat zrušit editaci Martin Davídek (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 83 878 editací typo úprava + kat. Přejít na další porovnání →
Řádek 1: :Existují různá vymezení '''sociologie edukace.''' ~~Průcha~~neboli ~~(2000) uvádí následující:~~'''sociologie výchovy'''. == Definice == Průcha (2000)<ref>Průcha, J. (~~c2009~~2009). ''Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru.'' (3., aktualiz. vyd., 271 s.) Praha: Portál.</ref> uvádí následující: ▼ '''''Sociologie výchovy''' je disciplína sociologie, která se zabývá sociálními aspekty výchovy ve společnosti a její úlohou v procesech společenské reprodukce. Pojednává o místě a funkci výchovy ve společnosti, v dané kultuře, o vztazích mezi výchovou a sociální strukturou a sociální mobilitou; o vztazích objektů a subjektů výchovy (rodičů a dětí, učitelů a žáků aj.); o struktuře a funkci výchovných institucí, o podmínkách a sociálních důsledcích jejich činnosti. '''''Sociologie vzdělávání''' se zabývá sociálními aspekty vzdělávání a učení; je součástí sociologie výchovy.'' :Jak uvádí Průcha (2000), definice se mezi sebou odlišují, jelikož každá z nich přináší dílčí pohled na předmět sociologie výchovy. Pokud tyto definice ale spojíme, získáme ucelený přehled a představu o předmětu sociologie výchovy. Sociologie výchovy patří mezi speciální disciplínu sociologie. Pedagogové ji považují za interdisciplinární oblast, která hraničí mezi oborem [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pedagogika pedagogiky] a [http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociologie sociologie]. :Tuto disciplínu vhodně popisují hlavní témata a problémy, které jsou předmětem jejích současných teorií a výzkumů. Otázka rovnosti vzdělávacích příležitostí je jedním z nejčastějších témat sociologie výchovy. S touto problematikou souvisí i teorie a výzkum, která se zabývá se jazykovou a sociální podmíněností vzdělání. Dalším aktuálním problémem je otázka vzdělanostní mobility, od které se odvíjí i otázka zabývající se postoji k vzdělávání v návaznosti na sociální rozdíly. Při řešení těchto otázek se přihlíží k problematickým vztahům rodiny, školy a komunity. Hodně pozornosti je věnováno také otázce angažovanosti rodičů a míře, se kterou se rodiče podílí na spolupráci se školou. === Vývoj sociologie výchovy, představitelé ===▼ :Jak uvádí Galla (1986): ''výchovná činnost byla vždy zároveň i činností více či méně sociální a bez sociálních a filozofických aspektů se neobešla (s. 59).'' Doplňuje jej Rabušicová (1991) a upozorňuje na to, že výchova se začala institucionalizovat až na počátku 20. století, pedagogika jako vědní disciplína je disciplínou mladou a to samé platí i o sociologii výchovy. Jmenuje také hlavní představitele sociologie výchovy. ▼ :Za zakladatele sociologie výchovy je považován Emile Durkheim, který poukazoval na nutnost a potřebu sociologického přístupu ke studiu výchovy. Především se věnoval otázce vztahů mezi společností a jejími institucemi. Konstatoval rozdílné formy výchovy v návaznosti na dané období a jeho hodnoty. To dokresluje na příkladu mravních hodnost, které jsou základem výchovné instituce, skrze kterou jedinec tyto mravní hodnoty přejímá. Max Weber porovnával různá časová období a zabýval se hlavními cíli výchovy. Poukazoval také na rozdíly mezi starším typem výchovy, rozvíjející člověka kultivovaného a uvědomělého, a specializovaným typem výchovy industriální společnosti. ▼ :Jedním z předchůdců české sociologie výchovy je Gustav Adolf Lindner, první profesor pedagogiky na pražské univerzitě. Při pohledu na výchovu a pedagogiky uplatňoval sociologické aspekty. Dalším významným předchůdcem je Innocenc Arnošt Bláha. Jeho publikace Sociologie dětství přispěla k rozvoji sociologie výchovy. Mezi další české představitele patří Emanuel Chalupný a Karel Galla.