Space Launch System

raketa NASA

Space Launch System (zkratka SLS) je supertěžká nosná raketa americké agentury NASA. Jako nosná raketa pro program Artemis je SLS navržena tak, aby vynesla kosmickou loď Orion na translunární dráhu. Rakety mají sloužit pro pilotované lety k Měsíci či k výstavbě vesmírné stanice Gateway. Celkový návrh rakety nepočítá se znovupoužitelností. První start, bez posádky, mise Artemis I, se uskutečnil 16. listopadu 2022.[1] Všechny lety nosné rakety SLS jsou a mají být vypouštěny z Kennedyho vesmírného střediska, z rampy LC-39B, na Floridě.

Space Launch System
Verze Block 1 při misi Artemis I
Verze Block 1 při misi Artemis I
Země původuSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
VýrobceNASA
Aerojet Rocketdyne
Northrop Grumman
Boeing
United Launch Alliance
Rozměry
VýškaBlock 1 – 98 m
Block 2 – 111 m
Průměr8,4 m
Hmotnost2 610 tun
Nosnost
na LEOBlock 1 – 95 t
Block 1B – 105 t
Block 2 – 130 t
Historie startů
StatusBlock 1 – aktivní
Block 1B – ve vývoji
Block 2 – ve vývoji
KosmodromKennedyho vesmírné středisko, rampa LC-39B
Celkem startůBlock 1 – 1
Block 1B – 0
Block 2 – 0
Úspěšné startyBlock 1 – 1
První startBlock 1 – 16. listopadu 2022, 6:47:44 UTC
Pomocné motory – pětisegmentové SRB (Block 1 a 1B)
Počet2
Tah2 x 16 000 kN
Specifický impuls269 s (2,64 km/s)
Doba zážehu124 s
Palivotuhé
První stupeň – centrální stupeň (Block 1, 1B a 2)
MotorBlock 1, 1B – 4 x RS-25D
Block 2 – 4 x RS-25E
Tah4 x 1 860 kN
Specifický impulsna úrovni moře – 363 s
ve vakuu – 452 s
PalivoLH2 / LOX
Druhý stupeň – ICPS (Block 1) a EUS (Block 1B a 2)
MotorBlock 1 – 1 x RL-10B-2
Block 1B, 2 – 4 x RL-10C-3/RL-10C-X
TahBlock 1 – 110,1 kN
Block 1B, 2 – 440 kN
Specifický impulsBlock 1 – 465,5 s
Block 1B, 2 – ?
Doba zážehuBlock 1 – 1125 s
Block 1B, 2 – ?
PalivoLH2 / LOX

Vývoj nosné rakety SLS začal v roce 2011 jako náhrada za vysloužilé raketoplány a také zrušené nosné rakety Ares I a Ares V z programu Constellation.[2] Raketa SLS, navržena podle původních nosných raket raketoplánů, využívá podobnou techniku jako program Space Shuttle – přídavné raketové motory SRB na tuhé palivo a motory z prvního stupně RS-25. Space Launch System je vyráběn pěti firmami – NASA, Aerojet Rocketdyne, Northrop Grumman, Boeing a United Launch Alliance, přičemž NASA plánuje přesunout výrobu a testování SLS na Deep Space Transport LLC, společné místo Boeingu a Northrop Grumman.

První tři lety SLS jsou konfigurovány pod názvem Block 1, který má kromě centrálního stupně pěti-segmentové posilovače raketoplánu vyvinuté pro Ares I a horní stupeň ICPS, s nosností na LTO 95 tun.[3] Druhá, vylepšená konfigurace – Block 1B – s celkovou nosností 105 tun, by měla používat na horním stupni systém EUS, přičemž je naplánována na čtvrtý let. Třetí, vylepšená konfigurace – Block 2 – by měla mít nové posilovače na tuhé palivo a celkovou nosnost 130 tun, přičemž by měla letět na devátém letu v misi.[4][5][6]

PopisEditovat

Centrální stupeňEditovat

Spolu s pomocnými motory SRB, slouží centrální stupeň k dopravení horního stupně s nákladem z atmosféry téměř na nízkou oběžnou dráhu, LEO. Centrální stupeň se skládá z nádrže na kapalný vodík (LH2) a kapalný kyslík (LOX), připojovací body pro SRB, avioniky a hlavního pohonného systému (MPS), sestavy čtyř motorů RS-25[7] s hydraulickým vektorováním tahu a zařízení pro natlakování nádrží.

