Wikipedie

Třída Le Hardi

třída francouzských torpédoborců

Třída Le Hardi byla třída torpédoborců francouzského námořnictva z období druhé světové války. Celkem bylo rozestavěno dvanáct jednotek této třídy, z toho osm bylo dokončeno. Ve službě byly v letech 1940–1942. V listopadu 1942 všechny v Toulonu potopily vlastní posádky, aby nebyly ukořistěny Němci. Italové je roku 1943 vyzvedli, ale žádný už nebyl opraven.

Třída Le Hardi
Le Hardi
Le Hardi
Obecné informace
UživatelVlajka Francie Francouzské námořnictvo
Typtorpedoborec
Lodě8
Osudpotopeny
Předchůdcetřída Mogador
Nástupcetřída T 47
Technické údaje Le Hardi
Výtlak1772 t (standardní)
2577 t (plný)[1]
Délka111,6 m (mezi svislicemi)
117,2 m (max.)
Šířka11,1 m
Ponor4,2 m
Pohon4 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
58 000 shp
Rychlost37 uzlů
Dosah3100 nám. mil při 10 uzlech
Posádka187
Výzbroj6× 130mm kanón (3×2)
2× 37mm kanón (1×2)
4× 13,2mm kulomet Hotchkiss (2×2)
7× 550mm torpédomet (1×3, 2×2)
1 spouštěč hlubiných pum
Technické údaje L`Intrépide
Výtlak2215 t (standardní)
2929 t (plný)
Délka118,6 m (mezi svislicemi)
Šířka11,88 m
Ponor4,2 m
Pohon4 kotle, 2 turbínová soustrojí
2 lodní šrouby
62 000 shp
Rychlost35 uzlů
Výzbroj6× 130mm kanón (3×2)
8× 13,2mm kulomet Hotchkiss (4×2)
6× 550mm torpédomet (2×3)

Stavba editovat

Roku 1932 byla schválena stavba nové třídy torpédoborců s rychlostí 34–35 uzlů, které měly operovat společně s bitevní křižníky třídy Dunkerque.[2] Návrh byl dokončen roku 1934, přičemž kýl prototypu byl založen roku 1936.[2] Do stavby třídy Le Hardi se zapojily tři francouzské loděnice. Sedm jednotek stavěla loděnice Forges et Chantiers de la Méditerranée v La Seyne, tři jednotky loděnice Forges et Chantiers de la Gironde v Bordeaux a dvě jednotky loděnice Ateliers et Chantiers de la Loire v Nantes. V letech 1936–1938 byla zahájena stavba osmi jednotek první série, které byly do služby přijaty roku 1940. Následně v letech 1939–1940 začala stavba dalších čtyř protiletadlových torpédoborců vylepšené druhé série. Tři byly z programu pro rok 1938 a jeden z programu pro rok 1939. Jejich dokončení zabránila válka.[3] Tři byly roku 1945 sešrotovány a pouze nedokončený L`Aventurier byl nějaký využíván jako ponton. Dne 28. dubna 1940 byla schválena stavba dalších tří jednotek, ale vlivem vývoje války už ani nedošlo k jejich objednání.[2]

