Sojuz 18a

Sojuz 18a, či Sojuz 18-1 byla kosmická loď SSSR z roku 1975, která se svou posádkou absolvovala start s cílem dopravit kosmonauty na Saljut 4, sovětskou orbitální stanici na oběžné dráze Země. Kosmonauti měli být druhou posádkou na stanici a sloužit zde dva měsíce. Let se však nezdařil.

Sojuz 18a
Údaje o lodi
Hmotnost 6830 kg
Údaje o letu
Členů posádky 2
Datum startu 5. dubna 1975
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Nosná raketa Sojuz-FG
Délka letu 22 minut
Datum přistání 5. dubna 1975
Navigace
Předchozí Následující
Sojuz 17 Sojuz 18

PosádkaEditovat

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Průběh letuEditovat

Loď odstartovala 5. dubna 1975 z kosmodromu Bajkonur s pomocí stejnojmenné rakety Sojuz. Po 261 sec přestal pracovat druhý raketový stupeň, třetí stupeň se oddělil předčasně a let byl automaticky přerušen. Kabina se s oběma kosmonauty včas oddělila a s pomocí padáku předčasně přistála 22 minut po startu nedaleko pohoří Altaje, jihozápadně od vesnice Gorno-Altajsk, na hranicích s Čínou. Záchranný oddíl je nalezl a odvezl druhý den.[1] Vyjma lehkých pohmožděnin se oběma kosmonautům nic nestalo.

Protože Sojuz nedosáhl oběžné dráhy, některé prameny (české, sovětské) let evidovaly i bez označení, pouze jako Sojuz.[1] Ani kosmonauti nedostali tehdy obvyklou odměnu 3000 rublů, jen mimořádnou dovolenou a titul Leninův řád.[2].

Na stanici Saljut letěla nová loď Sojuz 18 za měsíc po tomto nezdařeném letu.

Konstrukce loděEditovat

Udaná startovací hmotnost byla 6830 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Loď byla vybavena spojovacím zařízením a jako všechny padákovým systémem.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 296. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Sovětští kosmonauti, s. 138. 

Externí odkazyEditovat