První čtyři lety, by každý měly použít čtyři ze zbývajících šestnácti motorů RS-25D, které dříve létaly na misích raketoplánů Space Shuttle.[8][9] Společnost Aerojet Rocketdyne však vylepšila tyto motory modernizovanými ovladači a izolací pro vysoké teploty, jelikož budou motory vystaveny v blízkosti pomocných motorů.[10] Další lety ale přejdou na variantu RS-25E, optimalizovanou pro náročné použití, která sníží náklady na jeden motor o více než 30 %.[11] Tah každého motoru RS-25D byl také zvýšen z 2 188 kN, jako u raketoplánu, 2 281 kN. Motor RS-25E by měl mít tah 2 321 kN.[12][13]

Centrální stupeň měří 65 m na výšku a má 8,4 m v průměru a je strukturálně i vizuálně podobný externí nádrži Space Shuttle.[14][15] Centrální stupeň poskytuje přibližně 25 % tahu vozidla při startu.[16]

Pomocné motoryEditovat

Block 1 a 1B budou používat dva pětisegmentové pomocné raketové motory na tuhé palivo, SRB. Tyto pomocné motory jsou založeny na pomocných motorech, které létaly na misích Space Shuttle, ale jako čtyřsegmentové. Pomocné motory na 1 a 1B mají další středový segment, novou avioniku a lehčí izolaci, ale nemají padák, jelikož se nepočítá s jejich znovupoužitím.[17]

Pohonnými látkami pro pomocné motory jsou hliníkový prášek, který je velmi reaktivní, a chloristan amonný, který je silné okysličovadlo. Dohromady jsou drženy pojivem, polybutadien-akrylonitrilem.[18] Pětisegmentové pomocné motory poskytují přibližně o 25 % větší celkový impuls, než původní posilovače na raketoplánech.[19][20]

Zásoba boosterů pro Block 1 a Block 1B je omezena počtem segmentů zbylých z programu Space Shuttle – dohromady osm letů SLS.[21] Proto byl 2. března 2019 vyhlášen program Booster Obsolescence and Life Extension (BOLE), který má za cíl vyvinout nové pomocné rakety, společností Northrop Grumman, pro další lety SLS, přičemž by byly připojeny k verzi Block 2. Měly by také zvýšit možné zatížení SLS Blocku 2 na 130 t na LEO a nejméně 46 t na přistání na Měsíci.[22][23]

Horní stupeňEditovat

První verzí, určená pro lety Artemis I, II a III, je Interim Cryogenic Propulsion Stage, ICPS[24] – jedná se o zvětšený druhý stupeň z raket Delta IV, poháněný jedním motorem RL-10. První verze ICPS použila variantu RL-10B-2, zatímco druhá a třetí verze ICPS by měla použít variantu RL-10C-2.[25][26]

Druhá verze, určená pro lety od Artemis IV, je Exploration Upper Stage, zkratkou EUS.[27] Měla by být nasazena spolu s verzí centrálního stupně Block 1B a později i verzí Block 2. EUS má průměr 8,4 m a měly by být poháněna čtyřmi motory RL-10C-3,[28] přičemž později, by měla být modernizována, kdy bude používal čtyři vylepšené motory RL-10C-X.[29]