Jednotky třídy Le Hardi:[3]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Osud
Le Hardi Ateliers et Chantiers de la Loire 1936 4. května 1938 červen 1940 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR37, neopraven. Po italské kapitulaci zajat Němci a později potopen v Janově.
Fleuret Forges et Chantiers de la Méditerranée 1936 28. července 1938 červen 1940 Od dubna 1941 Le Foudroyant. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR36, neopraven. Po italské kapitulaci zajat Němci a později potopen v Toulonu jako blokádní loď.
Epée Forges et Chantiers de la Méditerranée 1936 26. října 1938 červen 1940 Od dubna 1941 L`Adroit. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR33, neopraven. Později zajat Němci.
Casque Forges et Chantiers de la Méditerranée 1936 2. listopadu 1938 červen 1940 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy, neopraven a potopen spojeneckým letectvem.
Lansquenet Forges et Chantiers de la Gironde 1936 20. května 1939 červen 1940 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR34, neopraven. Po zajetí Němci přejmenován na TA34. Dne 24. dubna 1945 potopen v Janově.
Mameluk Ateliers et Chantiers de la Loire 1937 18. února 1939 červen 1940 V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy, dne 6. srpna 1944 poškozen spojeneckým letectvem.
Le Corsaire Forges et Chantiers de la Méditerranée 1938 14. listopadu 1939 červen 1940 Od dubna 1941 Siroco. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR32, neopraven. Zajat Němci a potopen v Janově jako blokádní loď.
Le Filibustier Forges et Chantiers de la Méditerranée 1938 14. prosince 1939 červen 1940 Od dubna 1941 Bison. V letech 1940–1942 podřízen vládě ve Vichy. Dne 27. listopadu 1942 v Toulonu potopen vlastní posádkou. Vyzvednut Italy jako FR35. Později potopen Němci v Toulonu jako blokádní loď.
L`Intrépide Forges et Chantiers de la Méditerranée 1939 26. dubna 1941 – Stavba zrušena. Sešrotován 1945.
Le Téméraire Forges et Chantiers de la Méditerranée 1939 7. listopadu 1941 – Stavba zrušena. Sešrotován 1945.
L`Aventurier Forges et Chantiers de la Gironde 1939 20. dubna 1947 – Stavba zrušena. Sešrotován 1960.
L`Opiniâtre Forges et Chantiers de la Gironde 1940 – – Stavba zrušena. Sešrotován 1945.

Konstrukce editovat

 
Torpédoborce Foudroyant a Le Hardi potopené v Toulonu
 
Torpédoborce třídy Le Hardi potopené v Toulonu

Hlavní výzbroj představovalo šest 130mm kanónů umístěných ve třech plně uzavřených dvoudělových věžích (jedna na přídi a dvě na zádi). Stejné kanóny nesla i třída Dunkerque. Dosahovaly rychlosti palby až 14–15 výstřelů za minutu, ale nebylo je možné použít proti letadlům. Doplňovaly je dva 37mm kanóny, čtyři 13,2mm kulomety a sedm 550mm torpédometů (jeden trojitý a dva dvojité). Dále nesly jeden spouštěč se zásobou osmi hlubinných pum. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Sural-Norguet a dvě turbínová soustrojí Rateau-Bretagne o výkonu 58 000 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 3100 námořních mil při 10 uzlech, 1900 námořních mil při 25 uzlech a 1000 námořních mil při rychlosti 35 uzlů.[2]

Modifikace editovat

Torpédoborce první série měly roku 1941 posílenu lekhou výzbroj o dva 25mm kanóny, čtyři 13,2mm a pět 8mm kulometů.[2]

Čtyři jednotky druhé série byly stavěny podle upraveného projektu. Měly prodloužený trup a o přibližně 450 tun větší výtlak. Instalovány byly vylepšené 130mm kanóny, použitelné i proti letadlům. Doplňovalo je osm 13,2mm kulometů a šest 550mm torpédometů. Torpédoborce nenesly protiponorkovou výzbroj. Přestože výkon pohonného systému byl navýšen na 62 000 shp, rychlost poklesla na 35 uzlů.[2]

Operační nasazení editovat

Osm dokončených torpédoborců bylo ve službě od roku 1940. Po francouzské kapitulaci v roce 1940 zůstaly všechny pod kontrolou vlády Vichistické Francie. Po její okupaci německou armádou všechny dne 27. listopadu 1942 na základně v Toulonu potopily vlastní osádky. Tři torpédoborce později vyzvedli Italové, opravit je ale již nestihli.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 270. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f Gardiner, 1980, s. 271.
  3. ↑ a b LE HARDI destroyers (1940) [online]. Navypedia.org [cit. 2021-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Třída_Le_Hardi&oldid=22803316“