Uhříněveský hřbitov
Uhříněveský hřbitov sv. Václava v Praze 10 Uhříněvsi se nachází v ulici Přátelství. Podle doložených pramenů byl první hřbitov v Uhříněvsi zřízen tak, jak to bývalo obvyklé, kolem kostela Všech svatých. Ještě v roce 1946 zde byly po levé straně kostela patrny znatelné hroby, kovové kříže a náhrobní kameny. Rovněž po pravé straně od hlavního vchodu, přímo ve zdi kostela, je náhrobní deska s vyrytými údaji zemřelé ženy, dnes již velmi špatně čitelná.
| Hřbitov Uhříněves | |
|---|---|
 Hřbitov v Uhříněvsi (2008) | |
| Lokalita | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Adresa | Praha 10-Uhříněves |
| Zeměpisné souřadnice | 50°1′40,29″ s. š., 14°37′1,25″ v. d. |
 | |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nové pohřebiště editovat
Hřbitov kolem kostela přestal svoji funkci plnit v roce 1822 a bylo zřízeno nové pohřebiště na okraji města, v prostoru v jehož blízkosti byly v roce 1868 byly postaveny budovy cukrovaru. Dnes se zde nachází jihovýchodní cíp Nového náměstí. Jak se však Uhříněves rozrůstala, bylo stále více zřejmé, že i toto pohřebiště přestává stačit a v roce 1907 se začalo uvažovat o založení hřbitova nového. Snahu podporovala i kritika občanstva, že hřbitov se ocitl v centru obce. Na počátku 20. století stále ještě platilo pravidlo, že hřbitovy byly zřizovány výlučně podle jednotlivých náboženství. Evangelický hřbitov byl v nedalekých Benicích a židovský za oborou. Zřízení hřbitova církví musely povolit i úřady v hlavním městě císařství ve Vídni. Místní farní kronika je plná dopisů mezi zastupitelstvem, místním farním úřadem a císařskými úřady týkajících se povolení ke zřízení hřbitova. Po tahanicích, trvajících do roku 1911, tehdejší starosta Antonín Semanský (1852 - 1940) daroval obci své pole na zřízení nového hřbitova. Sám, ač bigotně věřící katolík, si v darovací smlouvě vymínil, že na hřbitově mohou spočinout ostatky věřících všech náboženství, bezvěrců a případní samovrazi nebudou k věčnému spánku ukládáni vně zdi, jak bylo zvykem, ale u zdi uvnitř hřbitova. Kupodivu podmínka byla nakonec katolickou církví i úřady ve Vídni akceptována. Starý hřbitov tak byl 30. září 1911 uzavřen. Některé hroby byly exhumovány a ostatky v nových rakvích uloženy do hrobů na novém pohřebišti. Hroby, o které nikdo neprojevil zájem, byly ponechány na původním místě, náhrobky odstraněny a prostor upraven jako zahrada.
Nové pohřebiště tak vzniklo vlevo při hlavní ulici (dnešní Přátelství) při jízdě směrem na Říčany a nese jméno sv. Václava. Svému účelu, tj. pietnímu uložení lidských ostatků v rakvi, urně, případně jejich rozptylu, slouží od 1. října 1911, když bylo předtím 28. září 1911 vysvěceno. Má rozlohu 9 571,6 m2 tj. 95,716 aru neboli 0,95716 hektaru. Je zde celkem 779 zděných hrobek či kopaných hrobů, 1 hrobka (rodiny Filipovy) ve formě malé kaple, 357 urnových hrobů, 1 rozptylová loučka a 6 oddělení kolumbária, z nichž každé obsahuje 12 skříněk na 3 urny. Kolumbárium a rozptylová loučka byly zřízeny až na počátku 21. století.
Od počátku trvání hřbitova v domku vlevo od hlavního vchodu na hřbitov bydlel i hrobník. Dlouholetým uhříněveským hrobníkem byl pan Pecháček, následovala ho paní Červenková a ji pak v rychlém sledu několik dalších lidí. Bohužel po roce 1990 obec hrobníkův domek prodala a o hřbitov se starala externí firma. Její služby byly velmi často a nutno říci oprávněně terčem kritiky občanů. Smlouva byla s firmou k 31. květnu 2012 rozvázána a od 1. června 2012 se o hřbitov starají pracovníci odboru hospodářské správy Úřadu městské části Praha 22. Je nutné podotknout, že změna byla za krátkou dobu vidět. Byly instalovány nové odpadkové koše, lavičky, prořezány keře i stromy. Celý hřbitov je řádně sekán a hrabán. Bohužel nejde přesně sdělit, kolik ostatků uhříněveských občanů zde již našlo své místo posledního odpočinku. Od počátku trvání hřbitova existuje sice písemná a nyní již počítačová evidence ukládání ostatků. Mnozí pozůstalí však nenahlásí na úřadě uložení rakve, urny či rozptýlení ostatků, i když je to jejich povinnost. Evidence Úřadu městské části k 30. červnu 2023 čítá celkem 4 046 pohřbených, je zde tedy v průměru pohřbeno 37 lidí ročně, a tak kvalifikovaný odhad za 112 let říká cca 4 400 pohřbených, neboť mnoho pozůstalých nenahlásí na radnici především uložení ostatků v urně, i když je to jejich zákonná povinnost. Co se týká ukládání zesnulých do hrobek a hrobů v rakvích, tady by evidence měla přesná protože, toto podléhá přísnějším povolením. Co se týká poměru, pak na cca jeden pohřeb v rakvi do hrobky nebo kopaného hrobu připadá devět uložení zpopelněných ostatků v urně.
Známí pohřbení editovat
Na hřbitově jsou pohřbeni mimo jiných akademický malíř Jindřich Bubeníček (1856 -1935), účastníci bitvy u Zborova mjr. Michal Klich (1894 - 1971) a pplk. Václav Novák (1892 - 1985), akademický malíř Pavel Genza (1958 - 1981), lidový hudebník, nadšený ochotnický režisér, dlouholetý předseda Svazu lidových hudebníků a přítel skladatele Václava Vačkáře a jeho syna, též hudebního skladatele, Dalibora Cyrila Vačkáře František Pařízek (1910 - 1990), dlouholetá učitelka místní národní školy a dlouholetá kronikářka města Ludmila Šimrová (1905 - 1993), hokejista, hokejové trenér Karel Gut (1927 - 2014), dlouholetá učitelka a ředitelka místní ZŠ U obory a "spoluobnovitelka" Uhříněveského muzea Libuše Votavová (1930 - 2022).
Literatura editovat
- KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 206–207.
- MČ Praha 22: Uhříněveská kronika. 9. díl, 2012 – 2013, Ing. Michal Klich. S. 42 - 43. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hřbitov Uhříněves na Wikimedia Commons