VývojEditovat

PočátekEditovat

Nosná raketa byla vytvořena jako součást aktu Kongresu NASA Authorization Act of 2010,[30] ve kterém bylo nařízeno, aby NASA vytvořila systém pro vypouštění nákladu a posádek do vesmíru, který by nahradil původní mise raketoplánů z programu Space Shuttle.[31] Předpis stanovil určité cíle, například schopnost rakety vyzvednout 130 tun nebo více nákladu na nízkou oběžnou dráhu Země. Cílové datum bylo stanoveno na 31. prosince 2016, kdy by měla být nosná raketa plně funkční a byla dostupná k použití.[32] 14. září 2011 NASA oznámila svůj plán – vznikl tak návrh pro SLS s kosmickou lodí Orion.[33][34]

Plán SLS zahrnoval několik budoucích vývojů odpalovacích systémů, přičemž byl mnohokrát během vývoje modifikován.[35] První byl Block 0, se třemi hlavními motory a variantou s pěti hlavními motory, varianta Block 1A s modernizovanými posilovači namísto vylepšeného druhého stupně a Block 2 s pěti hlavními motory a druhým stupněm – Earth Departure Stage – s třemi motory J-2X.[36][37]

 
Centrální stupeň, verze Block 1 se čtyřmi motory RS-25D, pro misi Artemis I

V počátcích NASA také vyhlásila soutěž Advanced Booster Competition, která měla za úkol vybrat externí společnost, která vymyslí, či vylepší pomocné motory, které budou použity na verzi Block 2.[38] Společnosti Aerojet a Teledyne Technologies navrhly tři pomocné motory, každý se dvěma spalovacími komorami,[39] společnost Alliant Techsystems navrhla upravený SRB posilovač s lehčím pláštěm, energeticky účinnější pohonnou látkou a čtyřmi segmenty namísto pěti[40] a společnosti Pratt & Whitney Rocketdyne a Dynetics navrhly pomocný motor na kapalné palivo.[41] Soutěž však byla plánována pro plán, ve kterém by po verzi Block 1A následovala verze Block 2A s modernizovanými posilovači. NASA však zrušila Block 1A a plánovanou soutěž v dubnu 2014 ve prospěch pouhého setrvání u pětisegmentových raketových posilovačů z rakety Ares I,[42] avšak které byly modifikovány, aby neměla raketa příliš vysoké zrychlení, což by i vyžadovalo úpravy rampy LC-39B.[43]

Testy SRBEditovat

Už v letech 2009–2011 byly v rámci programu Constellation provedeny tři zážehové testy pětisegmentových boosterů, včetně testů při nízkých a vysokých teplotách.[44][45]

Stavba raketyEditovat

Od roku 2020 jsou naplánovány tři verze SLS – Block 1, Block 1B a Block 2. Každá verze bude využívat stejný centrální stupeň se svými čtyřmi hlavními motory, ale od verze Block 1B bude nahrazen horní stupeň ICPS (Interim Cryogenic Propulsion Stage) za EUS (Exploration Upper Stage) a verze Block 2 bude mít kromě EUS také vylepšené pomocné motory.[46][47]

Centrální stupeňEditovat

 
Nádrž na kapalný vodík pro nosnou raketu SLS pro misi Artemis II
 
Podpěrná konstrukce pro motory SLS, mise Artemis II

Artemis IEditovat

V polovině listopadu 2014 začala výstavba prvních části centrálního stupně pomocí nového svařovacího systému v South Vertical Assembly Building v Michoud Assembly Facility (MAF) v Louisianě.[48] Mezi lety 2015 a 2017 také NASA testovala motory RS-25 v rámci přípravy na použití na SLS.[49]

Základní část první SLS rakety, postavená v Michoud Assembly Facility společností Boeing,[50] měla všechny čtyři motory připojeny v listopadu 2019[51] a NASA ji prohlásila za dokončenou v prosinci téhož roku.[52]

