Franciszek Gajowniczek
Franciszek Gajowniczek (15. listopadu 1901 – 13. března 1995[1]) byl seržant polské armády. Gajowniczek byl poslán do koncentračního tábora Auschwitz kvůli jeho pomoci židovskému protinacistickému odboji v Polsku, v táboře mu ale zachránil život kněz Maxmilián Kolbe.
| Franciszek Gajowniczek | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. listopadu 1901 Strachomin |
| Úmrtí | 13. března 1995 (ve věku 93 let) Brzeg |
| Povolání | voják z povolání |
| Nábož. vyznání | katolicismus |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gajowniczek a Kolbe byli oba vězni v Osvětimi (Auschwitz) v roce 1941, kdy se jednomu z ostatních vězňů podařilo uprchnout.[2] V souladu s politikou tábora bylo deset dalších vězňů za trest odsouzeno k smrti hladem. Franciszek Gajowniczek byl právě jedním z oněch vězňů, kteří byli vybráni k tomuto trestu. Františkánský mnich Kolbe prý slyšel Gajowniczka vykřikovat "Moje ubohá žena! Moje děti! Co si počnou?" a nabídl se místo něj. Není přesně známo, co Kolbe řekl, ale jedna z verzí zní takto: "Jsem polský katolický kněz. Rád bych zaujal jeho místo, protože to on má ženu a děti."[3]
Gajowniczek se vrátil poté, co v koncentračním táboře strávil pět let, pět měsíců a devět dní. Ačkoliv jeho manželka Helena přežila válku, jeho synové byli zabiti při sovětském bombardování v roce 1945, ještě před jeho propuštěním.[1]
Když papež Pavel VI. v roce 1971 Maxmiliána Kolbeho blahořečil, Gajowniczek byl papežovým hostem. Podle časopisu Time v roce 1972 více než 150 000 lidí putovalo do Auschwitzu, aby zde uctili Kolbeho památku. Jedním z prvních řečníků byl Gajowniczek, který prohlásil: "Chci vyjádřit své díky za dar života."[4] Jeho žena Helena zemřela v roce 1977.[1] Gajowniczek byl znovu papežovým hostem, když byl Kolbe kanonizován Janem Pavlem II. 10. října 1982.
V roce 1994 Gajowniczek navštívil Kostel sv. Maxmiliána Kolbeho v Houstonu, kde řekl svému překladateli, kaplanovi Thaddeusi Horbowému, že "dokud bude dýchat, bude považovat za svou povinnost říct lidem o hrdinském činu lásky Maxmiliána Kolbeho." Gajowniczek zemřel 13. března 1995, o něco déle než 53 let poté, co mu Kolbe zachránil život, v polském městě Brzeg. Přežila ho jeho druhá manželka Janina.[1]
Reference editovat
- ↑ a b c d David Binder. "Franciszek Gajowniczek Dead; Priest Died for Him at Auschwitz", The New York Times, March 15, 1995.
- ↑ Mnoho příběhů vypráví o tom, že tento vězeň se vlastně utopil v latrínách, ale věřilo se, že se mu podařilo utéct.
- ↑ "Maximilian Kolbe", Jewish Virtual Library
- ↑ "Pilgrim in Poland", Time, October 30, 1972
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franciszek Gajowniczek na Wikimedia Commons
