Otevřít hlavní menu
Soumaři se soumary

Soumar, někdy též soumař[1] je z němčiny pocházející označení pro dopravce na starověkých a středověkých obchodních cestách vedoucích přes Alpy a z Alp do střední Evropy, který převážel náklad s pomocí zvířat.[2] V češtině se pojem soumar užívá i pro soumarské zvíře nosící náklad − nejčastěji koně, osli, mezci, muly, velbloudi nebo jiná.[3]

Obsah

EtymologieEditovat

Slovo soumar pochází z německého Säumer, v rakouské němčině Samer. Saum znamená okraj.[4] V originále slovo Säumer označuje člověka, který vodil, pronajímal či vlastnil zvířata nosící náklad. Samotné zvíře je označováno Saumtier.[5] [6]

Činnost soumarůEditovat

Soumaři byli většinou sedláci, kteří zboží přepravovali za odměnu ve vlastní režii nebo ve službách velkoobchodníků.[7] Z bezpečnostních důvodů se sdružovali do karavan, případně je doprovázeli ozbrojenci. Karavany putovaly po celý rok, ale hlavní sezóna byla v době po skončení žní. Soumaři přepravovali především sůl, drahé látky, jižní plody, koření a víno, obilí, slad, med, chmel, vlnu, kůže, pivo a další především potravinářské produkty. Zboží přepravovali na hřbetech soumarských koní, případně mezků a mul. Denně urazili 25–30 km, nocovali v k tomu účelu zbudovaných sídlištích. Soumaři přepravovali zboží například na Zlaté stezce.

ReferenceEditovat

  1. KOZÁK, Roman. Zlatá stezka [online]. Volary: Město Volary [cit. 2011-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-07. 
  2. KUBŮ, František; ZAVŘEL, Petr. Prachatický systém Zlaté stezky. In: KUBŮ, František. Zlatá stezka. [s.l.]: Prachatické muzeum, 1995. Kapitola Články, s. 74-98.
  3. Ottův slovník naučný. Svazek XXIII. Praha/Litomyšl: Argo/Paseka, 2000. Heslo Soumar, s. 729. Fotoreprint původního vydání z roku 1905. 
  4. SPAL, Jaromír. Nový etymologický slovník. Naše řeč. 1968, roč. 51, čís. 4. Dostupné online. 
  5. STADLER, Hans. Säumerei. In: Historisches Lexikon der Schweiz. [s.l.]: [s.n.], 2012. Dostupné online. (německy)
  6. ADELUNG, Johann Christoph. Grammatisch-kritisches Wörterbuch der Hochdeutschen Mundart, mit beständiger Vergleichung der übrigen Mundarten, besonders aber der Oberdeutschen. Band III: von M–Scr.. Leipzig: [s.n.], 1798. Dostupné online. S. 1301. (německy) 
  7. KUBŮ, František; ZAVŘEL, Petr. Šumava - příroda, historie, život. Praha: Baset, 2003. ISBN 80-7340-021-9. S. 673-682. 

Externí odkazyEditovat