Dřevovláknitá deska

(přesměrováno z Sololit)

Dřevovláknitá deska (DVD) je velkoplošný materiál vyrobený na bázi dřeva. Vyrábí se z vláken dřeva nebo jiných lignocelulózových materiálů. Soudržnost je dána uspořádáním vláken a jejich inherentními a adhezními vlastnostmi. Pro zvýšení pevnosti, odolnosti vůči vlhkosti, ohni, hmyzu, hnilobě nebo pro zdokonalení jiných vlastností je možné v průběhu výroby přidávat pojiva a jiné komponenty. Tato definice se vztahuje na výrobu mokrým způsobem. Mokrým výrobním procesem se vyrábí měkká dřevovláknitá deska (hobra) určena k izolaci stěn.

Dřevovláknitá deska je aglomerovaný materiál vyrobený z dřevních vláken s přídavkem lepidla a aditiv zlepšujících vlastnosti desky. K lepení se používá částečně i lepicí schopnost ligninu. Lignin má termoplastické schopnosti, tzn. zvýšenou teplotou změkne a přeskládáním vláken se opět slepí v nové formě.

Klasifikace editovat

Podle hustoty materiálu editovat

  • 150–550 kg/m³ ULDF – ultra lehké vláknité desky
  • 550–650 kg/m³ LDF – lehké vláknité desky
  • 350–800 kg/m³ MDF – polotvrdé (středně zhuštěné) vláknité desky
  • >800 kg/m³ HDF – vysoce zhuštěné vláknité desky

Vláknité desky lisované editovat

  • Polotvrdé (MDF) 480–850 kg/m³ (1,2 Mpa lisovací tlak)
  • Tvrdé (DVD – Sololit, Sololak) 850–1100 kg/m³ (5 Mpa lisovací tlak)
  • Zvlášť tvrdé DVD 1100–1300 kg/m³

Vláknité desky sušené editovat

  • Izolační (DVI) 250–400 kg/m³

Podle způsobu výroby editovat

  1. Mokrá cesta – vlákna jsou při výrobě celou dobu až po lisování ve vodě
  2. Suchá cesta – při výrobě vlákna se využívá voda, pak se vlákno suší a za pomocí syntetických lepidel se vyrábí DVD (stejně jako DTD) deska oboustranně hladká.

Měkké dřevovláknité desky editovat

Související informace naleznete také v článku Hobra.


Měkké dřevovláknité desky jsou desky, jejichž hustota je nižší než 400 kg/m³. V současné době jsou nejčastěji vyráběny s hmotností kolem 250 kg/m³. Dřevní vlákna jsou v nich málo slisována a proto desky lze použít pouze jako výplňový nebo izolační materiál připevněný k nosné konstrukci. Izolace z dřevovláknitých desek má dobré akustické vlastnosti a je difúzně otevřená. Tato izolace je schopná zajistit teplotní fázový posun až 16 hodin. [1]

MDF polotvrdé dřevovláknité desky editovat

Související informace naleznete také v článku Polotvrdá dřevovláknitá deska.


MDF (Medium Density Fiberboard) jsou vláknité desky se střední hustotou od 350 do 850 kg/m³.

Vyznačují se stejnorodou strukturou slisovaných vláken v celém svém průřezu. Jsou vyráběny převážně jako jednovrstvé, ale mohou být i vícevrstvé. Užívají se především v nábytkářském průmyslu.

HDF tvrdé dřevovláknité desky editovat

Související informace naleznete také v článku Tvrdá dřevovláknitá deska.


HDF (High Density Fibreboard) jsou vláknité desky s vysokou (high) hustotou (více než 850 kg/m³). Desky se užívají především v nábytkářském průmyslu (záda skříní, dna zásuvek).

HDF vyráběné mokrou cestou editovat

Vyrábí se z jehličnatého dřeva pro zvýšení odolnosti proti vlhkosti se k vláknům přidává parafín (vosk), někdy se pro zvýšení pevnosti v ohybu také užívá močovinoformaldehydové (UF) lepidlo. Používají se místo překližek. Pro desky je charakteristické, že z jedné strany mají vylisované síto.

HDF vyráběné suchou cestou editovat

Vyrábí se z listnatého dřeva (BK), částečně se přidává také jehličnaté. K vláknům se přidává fenolformaldehydové (PF) lepidlo a parafín. Tyto desky jsou oboustranně hladké.

WPC editovat

Související informace naleznete také v článku Woodplastic.

WPC (Wood Plastic Composite) jsou kompozitní materiály vyráběné ze dřevních vláken, prachových pilin a polymeru. Optimální poměr dřeva a polymeru bývá kolem 2/3 dřeva a 1/3 polymeru. Používají se tam, kde jsou obtížné povětrnostní vlivy (podlahy teras, balkony)

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Dřevovláknité desky: Izolace co hřeje i chladí (Dřevostavitel.cz, informační portál): [cit. 2015-05-11]

Literatura editovat

  • ČSN EN 316 (490009) Dřevovláknité desky - Definice, klasifikace a značky
  • DUDAS, Juraj. Konštrukčné drevné materiály. Zvolen: Technická univerzita vo Zvolene, 2008. 160 s. ISBN 978-80-228-1938-1. 
  • BÖHM, Martin, REISNER Jan, BOMBA Jan. Materiály na bázi dřeva [1]. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2012. 183 s. ISBN 978-80-213-2251-6. 
  • SVOBODA, Luboš. Stavební hmoty (volně dostupná elektronická kniha). [s.l.]: [s.n.], 2013. 950 s. Dostupné online. ISBN 978-80-260-4972-2.  Archivováno 16. 10. 2013 na Wayback Machine.

Související články editovat