Wikipedie

Jan Berka

Narozen 20.7.1759 v Kamenné, zemřel 7.7.1838 v Praze.Původně zpěvák, mědirytec a kreslíř,autor četných podobizen, vignet, titulních listů, pohlednic, též autor dvanácti krajin dle Norberta Grunda.

Jan (Johann, Johannes) Berka (20. července 1759, Kamenná u Příbrami[1] – 7. července 1838, Praha[2]) byl pražský mědirytec, grafik a kreslíř.

Jan Berka
Narození20. července 1759
Kamenná
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí7. července 1838 (ve věku 78 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnostčeská
Vzdělánímědirytec
Povolánímědirytec, grafik a kreslíř
DětiLouisa Berková
Příbuznídcera Louisa Berková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Jan Berka se nejprve vyučil hudbě a kreslení. Byl zpěvákem v kostelním sboru a zároveň studoval humanitní obory. Teprve poté, když ztratil hlas, vyučil se mědirytcem v dílně bratrů Salzerů a spolupracoval také se členy rodiny Balzerů. Pracoval pro dvorního knihtiskaře Jana Ferdinanda ze Schönfeldu a později také pro vdovu Kateřinu Balzerovou. Již po roce 1790 měl vlastní mědiryteckou dílnu.

Jeho bratr Anton Berka (1786–1838) byl rovněž mědirytcem a později vydavatelem hudebnin ve Vídni. Roku 1813 převzal nakladatelství Elisabeth Otto & Comp., a pod značkou Berka, Anton & Comp ho provozoval až do roku 1834.

Rodinný život editovat

Dne 22. listopadu 1785 se v Praze oženil s Josefou Želízkovou (Zielizkin).[3]

Byl třikrát ženat a jeho dcera ze třetího manželství s manželkou Marií, Louisa Berková (1811–1877) byla pražskou malířkou podobizen.[4] Její sestry Karolina a Aloisie se narodily 1812 a 1814.[5]

Dílo editovat

Jan Berka je znám jako autor 12 mědirytů podle krajin Norberta Grunda. Kromě toho byl autorem četných vignet, titulních listů, pohlednic a ilustrací.[6] Je autorem portrétů prince Egona von Fürstemberg , Händela , hraběnky Clam-Gallas, Josefa Dobrovského[7], Franze hraběte von Sternberg Baca, Giacomo Casanovy. Ilustroval české vydání Iliady z roku 1802. Byl autorem plánů kostela a interiéru strahovské knihovny. Soubor jeho map le Loca Terrae Sanctae quorum fit mentio in Evangeliis (Kartografie svatých míst uváděných v Evangeliích) vydaný v Praze kolem roku 1790 je uchováván v Národní knihovně v Izraeli. Vyryl také celou řadu notových příloh do knih a též několik obálek hudebnin.

Pro slavnostní premiéru Mozartovy opery Don Giovanni vytiskl libreto Lorenza da Ponte, zobrazoval Prahu Mozartovy doby, celkem ilustroval na 200 knih.[8]

Podle Jana T. Štefana byl Jan Berka na přelomu 18. a 19. století nejplodnějším ilustrátorem.[9]

Galerie editovat

  •  
    Giacomo Casanova (1788)
  •  
    Rýbrcoul (Krakonoš)[10] (1796)
  •  
    Pražský učitel Peter Beer (1758-1838)
  •  
    Staroměstské náměstí s radnicí v poledne (1820–1830)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matrika narozených, Slivice 04, 1738-1765, snímek 204. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika zemřelých, sv. František, 1808-1840, snímek 264 1784-1791, snímek 94. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika oddaných, Týnský chrám, 1784–1819, snímek 15. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  4. ↑ Matrika narozených, sv. František, 1810–1828, snímek 19. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  5. ↑ Soupis pražských obyvatel: Berka Karoline. [s.l.]: Archiv hl. m. Prahy Dostupné online. 
  6. ↑ Štefan, Jan T., Knihovna kláštera premonstrátů v Teplé a ryté knižní ilustrace konce 18. a začátku 19. století, Bibliotheca Strahoviensis / Pařez, Jan, Praha : Strahovská knihovna, 2007, s. 141–217
  7. ↑ Sršeň, Lubomír, Osobnost Josefa Dobrovského prezentovaná portréty. J. Dobrovský v "Sebrání básní a zpěvů" vltavotýnského rodáka A. J. Puchmajera, Rodopisná revue. České Budějovice : Historicko-vlastivědný spolek, 2005 7, č. 3, (2005,) s. 11
  8. ↑ ASSMANN, Jan Nepomuk. Sen o říši krásy. Praha: Obecní dům, 2001. Dostupné online. ISBN 80-86339-05-X. Kapitola Jan Berka, s. 353. Dostupné online po registraci. 
  9. ↑ Štefan Jan T., Anton Berka – mědirytec a nakladatel, 2011, s. 139–151
  10. ↑ Riebenzahl im Riesengebirge oder der bezauberte und wieder befreyte Prinz : Ein abentheuerliches Mährchen der Vorzeit ; Aus dem böhmischen frey übersetzt, Johann Stiassny & Karl Barth, Prague, 1796

Literatura editovat

  • Štefan Jan T., Anton Berka – mědirytec a nakladatel, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : sborník z 20. odborné konference Olomouc, 20.–21. září 2011 / Krušinský, Rostislav, Olomouc : Vědecká knihovna v Olomouci et al., 2012, s. 139–151, ISBN 978-80-7053-296-6
  • Štefan Jan T., Balzerové, Salzerové a Jan Berka. (Doplněk k soupisu knižních ilustrací Jana Berky), in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska : sborník z 5. odborné konference Olomouc, 10.–11. října 1995 / Pumprla, Václav, Olomouc : Sdružení knihoven ČR – SVK v Olomouci, 1995 [vyd. 1996] s. 58–69, ISBN 80-900180-8-4
  • Polívková, B.: Výtvarné dílo rytce Jana Berky pro knihu obrozenecké doby. Sborník národního muzea v Praze, Literární historie, sv. XVII (1972), č. 1
  • Volavka Vojtěch , Česká kresba XIX. století, Družstevní práce, Praha 1949
  • "Berka (Jean)" in Ferdinand Hoefer (s/dir.), Nouvelle Biographie générale, Paris, Firmin-Didot, 1853, vol. 5, p. 279

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Berka&oldid=23763014“