▼ ▲=== Vývoj sociologie výchovy, představitelé === === Sociologické přístupy ===▼ ▲:Jak uvádí Galla (1986): ''výchovná činnost byla vždy zároveň i činností více či méně sociální a bez sociálních a filozofických aspektů se neobešla (s. 59).'' Doplňuje jej Rabušicová (1991) a upozorňuje na to, že výchova se začala institucionalizovat až na počátku 20. století, pedagogika jako vědní disciplína je disciplínou mladou a to samé platí i o sociologii výchovy. Jmenuje také hlavní představitele sociologie výchovy. :Sociologie výchovy je multiparadigmatická věda. Sociologové vycházejí z určité teoretické pozice a přiklánějí se k určitému paradigmatu ovlivňující je při jejich činnosti. Např. některé fakta zvýrazňují více, jiné opomíjí. Rabušicová (1991) jmenuje tři hlavní metodologické orientace - přístup funkcionalistický, konfliktní a interakcionistický. Funkcionalisté vnímají společnost jako živý organismus, jehož každá část plní určitou funkci a tak přispívá k přežití organismu. Pokud tento příklad přeneseme na společnost - škola je takovou součástí organismu a aktivně se podílí na chodu celé společnosti. Představitel funkcionalismu Talcott Parsons pohlížel na společnost jako na síť vzájemně propojených vztahů. Každá část přispívá k udržování systému jako celku. Funkcionalisté pokládají důraz na konsensus a stabilitu společnosti, oproti tomu představitele konfliktního přístupu se domnívají, že sociální svět je v neustálém konfliktu. Vše vysvětlují principem konfliktem mezi soupeřícími skupinami. Funkcionalisté i sociologové konfliktu pozorují společnost na makroúrovni. Interakcionisté věnují pozornost každodenním interakcím, skrze které chápou společnost jako celek.▼ ▲:Za zakladatele sociologie výchovy je považován Emile Durkheim, který poukazoval na nutnost a potřebu sociologického přístupu ke studiu výchovy. Především se věnoval otázce vztahů mezi společností a jejími institucemi. Konstatoval rozdílné formy výchovy v návaznosti na dané období a jeho hodnoty. To dokresluje na příkladu mravních hodnost, které jsou základem výchovné instituce, skrze kterou jedinec tyto mravní hodnoty přejímá. Max Weber porovnával různá časová období a zabýval se hlavními cíli výchovy. Poukazoval také na rozdíly mezi starším typem výchovy, rozvíjející člověka kultivovaného a uvědomělého, a specializovaným typem výchovy industriální společnosti. ▲:Jedním z předchůdců české sociologie výchovy je Gustav Adolf Lindner, první profesor pedagogiky na pražské univerzitě. Při pohledu na výchovu a pedagogiky uplatňoval sociologické aspekty. Dalším významným předchůdcem je Innocenc Arnošt Bláha. Jeho publikace Sociologie dětství přispěla k rozvoji sociologie výchovy. Mezi další české představitele patří Emanuel Chalupný a Karel Galla. ▲=== Sociologické přístupy === === Reference ===▼ ▲:Sociologie výchovy je multiparadigmatická věda. Sociologové vycházejí z určité teoretické pozice a přiklánějí se k určitému paradigmatu ovlivňující je při jejich činnosti. Např. některé fakta zvýrazňují více, jiné opomíjí. Rabušicová (1991) jmenuje tři hlavní metodologické orientace - přístup funkcionalistický, konfliktní a interakcionistický. Funkcionalisté vnímají společnost jako živý organismus, jehož každá část plní určitou funkci a tak přispívá k přežití organismu. Pokud tento příklad přeneseme na společnost - škola je takovou součástí organismu a aktivně se podílí na chodu celé společnosti. Představitel funkcionalismu Talcott Parsons pohlížel na společnost jako na síť vzájemně propojených vztahů. Každá část přispívá k udržování systému jako celku. Funkcionalisté pokládají důraz na konsensus a stabilitu společnosti, oproti tomu představitele konfliktního přístupu se domnívají, že sociální svět je v neustálém konfliktu. Vše vysvětlují principem konfliktem mezi soupeřícími skupinami. Funkcionalisté i sociologové konfliktu pozorují společnost na makroúrovni. Interakcionisté věnují pozornost každodenním interakcím, skrze které chápou společnost jako celek. ▲=== Reference === Galla, K. (1986). ''Sociologie výchovy: její vývoj a problémy.'' (1. vyd., 194 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství. ▼ <references /> == Literatura == ▲Průcha, J. (c2009). ''Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru.'' (3., aktualiz. vyd., 271 s.) Praha: Portál. ▲* Galla, K. (1986). ''Sociologie výchovy: její vývoj a problémy.'' (1. vyd., 194 s.) Praha: Státní pedagogické nakladatelství. * Průcha, J. (2009). ''Přehled pedagogiky: úvod do studia oboru.'' (3., aktualiz. vyd., 271 s.) Praha: Portál. * Rabušicová, M. (1991). ''K sociologii výchovy, vzdělání a školy.'' (1. vyd., 123 s.) Brno: rektorát Masarykovy Univerzity.▼ [[Kategorie:Sociologie]] ▲Rabušicová, M. (1991). ''K sociologii výchovy, vzdělání a školy.'' (1. vyd., 123 s.) Brno: rektorát Masarykovy Univerzity. [[Kategorie:Pedagogika]]

Sociologie výchovy: Porovnání verzí