První centrální stupeň opustil MAF pro prvotní testování v testovacím centru Stennis Space Center (SSC) v lednu 2020.[53] Zde byl spuštěn program „Green Run“ pro testování zážehů a prvotní spuštění všech základních systémů současně.[54][55] Sedmý test, z celkových osmi, „wet dress rehearsal“ (volně přeloženo jako plný test – test u kterého se projde celý postup při vzletu, pouze bez odpalu rakety), byl proveden v prosinci 2020 a poslední test proběhl 16. ledna 2021, ale s vypnutím motorů dříve, než se očekávalo[56] – celkem zhruba 67 sekund, nikoli požadovaných osm minut. Později bylo oznámeno, že důvodem pro brzké odstavení bylo kvůli kritériím u provádění testu na systému řízení vektoru tahu, specifickém pouze pro testování na zemi, ne pro let. Pokud by tento scénář nastal během letu, raketa by pokračovala v normálním letu. Na rozdíl od původních obav nebyly žádné známky poškození základního stupně nebo motorů.[57] Druhá, náhradní, zkouška byla dokončena 18. března 2021 se zapnutím všech čtyř motorů, snížením plynu podle očekávání, aby se simulovaly podmínky za letu, a test systému vektorování tahu. Centrální stupeň byl následně 24. dubna odeslán do Kennedyho vesmírného střediska, aby byl spojen se zbytkem rakety pro misi Artemis I, kam dorazil 27. dubna, o 3 dny později.[58] Zde byla raketa zkompletována.[59] 12. června 2021 NASA oznámila, že montáž první rakety SLS byla dokončena v Kennedyho vesmírném středisku, přičemž sestavená nosná raketa SLS byla použita pro misi Artemis I v listopadu 2022.[60]

 
Obalová konstrukce pro motory, mise Artemis III

Artemis II – IVEditovat

NASA a Boeing už konstruují další tři nosné rakety SLS, pro mise Artemis II, Artemis III a Artemis IV.[61]

Boeing v červenci 2021 uvedl, že i když pandemie covidu-19 ovlivnila jejich plány i jejich dodavatele, což mělo za následek zpoždění dílů potřebných pro hydrauliku, jsou stále schopni poskytnout základní části SLS pro Artemis II podle plánu NASA, a to s rezervou měsíců. Od první rakety SLS byl proces nanášení izolační pěny pro Artemis II z části automatizován, což ušetří Boeingu necelých 12 dní.[62] Vnitřní vrstva vnějšího obalu rakety pro Artemis II, byla připevněna na nádrž na kapalný kyslík koncem května 2021. Od července 2022 by měla být zcela dokončena základní fáze a SLS odeslána v březnu 2023 do NASA.[63]

Pro Artemis III začala montáž konstrukce v Michoud Assembly Facility na začátku roku 2021. Nádrž na kapalný vodík, která má být použita na SLS pro Artemis III byla původně plánována jako nádrž Artemis I, ale byla nahrazena, když se zjistilo, že jsou na ní vadné svary. Nádrž tak byla následně opravena a zařazena zpět do výroby, přičemž projde testování pro použití na misi Artemis III.[64]

Horní stupeňEditovat

Od července 2021 se společnost Boeing také připravuje na zahájení výstavby stupně Exploration Upper Stage (EUS), jehož první let je plánován na misi Artemis IV.[65]

VerzeEditovat

Mise (číslo) Block Motory centrálního stupně Pomocné motory Horní stupeň Vzletový tah Nosnost
Modul Motory LEO TLI HCO
I 1 RS-25D pětisegmentové SRB Interim Cryogenic Propulsion Stage (ICPS) RL-10B-2 39 MN 95 tun 27 tun
II, III RL-10C-2
IV 1B Exploration Upper Stage (EUS) 105 tun 42 tun
V, VI, VII, VIII RS-25E
IX 2 BOLE 41 MN 130 tun 46 tun 45 tun

LetyEditovat

NASA původně omezila dobu, po kterou mohou raketové nosiče na pevná paliva zůstat složené, na zhruba rok od spojení dvou segmentů. První a druhý segment posilovačů mise Artemis I byly spojeny 7. ledna 2021. 29. září 2021 společnost Northrop Grumman uvedla, že by limit pro pomocné motory mohl být prodloužen na osmnáct měsíců pro Artemis I na základě analýzy dat shromážděných při jejich skládání. NASA následně prohlásila, že segmenty mohou zůstat spojené prosince 2022, téměř dva roky po poskládání.

