Robert II. z Artois
Robert II. z Artois (francouzsky Robert II d'Artois, 1250 – 11. července 1302, Kortrijk) byl hrabě z Artois, regent neapolského království a vášnivý milovník turnajového klání.[1].
| Robert II. z Artois | |
|---|---|
| hrabě z Artois | |
 Robert z Artois s králem | |
| Narození | 1250? |
| Úmrtí | 11. července 1302 Kortrijk |
| Pohřben | klášter Maubuisson |
| Manželky | Amicie z Courtenay Anežka z Dampierre Markéta z Avesnes |
| Potomci | Mahaut z Artois Filip z Artois Robert |
| Dynastie | Artois |
| Otec | Robert I. z Artois |
| Matka | Matylda Brabantská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se jako pohrobek hraběte Roberta z manželství s Matyldou, dcerou brabantského vévody Jindřicha II. Jeho otec byl mladším synem krále a zahynul na křížové výpravě. Robert šel v otcových šlépějích, na letnice roku 1267[2] byl královským strýcem pasován na rytíře a již ve dvaceti letech se zúčastnil křížové výpravy do Egypta. Soudobí kronikáři nešetřili chválou na jeho chrabrost v boji.[3]
15. srpna 1271 jej bratranec Filip III. během své královské korunovace poctil výsadou nést meč „Joyeuse“ a v letech následujících stoupala Robertova hvězda výš a výš. Podílel se na pádu králova oblíbence Petra z La Brosse.[3] V září 1282 se přesunul do Itálie, kde jeho strýc Karel utrpěl po Sicilských nešporách velkou ztrátu v podobě ostrovní části Sicilského království. Byl Karlovi nápomocen až do jeho smrti na počátku roku 1285 a poté byl jmenován do funkce regenta, protože následník trůnu byl do roku 1288 v aragonském vězení. Koncem roku 1291 byl Robert králem Filipem III. povolán zpět do vlasti.[4]
Po návratu do Francie se opět osvědčil v královských službách. Zdá se, že v královské radě patřil k zastáncům ostré linie a ve sporu s papežem Bonifácem VIII. byl „vyznavačem královského náboženství“.[5]
Roku 1296 vedl tažení do Akvitánie, v únoru 1297 porazil Angličany u Bonnegarde.[6] V létě téhož roku v bitvě u Furnes porazil Vlámy vedené hrabaty Vítem z Dampierre a Walramem z Jülichu. V bitvě byl vážně zraněn Robertův jediný syn a o rok později na následky zemřel. V létě 1302 byl Robert jmenován velitelem nového tažení do vzpurných Flander, kde v bitvě u Courtrai našel svou smrt.
| „ | Hrabě Robert z Artois, provázený řadou baronů a rytířů, se převelice zmužile bil s těmi z Brugg, byl ale nakonec stržen ze sedla svého hřebce, a vzápětí jej jeden udeřil kyjem přes obličej, který odhalil, a dobrý hrabě z Artois křičel: „Zajměte, zajměte hraběte z Artois, udělá vás bohatými!“ Jeden přistoupil s mečem obnaženým a pravou paži mu odsekl, až padla na zem. Pak klesl statečný hrabě a tolika ostřími dostal rány na tělo, až byl jimi ubit... | “ |
| — Velké kroniky svatodivišské[7] | ||
Byl pohřben v cisterciáckém klášteře Maubuisson a zřejmě dcera Mahaut byla objednavatelkou jeho dřevěné jezdecké sochy, která stála v bazilice Notre Dame v Boulogne-sur-Mer, významném poutním místě té doby. Roku 1309 poskytla finanční dar, aby byla u otcova památníku pravidelně sloužena mše a rozsvěceny svíce.[8]
Vývod z předků editovat
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ HÉLARY, Xavier. Courtrai 11. července 1302. Praha: Karolinum, 2017. 147 s. ISBN 978-80-246-3609-2. S. 45.
- ↑ LE GOFF, Jacques. Svatý Ludvík. Praha: Argo, 2012. 724 s. ISBN 978-80-257-0685-5. S. 186.
- ↑ a b Hélary, str. 44
- ↑ Hélary, str. 44–45
- ↑ Hélary, str. 46
- ↑ Hélary, str.45
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev : (1208-1346) : rytířské bitvy a osudy II. Praha: Mladá fronta, 2006. 338 s. ISBN 80-204-1401-0. S. 211.
- ↑ KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha: Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 208.
Literatura editovat
- HÉLARY, Xavier. Courtrai 11. července 1302. Praha: Karolinum, 2017. 147 s. ISBN 978-80-246-3609-2.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert II. z Artois na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Robert I. |
|
Hrabě z Artois 1250–1302 |
|
Nástupce: Mahaut |
