Wikipedie

Alfred-Nicolas Normand

francouzský architekt a fotograf

Alfred-Nicolas Normand (1. června 1822 Paříž – 2. března 1909 Paříž, 9. pařížský obvod) byl francouzský architekt a fotograf.[1]

Alfred-Nicolas Normand
Narození1. ledna 1822
Paříž
Úmrtí2. března 1909 (ve věku 87 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Grave of Normand
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Povoláníarchitekt a fotograf
DětiCharles Normand
Paul Normand
Významná dílaCentre pénitentiaire de Rennes
OceněníŘímská cena
důstojník Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kostel Notre-Dame de Vitré

Životopis editovat

Narodil se jako syn architekta Louis-Eléonora Normanda. V roce 1842 začal studovat Národní vysokou školu krásných umění a učil se u Alphonse-Françoise Marie Jaÿ a jeho otce. V roce 1846 získali Římskou cenu v letech 1847 až 1851 se stal rezidentem Villy Medicejů.

Na konci pobytu si vyzkoušel techniku fotografování. Ve stejné době se setkal s Gustavem Flaubertem a Maximem Du Campem, který se vrátil z cesty na východ, ho povzbudil, aby pokračoval. Ten mu radil ohledně technik, které je třeba provádět. Normand pak do roku 1852 pořídil řadu kalotypů z Říma, Pompejí[2], Palerma, Atén a Istanbulu. V letech 1851 až 1871 tak vyrobil více než 200 kalotypů, včetně 130 v letech 1851 až 1852. Fotografovat přestal v roce 1855[3].

Po návratu do Paříže byl jmenován inspektorem práce pro město Paříž a zástupcem Victora Baltarda. Jeho kariéru odstartoval příkaz prince Napoléona-Jérôma na palác na avenue Montaigne v Paříži, vzor novořecké architektury, přeměněný o něco později na muzeum. Následně postavil řadu soukromých rezidencí.

V roce 1861 byl jmenován generálním inspektorem vězeňských budov a v letech 1867 až 1876 postavil věznici v Rennes. Již v roce 1854 vypracoval zprávu a atlas věznic ve Francii. Dne 5. června 1875 sepsal s Josephem Augustem Émile Vaudremerem Zákon o Vynucení individuální cely, velmi podrobný architektonický vězeňský program a také projekty-vzorky, které měly být použity pro stavbu oddělení věznic podle režimu individuálního uvěznění. Stál tedy u zrodu modelu celulárního vězení organizovaného kolem centrálního kruhu, z něhož v pravidelném intervalu vycházejí křídla.[4]

V roce 1887 pokračoval ve svých cestách a fotografování až do roku 1891 ve Francii, Itálii, Řecku, ale také severní Africe, Skandinávii a Rusku, fotografoval památky a lidovou architekturu.

Byl zvolen do Académie des Beaux-Arts v roce 1890 do oddělení architektury. V letech 1866 až 1868 byl také šéfredaktorem revue Le Monitor des Architects a v letech 1898 až 1900 prezidentem Ústřední společnosti architektů. Konečně byl také viceprezidentem Francouzské fotografické společnosti.

Zemřel v Paříži dne 2. března 1909 a je pohřben na hřbitově Père Lachaise (58 divize).

Je otcem Charlese-Nicolase Normanda (1858–1934), Paula-Louis-Roberta Normanda (1861–1945), oba architekti, a Roberta Normanda, generála divize. Bývalý student polytechnické školy byl ředitelem inženýrství a jako takový měl na starosti stavbu Maginotovy linie. Napsal četné práce o opevnění a je autorem Colonnes dans le Levant, kde líčí své tažení do Kilikie v roce 1920 na příkaz generála Gourauda. Generál Normand zemřel nešťastnou náhodou v roce 1932.

Je otcem Alfreda Normanda, slavného sběratele starých kreseb.

Některé z jeho fotografií uchovává Mediatéka architektury a dědictví a jeho osobní dokumenty věnoval jeho syn Paul Mediatéce v Nantes.

Klíčové úspěchy editovat

 
Centrum věznice Rennes pro ženy

Publikace editovat

  • L'architecture des nations étrangères. Étude sur les principales constructions du parc à l'exposition universelle de Paris (1867), Paris, A. Morel, 1870, 30 s.

Ceny a ocenění editovat

Galerie editovat

  •  
    Façade sud et flèches de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat, Mende, 1888
  •  
    Porte sur rue d'une maison au 9, rue d'Aigues-Passe, Mende, 1888
  •  
    Façade occidentale de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat et maisons environnantes, Mende, 1888
  •  
    Façade occidentale de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat à Mende, 1888
  •  
    Most Notre-Dame přes Lot, Mende, 1888
  •  
    Most Notre-Dame přes Lot, Mende, 1888
  •  
    Etat de la maison cellulaire le 28 juin 1888 à Mende, 1888
  •  
    Most Notre-Dame přes Lot, Mende, 1890
  •  
    Façade sud et flèches de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat, Mende, 1890
  •  
    Etat de la maison cellulaire, 28. června 1888, Mende
  •  
    Marché rue d'Aigues-Passes devant une flèche de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat, Mende, 1888
  •  
    Most Notre-Dame přes Lot, Mende, 1890
  •  
    Most Notre-Dame přes Lot, Mende, 1890
  •  
    Tour des Pénitents et clocher de la cathédrale Notre-Dame et Saint-Privat, Mende, 1890
  •  
    Portál kostela v Caen
  •  
    Severozápadní strana Akropole a okolí, 1851
  •  
    Kostel Notre-Dame

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alfred-Nicolas Normand na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Archives de Paris, acte de décès n°273 dressé le 03/03/1909, vue 9 / 31. archives.paris.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-03-12. 
  2. ↑ Atrium de la maison dite de Cornélia Rufo, Pompéi - Alfred-Nicolas Normand | Musée d'Orsay. www.musee-orsay.fr [online]. [cit. 2021–12–17]. Dostupné online. 
  3. ↑ BERGERET, Jean. Lisieux au temps de Thérèse. Lisieux au temps de Thérèse / texte de Jean-François Six ; préface de Yvette Roudy, postface de Jean Bergeret.- Paris : Desclée de Brouwer, 1997.- 159 p. : ill., couv. ill. ; 24 cm [online]. 2008 [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ CARLIER, Christian. Histoire des prisons et de l’administration pénitentiaire française de l’Ancien Régime à nos jours. Criminocorpus. Revue d'Histoire de la justice, des crimes et des peines. 2009-02-14. Dostupné online [cit. 2021-12-17]. ISSN 2108-6907. (francouzsky) 
  5. ↑ Bibliothèque nationale de France - Les albums de Napoléon III. expositions.bnf.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ Archivovaná kopie. patrimoine.region-bretagne.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-28. 
  7. ↑ Collections en ligne | Carnavalet. www.carnavalet.paris.fr [online]. [cit. 2021–12–17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.paris.fr [online]. [cit. 2021-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-09-24. 

Literatura editovat

  • David de Pénanrun, Roux et Delaire, Les architectes élèves de l'École des beaux-arts (1793–1907), Librairie de la construction moderne, 2. vyd., 1907, s. 360
  • Pierre Saddy, Alfred Normand, architecte, 1822–1909: Catalogue de l'exposition Alfred Normand, architecte, 1822–1909, projets et réalisations, hôtel de Sully, 6. května - 9. července 1978, Paříž, Caisse nationale des monuments historiques et des sites, 1978, n.p. – 12 s.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alfred-Nicolas_Normand&oldid=22854600“