První let bez posádky, původně plánovaný na konec roku 2016, se přesunul více než šestadvacetkrát a a startoval tak až o šest let později. Po šesti letech byl naplánován na 12:30 UTC, 29. srpna 2022.[66] Start byl opět posunut na 3. září 2022, následně byl přesunut na říjen,[67][68] ale i říjnový termín byl posunut z důvodu hrozby poškození raktey hurikánem Ian.[69][70] Start se nakonec konal 16. listopadu téhož roku.[71]

Mise Datum startu Verze SLS Náklad Cíl mise Stav mise
Artemis I 16. listopadu 2022 Block 1 Artemis I (Orion a ESM), CubeSaty (ArgoMoon, BioSentinel, CuSP, EQUULEUS, LunaH-Map, Lunar IceCube, LunIR, NEA Scout, OMOTENASHI, Team Miles) Nepilotovaný testovací let lodi Orion k Měsíci. Úspěšná
Artemis II květen 2024 Block 1 Crew Artemis II (Orion a ESM) Pilotovaný oblet Měsíce čtyřčlennou posádkou s lodí Orion Plánovaná
Artemis III 2025 Artemis III (Orion a ESM) Čtyřčlenná posádka přistane na Měsíci v lodi Starship HLS Plánovaná
Artemis IV 2027 Block 1B Crew Artemis IV (Orion a ESM), I-HAB Dva astronauti přistanou na Měsíci v lodi Starship HLS, bude dopraven jeden z modulů stanice Gateway, I-HAB Plánovaná
Artemis V 2028 Artemis V (Orion a ESM), ESPRIT Dopravení Evropského komunikačního a tankovacího modulu ESPRIT pro Gateway, přistání na Měsíci s nehermetizovaným vozidlem Lunar Terrain Vehicle Plánovaná
Artemis VI 2028 Artemis V (Orion a ESM), přechodový modul Gateway Přechodový modul pro Gateway, přistání na Měsíci Plánovaná

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Space Launch System na anglické Wikipedii.

