Socialistický svaz pracujících Jugoslávie

Socialistický svaz pracujících Jugoslávie (srbochorvatsky v latince Socijalistički savez radnog naroda Jugoslavije, v cyrilici Социјалистички савез радног народа Југославије, slovinsky Socialistična zveza delovnega ljudstva Jugoslavije, makedonsky Социјалистички сојуз на работниот народ на Југославија, SSRNJ) byla největší společensko-politická organizace v socialistické Jugoslávii. Založena byla v roce 1945 jako Národní fronta Jugoslávie (Narodni front Jugoslavije), pod vlivem mocenské roztržky Stalina s Titem pak roku 1953 natrvalo změnila název.[1] SSRNJ fungoval až do roku 1990, kdy došlo k faktickému rozpadu Svazu komunistů Jugoslávie i svazové ústředí této organizace, načež v souvislosti s demokratickou transformací došlo k zániku i jeho republikových poboček. V Srbsku byl například Svaz pracujících Srbska sloučen se Svazem komunistů Srbska, který se posléze transformoval do Socialistické strany Srbska.

Delegáti v roce 1952

Cílem této organizace bylo zapojit co nejvíce lidí do aktivit Svazu komunistů Jugoslávie, a to bez toho, aniž by dotyční vstupovali do politické strany.[1] Tím byl SSRNJ atraktivnější pro více občanů země; sám svaz pracujících měl 13 milionů členů (více než polovina obyvatel SFRJ). Plnou politickou kontrolu nad Svazem pracujícího lidu měl Svaz komunistů ₋ jediná politická strana v zemi ₋ který jej využíval také k mobilizaci občanů během významných událostí; ať to již bylo například Chorvatské jaro, nebo kosovská krize. Svaz vznikl integrací zbytků politických stran a organizací, které působily v Jugoslávii ještě před vypuknutím druhé světové války, a které se nekompromitovaly s nacistickou okupací.[1]

Jugoslávská ústava z roku 1974 vyhrazovala pro SSRNJ řadu činností. Mezi ně patřila například nominace kandidátů v komunálních volbách, dohled nad procesem voleb a vykonávání různých politik. Členy organizace se mohli stát jak jednotlivci, tak i zájmové skupiny.

Organizační členění SSRNJ bylo vytvořeno podle vzoru Svazu komunistů, kdy existovalo rozdělení Svazu podle jednotlivých republik i autonomních oblastí. Vrcholný orgán byl vícečlenný. Přestože politici ze Svazu komunistů Jugoslávie nesměli zastávat funkce v SSRNJ, do značné míry jej jako jednotlivci ovlivňovali. Od roku 1953 byl navíc kladen důraz na slabší propojení mezi Svazem komunistů Jugoslávie a SSRNJ.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d RAJAK, Svetozar. Yugoslavia and the Soviet Union in the Early Cold War. Oxon: Routledge, 2011. 286 s. ISBN 978-0-415-38074-4. S. 22. (angličtina)