Plebiscit ve Varmii a Mazursku: Porovnání verzí

Vojska [[Trojdohoda|Dohody]] vstoupila do Allensteinu ([[Olsztyn]]a) již v první půlce roku [[1919]], aby osvobodila uvězněné Mazury, kteří se chtěli účastnit [[Pařížská mírová konference 1919|Pařížské mírové konference]]. Prezidentem plebiscitní komise se stal Brit Ernest Rennie. Komisi doplnili Francouz M. Couget, italský senátor Marquis Fracassi a Japonec Marumo. Němci poslali do oblasti Wilhelma von Gayl, který býval zaměstnancem ministerstva zahraničí. V únoru [[1919]] byla polština zrovnoprávněna s němčinou. Místní policie byla po příjezdu komise podřízena Britům a do oblasti byly umístěny vojenské jednotky Britů a Italů. Však jejich síla nebyla dostatečná, aby zabránila opakovaným německým útokům proti polskému obyvatelstvu.

Obě strany začaly se svojí propagandou hned, jak to bylo možné. Již 6. června [[1919]] luteránský [[Superintendent]] Paul Hensel odjel do [[Paříž]]e s protestovat proti zamýšlenému odstoupení části Pruska Polsku. Oporou mu bylo 144 447 podpisů místních obyvatel. Němci vytvořili organizaci zvanou ''Ostdeutsche Heimatdienst'', která měla přes 220 000 členů. V čele organizace stál nacionalista [[Max von Scheubner-Richter]] (budoucí blízký spolupracovník [[Adolf Hitler|HitlerHitlera]]a při tzv. [[Pivní puč|Pivním puči]] v roce 1923). Heimatdienst vyvíjel velký psychologický tlak na Maruzy a zastrašoval propolské síly, a to i fyzickým násilím. Nejznámějším případem byla vražda mazurského aktivisty Bogumiła Linky, který otevřeně propagoval připojení Mazurska v Polsku. Násilí postoupilo až do takových mezí, že přes 3 000 propolských aktivistů ze strachu o holý život emigrovalo do Polska. Obecně se snažili Němci povzbudit loajalitu místních obyvatel k pruskému státu a vyzdvihávali dlouholetou pruskou historii. Svého polského protivníka se snažili diskreditovat údajnou zaostalou ekonomikou a kulturou. Dalším stěžejním německým bodem byl fakt, že pokud by území bylo připojeno k Polsku, proběhlo by zde velké verbování do polské armády, která v té době bojovala s bolševickým Ruskem.

K velkým manipulacím během plebiscitu se musí také připočíst, že plebiscit se konal 11. července 1920. V této době [[Rudá armáda]] zatlačila polskou armádu až k Varšavě a chystala konečný úder na polské hlavní město (více [[Bitva u Varšavy (1920)]]). Poláci byli nejblíže porážky v [[Polsko-sovětská válka|Polsko-sovětské válce]] za celé její trvání a existence polského státu se zdála velice nejistá. Němců se také podařilo vytvořit komplexní fungující kampaň, která využila dlouhodobé germanizace oblasti a zejména se povedlo při plebiscitu zamaskovat včlenění oblasti do Německa pod názvem [[Prusko]]. Plebiscit skončil s většinou hlasů pro zanechání oblasti v Německu. Pouze malé oblasti, kde byly výsledky nakloněny pro polskou stranu, byly přičleněny k polskému státu. Území připojené k Německu se pak muselo vypořádat s útoky proti místnímu polskému obyvatelstvu. Mnoho místních polských knězů a politiků, tak raději volilo cestu emigrace do Polska.

výsledky v oblasti Marienwerder byly následující:<ref>Butler, p. 806</ref>

<references />