  1. POTTER, Sean. Liftoff! NASA’s Artemis I Mega Rocket Launches Orion to Moon. NASA [online]. 2022-11-16 [cit. 2022-11-18]. Dostupné online. 
  2. Spaceflight Now | Breaking News | NASA to set exploration architecture this summer. spaceflightnow.com [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  3. HARBAUGH, Jennifer. The Great Escape: SLS Provides Power for Missions to the Moon. NASA [online]. 2018-05-02 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  4. X0AV6. Space Launch System - NASA SLS Launch System [online]. 2016-06-26 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. NASA finally sets goals, missions for SLS - eyes multi-step plan to Mars [online]. 2017-04-06 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. HARBAUGH, Jennifer. NASA Continues Testing, Manufacturing World’s Most Powerful Rocket. NASA [online]. 2017-05-12 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  7. BERGIN, Chris. SLS trades lean towards opening with four RS-25s on the core stage [online]. 2011-10-05 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. NASA Orders 18 More RS-25 Engines for SLS Moon Rocket, at $1.79 Billion - AmericaSpace. www.americaspace.com [online]. 2020-05-02 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BOEN, Brooke. RS-25: The Clark Kent of Engines for the Space Launch System. NASA [online]. 2015-03-02 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  10. HARBAUGH, Jennifer. Space Launch System RS-25 Core Stage Engines. NASA [online]. 2020-01-29 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  11. NASA Awards Aerojet Rocketdyne $1.79 Billion Contract Modification to Build Additional RS-25 Rocket Engines to Support Artemis Program | Aerojet Rocketdyne. www.rocket.com [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  12. SLOSS, Philip. NASA, Aerojet Rocketdyne plan busy RS-25 test schedule for 2021 [online]. 2020-12-31 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. O. BALLARD, Richard. Next-Generation RS-25 Engines for the NASA Space Launch System [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  14. Spaceflight Now | Breaking News | NASA to set exploration architecture this summer. spaceflightnow.com [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  15. SLS finally announced by NASA - Forward path taking shape [online]. 2011-09-15 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. HARBAUGH, Jennifer. NASA, Public Mark Assembly of SLS Stage with Artemis Day. NASA [online]. 2019-12-09 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  17. Four to five: Engineer details changes made to SLS booster [online]. 2016-01-10 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. We’ve Got (Rocket) Chemistry, Part 2 – Rocketology: NASA’s Space Launch System. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. PRISKOS, Alex S. Five-Segment Solid Rocket Motor Development Status. In: [s.l.]: [s.n.], 2012-05-07. Dostupné online. (anglicky)
  20. Space Launch System: How to launch NASA's new monster rocket [online]. 2012-02-21 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. BERGIN, Chris. SLS requires Advanced Boosters by flight nine due to lack of Shuttle heritage components [online]. 2018-05-08 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. SLOSS, Philip. NASA, Northrop Grumman designing new BOLE SRB for SLS Block 2 vehicle [online]. 2021-07-12 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. TOBIAS, Mark E.; GRIFFIN, David R.; MCMILLIN, Joshua E. Booster Obsolescence and Life Extension (BOLE) for Space Launch System (SLS). ntrs.nasa.gov. 2019-03-02. Dostupné online [cit. 2022-12-18]. (anglicky) 
  24. BERGIN, Chris. Upper Stage RL10s arrive at Stennis for upcoming SLS launches [online]. 2020-02-03 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ROSENBERG2012-05-08T20:06:00+01:00, Zach. Delta second stage chosen as SLS interim. Flight Global [online]. [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. MOHON, Lee. Getting to Know You: Interim Cryogenic Propulsion Stage. NASA [online]. 2015-02-18 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. 
  27. SLS prepares for PDR - Evolution eyes Dual-Use Upper Stage [online]. 2013-06-01 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. GEBHARDT, Chris. NASA confirms EUS for SLS Block IB design and EM-2 flight [online]. 2014-06-06 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. SLOSS, Philip. NASA, Boeing looking to begin SLS Exploration Upper Stage manufacturing in 2021 [online]. 2021-03-04 [cit. 2022-12-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. Legislation - About - U.S. Senate Committee on Commerce, Science, & Transportation. web.archive.org [online]. 2011-04-10 [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-10. 
  31. PUBLIC LAW 111–267—OCT. 11, 2010 [online]. 2010-10-11 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  32. PUBLIC LAW 111–267—OCT. 11, 2010 [online]. 2010-10-11 [cit. 2022-12-19]. Kapitola 12. Dostupné online. 
  33. ADMINISTRATOR, NASA. NASA Announces Design For New Deep Space Exploration System. NASA [online]. 2013-06-06 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ADMINISTRATOR, NASA Content. NASA Announces Key Decision For Next Deep Space Transportation System. NASA [online]. 2015-04-12 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. BERGIN, Chris. SLS trades lean towards opening with four RS-25s on the core stage [online]. 2011-10-05 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Acronyms to Ascent - SLS managers create development milestone roadmap [online]. 2012-02-24 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. BERGIN, Chris. Advanced Boosters progress towards a solid future for SLS [online]. 2015-02-20 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. COWING, Keith. NASA's New Space Launch System Announced - Destination TBD. SpaceRef [online]. 2011-09-14 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2015-04-02 [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. 
  40. The Dark Knights - ATK's Advanced Boosters for SLS revealed [online]. 2013-01-15 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. HUTCHINSON, Lee. New F-1B rocket engine upgrades Apollo-era design with 1.8M lbs of thrust. Ars Technica [online]. 2013-04-15 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. News from the 30th Space Symposium | Second SLS Mission Might Not Carry Crew [online]. 2018-05-14 [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. 
  43. BERGIN, Chris. Wind Tunnel testing conducted on SLS configurations, including Block 1B [online]. 2012-07-30 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. NASA - NASA and ATK Successfully Test Ares First Stage Motor. www.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. NASA - NASA and ATK Successfully Test Five-Segment Solid Rocket Motor. www.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. Space Launch System: NASAfacts [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  47. UPDATED, Karl Tate last. Space Launch System: NASA's Giant Rocket Explained (Infographic). Space.com [online]. 2011-09-14 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. MOHON, Lee. SLS Engine Section Barrel Hot off the Vertical Weld Center at Michoud. NASA [online]. 2015-03-12 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  49. NASA conducts 13th test of Space Launch System RS-25 engine - SpaceFlight Insider. web.archive.org [online]. 2019-04-26 [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-26. 
  50. NASA's Space Launch System Core Stage Passes Major Milestone, Ready to Start Construction. www.space-travel.com [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  51. HARBAUGH, Jennifer. All 4 Engines Are Attached to the SLS Core Stage for Artemis I Mission. NASA [online]. 2019-11-08 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  52. CLARK, Stephen. NASA declares first SLS core stage complete – Spaceflight Now [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Nasa Moon rocket core leaves for testing. BBC News. 2020-01-09. Dostupné online [cit. 2022-12-19]. (anglicky) 
  54. SLOSS, Philip. Boeing, NASA getting ready for SLS Core Stage Green Run campaign ahead of Stennis arrival [online]. 2019-12-14 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. NASA Will Have 8 Minute Hold Down Test in 2020 | NextBigFuture.com [online]. 2019-08-02 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. FOUST, Jeff. Green Run hotfire test ends early. SpaceNews [online]. 2021-01-16 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. SLS: Nasa finds cause of 'megarocket' test shutdown. BBC News. 2021-01-20. Dostupné online [cit. 2022-12-19]. (anglicky) 
  58. DUNBAR, Brian. Space Launch System Core Stage Arrives at the Kennedy Space Center. NASA [online]. 2021-04-29 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  59. SLOSS, Philip. SLS Core Stage thermal protection system refurbishment in work at Kennedy for Artemis 1 [online]. 2021-05-20 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. SLOSS, Philip. EGS, Jacobs completing first round of Artemis 1 pre-launch integrated tests prior to Orion stacking [online]. 2021-09-29 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. SLOSS, Philip. Boeing working on multiple Cores, first EUS hardware for Artemis missions 2-4 [online]. 2021-07-19 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. shields-up-spay-foam-evolving-to-protect-nasa-sls. www.boeing.com [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. 
  63. SLOSS, Philip. Boeing aiming to deliver second SLS Core Stage to NASA in March [online]. 2022-07-25 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2021-10-11 [cit. 2022-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-11. 
  65. SLOSS, Philip. Boeing working on multiple Cores, first EUS hardware for Artemis missions 2-4 [online]. 2021-07-19 [cit. 2022-12-19]. Kapitola Workforce moving between different stage builds. Dostupné online. (anglicky) 
  66. Weather remains 70% Favorable, Teams on Track to Begin Countdown Saturday – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  67. NASA to Roll Artemis I Rocket and Spacecraft Back to VAB Tonight – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. FOUST, Jeff. SLS to roll back to VAB as hurricane approaches Florida. SpaceNews [online]. 2022-09-26 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. FOUST, Jeff. SLS to roll back to VAB as hurricane approaches Florida. SpaceNews [online]. 2022-09-26 [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. Artemis I Managers Wave Off Sept. 27 Launch, Preparing for Rollback – Artemis. blogs.nasa.gov [online]. [cit. 2022-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ROULETTE, Joey; GORMAN, Steve. NASA's next-generation Artemis mission heads to moon on debut test flight. Reuters. 2022-11-16. Dostupné online [cit. 2022-12-19]. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat