Sluneční koník (Mladá Boleslav)
Sluneční koník je malá bronzová plastika (soška) koníka ze starší doby železné nalezená koncem dubna[1] roku 2013[2] při revitalizaci Ptácké ulice v Mladé Boleslavi pod nánosy novověkých a středověkých vrstev.[3][pozn. 1] V roce 2016 se jeho zjednodušený obrázek stal součástí loga Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ).[2] Soška je vystavena ve stálé expozici Informačního centra keltské kultury na zámku Nižbor.[3]
| Sluneční koník | |
|---|---|
 Bronzový artefakt – plastika koníka nalezená v Mladé Boleslavi (rozměrový náčrtek) | |
| Základní informace | |
| Autor | neznámý |
| Vznik | starší doba železná |
| Původ | Mladá Boleslav, ulice Ptácká |
| Typ | drobná plastika (soška) |
| Hnutí | Doba halštatská |
| Vlastnosti | |
| Medium | bronz |
| Hmotnost | 24 gramů (po konzervaci)[1] |
| Stav | kompletně zachovalý[1] |
| Umístění | |
| Umístění | Informační centrum keltské kultury na zámku Nižbor |
| Status | |
| Vlastník | Ústav archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stručný popis
editovatSluneční koník je malá zoomorfní[1] bronzová soška stylizovaného koně s krátkým ocasem a k proporcím těla poněkud drobnou hlavou, která je zakončena špičatým „nosem“ připomínajícím spíše „ptačí zobáček“. Na hřívě, nad předníma i zadníma nohama a na hrudi má soška vyraženy kruhové kolky. V místech, kde přechází hříva do oblasti zad, je soška proděravěna. Tento malý otvor sloužil jako očko k uchycení koníka, jenž byl používán nejspíše jako závěsek nebo přívěsek.[3]
Po provedené konzervaci je většina povrchu sošky pokryta tmavou šedozelenou patinou. Na některých místech jsou patrné zbytky ještě tmavší, zelenočerné krusty, na jiných místech naopak slabě prosvítá zlatavý kovový povrch.[1]
Technologie
editovatDrobná a kompletně zachovalá plastika koně z bronzové suroviny byla vytvořena následujícím postupem. Nejprve byla předloha figurky vymodelována z volné ruky ze včelího vosku. Následně byla tato předloha obalena dostatečně silnou vrstvou jemné hlíny, přičemž bylo v této hliněné hmotě pamatováno i na vtokový otvor. Po vytvrzení hlíny se takto vzniklá forma zahřála a vosk z ní vytekl. Původní pozitivní vosková forma se tímto procesem ztratila (technika „ztracené formy“) a vzniklá negativní hliněná forma se vtokovým otvorem naplnila roztavenou slitinou kovu. Po vychladnutí byl odlitek nakonec zbaven hliněné formy a finálně začištěn tak, že původní umístění vyústění vtokového otvoru není na výsledné sošce nikterak patrné.[1]
Podrobný popis
editovatHlava, hříva, očko
editovatSilně stylizovaná hlava koníka je značně zkrácena, zjednodušena do jakési „zobákovité“ formy evokující „ptačí“ hlavu. Oči, tlama i koňské nozdry jsou umělecky potlačeny a jediným konkrétnějším prvkem jsou uši. Ale i ty jsou naznačeny jen hlubším žlábkem na vrcholu hlavy. Relativně tenká stojatá koňská hříva vybíhá z týlu hlavy a táhne se vzadu po hřebenu krku přes kohoutek až na počátek hřbetu do místa, kde se nachází mírně oválná perforace – očko o průměru asi 4 mm – sloužící zjevně k protažení šňůrky nebo koženého řemínku případně i k možnému upevnění plastiky železným hřebíčkem do dřevěné stěny.[1]
Hřbet, ocas, končetiny
editovatZáda koníka jsou krátká, mírně klenutá a záhy přecházejí do kořene ocasu a velmi krátkého ohonu. Ten je (obdobně jako koňská hlava) stylizován do tvaru podobnému ptačímu „zobáčku“. Přední a zadní končetiny jsou modelovány do hrotů také s absencí jakýchkoliv realističtějších detailů (bez spěnek a kopyt). Na rovném podkladu postavený sluneční koník má mírně nadzvednutou buď levou přední, nebo pravou zadní nohu, což je dáno tím, že tyto nohy jsou poněkud kratší. Nesymetrie těla sošky koníka je patrná i z čelního pohledu především v oblasti krku a hlavy, kdy se projevuje malá odchylka od svislé osy.[1]
Kolky
editovatSoška bronzového koníka byla již ve fázi voskového modelu opakovaně opatřena otiskem provedeným jakýmsi kruhovým razítkem – kolkem s masivním trnem uprostřed.[1] Jedná se o specifický druh výzdoby v podobě otisku širší kružnice s nepřehlédnutelnou středovou prohlubní. [pozn. 2] Otisků bylo na figurce provedeno celkem sedm, a sice z obou stran hřívy (šikmo nad úchytovým očkem), na obou plecích, na obou stehnech a jeden mírně excentrický k pravé straně na koňských prsou. Otisky kolků na hřívě jsou mírně deformované a nejsou umístěny proti sobě, protože byla hříva z měkkého včelího vosku příliš tenká a při aplikaci kolků „proti sobě“ by hrozilo její poškození. Kolky byly aplikovány zřetelně různou silou přítlaku, čemuž odpovídá i různá „hloubka“ (výraznost) otisku kruhových značek do vosku. Nejvýraznější přítlak byl vyvinut na prsou koníka, kde je otisk kolku obzvláště hluboký, což lze vysvětlit tím, že se zde kolek relativně snadno aplikoval. Ostatní aplikace kolků mohly být poněkud hloubkově „změlčeny“ při manipulaci s relativně měkkou voskovou formou mezi teplými prsty sekundárně ještě před zalitím do hliněné hmoty.[1]
Fyzikální a chemické parametry
editovatRozměry a hmotnost
editovat- délka plastiky od hlavy k ohonu: 38,4 mm;[1]
- výška koníka v úrovni hlavy: 38,1 mm;
- výška sošky v úrovni zádi: 26,3 mm;
- maximální šířka hlavy koníka: 4,2 mm;
- maximální šířka plastiky ve frontální rovině (svislá rovina probíhající pravolevě tělem, rovnoběžně s tlamou koníka při čelním pohledu na koňskou hlavu) předních končetin: 12,1 mm;
- maximální šířka ve frontální rovině hřbetu: 8 mm;
- maximální šířka ve frontální rovině zadních končetin: 13,8 mm;
- průměry všech kruhových kolků: 5 mm;
- průměr úchytového očka: 4,3 × 3,9 mm.[1]
- Hmotnost plastiky bronzového koníka po konzervaci: 24,2 g.[1]
Chemické složení materiálu
editovatRentgenofluorescenční analýza materiálu z povrchu sošky bronzového koníka (po předchozím odstranění všech produktů koroze) byla provedena v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži u Prahy. Metoda tohoto typu analýzy je zatížena chybovostí 10 % (relativně) pro údaje o arsenu a olovu, u ostatních prvků se pohybuje jen kolem 5 % (relativně). Slitina obsahuje nezvykle nízký obsah cínu (v koncentraci jen 2,3 %),[pozn. 3] ale dle tohoto údaje nelze nic usuzovat na dobu vzniku.[1]
Datace
editovatDatování vzniku sošky nelze provézt ani na základě materiálového rozboru a ani na základě lokality respektive datového určení okolních předmětů v místě vrstvy nálezu. Nálezy zoomorfních nebo antropomorfních figurek z bronzu jsou poměrně vzácné, a to nejen na území českých zemí, ale i v celé Evropě. Z tohoto důvodu k časovému zařazení slunečního koníka není možné využít srovnání uměleckých nebo řemeslných stylů či technologických postupů obdobných nálezů a jejich chronologického vývoje.[1]
Vodítkem pro přesnější zařazení se stala jeho „kolková“ výzdoba, která vedla nejprve k odhadu datace plastiky do pozdní doby bronzové.[1] Toto datování není podloženo žádnými archeologickými nálezy v oblasti nálezu, a proto musela být datace figurky posunuta do starší doby železné, tj. do doby halštatské.[1][3] Pro tuto dataci hovoří dvě skutečnosti:
- z této doby již existují v českých zemích náznaky osídlení;[1]
- po celou dobu halštatskou až do časného laténu se k výzdobě především výjimečných bronzových předmětů používaly právě zmíněné kruhové kolky.[1]
V případě datování slunečního bronzového koníka z Mladé Boleslavi se tedy bude jednat nejspíše o kulturu pozdně halštatskou (6. století př. n. l. až 1. čtvrtina 5. století př. n. l.) až časně laténskou (asi 475 až 375 př. n. l.).[4]
Účel
editovatKe konci doby bronzové a především pak během doby halštatské se výzdoba předmětů pomocí soustředných kružnic se středovým bodem značně rozšířila. Původně se jednalo o symboliku nezpochybnitelně spojenou se slunečním kultem doby bronzové, která se ale postupem doby značně rozšířila a začala být chápána nejspíše již jen jako čistě dekorativní prvek. Aplikace této symboliky slunečního kotouče je častá u celé řady symbolických či prestižních artefaktů nalezených archeology a datovaných do zmíněného období. Nejinak je tomu i v případě bronzového koníka z Mladé Boleslavi, jenž je proto právem nazýván adjektivem „sluneční“.[1]
O jeho účelu je možno spekulovat a nabízí se několik seriózních variant:
- Prostý ozdobný přívěsek;[1][pozn. 4]
- posvátný ochranný amulet;[3][1]
- šamanská pomůcka;[3][pozn. 5]
- forma mimořádné obětiny[3] zavěšené v nějakém sakrálním prostoru;[1]
- votivní soška nebo šperk ve funkci významného votivního daru – tedy objekt obětovaný věřícím jako dar Bohu nebo božstvu (devocionálie). Dar mohl být určen pro blíže nespecifikovaný a neidentifikovatelný halštatský kultovní areál. Pro jeho lokalizaci poblíž soutoku řek Jizera a Klenice ovšem nejsou jednoznačné archeologické důkazy.[1]
Ať již byl účel sošky slunečního koníka jakýkoliv,[pozn. 6][pozn. 7] v každém případě ale její skvostné řemeslné provedení je i z dnešního pohledu pozoruhodné a vysoká estetická a umělecká hodnota tohoto artefaktu je přinejmenším i v současnosti vysoce ceněna.[2]
Věrohodnost
editovatVěrohodnost původu nálezu bronzového koníka lze jen těžko zpochybnit, neboť byl artefakt získán během řádného archeologického výzkumu ve stratifikované poloze a nikoliv například pomocí detektoru kovů v problematických povrchových vrstvách. Přesto existuje reálná možnost, že plastika pochází původně zcela odjinud a do vrcholně středověkého či novověkého městského prostředí v Mladé Boleslavi se dostala až sekundárně. Mohlo jít o neobvyklý předmět či například „suvenýr z cest“ nalezený někde náhodně a následně získaný do vlastnictví (darem, koupí) nějakého místního mladoboleslavského měšťana. Při středověké nebo novověké demolici vybavení mladoboleslavského domu se spolu se suťovým materiálem dostal až do místa, kde byl nalezen (tj. do místa tzv. archeologizace).[1]
- Obdobné „koňské“ artefakty z doby halštatské
-
„Žirafí kůň“; figurka koně vyrobená z hlíny, 8. století před naším letopočtem -
Jezdecká figurka z halštatské doby (620–550 př. n. l.) -
„Koňská mísa“ z doby halštatské
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Při záchranném archeologickém výzkumu souvisejícím s výstavbou nové opěrné zdi[1] v ulici Ptácká v Mladé Boleslvi byly nejprve odkryty novověké vrstvy se zlomky keramiky, kachlů a kostí. Následně pod nimi (po rozebrání pískovcových zídek) byly objeveny základy kamenných středověkých staveb.[2] V zásypových vrstvách pod nimi byla (v rýze R 9 ve vrstvě 356[1]) objevena malá zoomorfní bronzová plastika koně.[2] Přibližné GPS souřadnice místa nálezu (dle popisu ve zdroji[1] a dle mapových podkladů na webu Mapy.cz): 50°24′47″ s. š., 14°54′6″ v. d.
- ↑ Takovýto motiv nemusel být nutně získáván jen otiskem razidla do vosku, ale i použitím metody rytí za pomoci kružítka.[1]
- ↑ Množství cínu ve slitinách s převažující koncentrací mědí (tedy v tzv. „bronzech“) silně ovlivňuje fyzikální vlastnosti výsledného materiálu. Běžná koncentrace cínu (v technické praxi) v bronzu je kolem 12 %. Pokud je cínu méně než 8 %, lze materiál zpracovávat tvářením, pokud je obsah cínu vyšší než 8%, je možné i odlévání. Při koncentraci 11 % cínu v bronzu se materiál nazývá dělovina, při koncentraci 20–22 % cínu pak zvonovina a při koncentraci 30–33 % cínu zrcadlovina.
- ↑ Sluneční koník z Mladé Boleslavi[1] nemusel nutně souviset s nějakými kultovními aktivitami, ale mohlo jít jen o přívěšek nebo dětskou hračku určenou pro potomka ze zámožnější sociální vrstvy.[2]
- ↑ Bronzová figurka posvátného slunečního koníka byla jistě ve své době vzácným a neobvyklým objektem. Nejspíše patřila nějaké společensky významné osobě, která tuto sošku mohla používat buď jako ochranný amulet, nebo jako pomůcku k magickým praktikám.[1]
- ↑ V duchovní sféře života Keltů a ve světě jejich náboženských představ hrály koňské motivy na vyobrazeních, plastikách a na mincích důležitou roli. Koně byli zobrazováni společně s jinými posvátnými symboly. Kůň byl atributem kontinentální keltské bohyně Epony, jejíž jméno lze interpretovat jako „koňská bohyně“ nebo jako „božský kůň“. Tato bohyně byla uctívána jako domácí bohyně chovatelů koní nebo obecněji pak jako bohyně hojnosti a prosperity. Krom toho byl kůň též symbolem slunce a jeho zobrazení „ve skoku“ mělo význam „běhu života“.[5] Bohyně Epona byla často zobrazována jako jezdkyně na koni nebo v pozici, kdy stojí před klisnou či v obklopení koňmi. K jejím atributům patřily (krom koně či klisny) i koňský postroj, uzda nebo jezdecký bič.[6]
- ↑ V době bronzové i v navazující starší době železné převažovali v zobrazovaných motivech vodní ptáci (kachny, labutě), býci a koně. Koně byli zobrazováni v těchto obdobích na území českých zemí i v celé Evropě nejen na keramice, ale vyskytovali se jako bronzové nebo hliněné plastiky v nejrůznějších tvarech a velikostech. Do hrobů datovaných do starší doby železné byly k tělesným ostatkům zámožnějších zemřelých ukládány koňské postroje nebo byl nebožtík přímo pohřben tak, že byl uložen na čtyřkolovém voze. Symboliku jezdectví a oblibu koňských a ptačích motivů můžeme uvádět do souvislosti s kultem slunce. Ten byl v té době rozšířen po celé Evropě a koně byli spojováni s nebeskou tematikou, čehož dokladem je například trundholmský sluneční vůz.[2]
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af SMEJTEK, Lubor; ŠVÉDOVÁ, Jarmila. Bronzový koník z Mladé Boleslavi In: Archeologie v středních Čechách, ročník 20, rok: 2016; strany 9 až 30 [online]. Web Academia edu, 2016 [cit. 2021-02-17]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost staženého souboru cca 14 MBytes). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Kde se vzal koník z našeho loga? [online]. Ústav archeologické památkové péče středních Čech, 2016-04-25 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Příběh. Praha, Nižbor: Informační centrum keltské kultury na zámku Nižbor, 2019 (2019 tisk). 2 s. Kapitola Příběh.
- ↑ Kultura pozdně halštatská a časně laténská [online]. Muzeum Žatec [cit. 2021-02-19]. Kultura pozdně halštatská (6. až 1. čtvrtina 5. století př. n. l.) a časně laténská (asi 475 – 375 př. n. l.). Dostupné online.
- ↑ HORÁK, Václav. Keltové, doba laténská; 6. Duchovno Keltů; 6.03.1 Plastiky zvířat - Kůň [online]. Web Keltové, 2019-10-19 [cit. 2021-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-23.
- ↑ HORÁK, Václav. Keltové; 6. Duchovno Keltů; 6.06 Bohové [online]. Archeopark Prášily, 2006-02-20 [cit. 2021-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26.
Související články
editovat- Ústav archeologické památkové péče středních Čech
- Doba halštatská
- Starší doba železná na území Česka
- Zámek Nižbor
- Keltové
- Keltské jazyky
- Keltské náboženství
- Trundholmský sluneční vůz
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sluneční koník na Wikimedia Commons - Web. stránky ÚAPPSC – Ústav archeologické památkové péče středních Čech
- SMEJTEK, Lubo; ŠVÉDOVÁ, Jarmila. Bronzový koník z Mladé Boleslavi IN: Archeologie v středních Čechách 20, 2016, strany 9 až 30 [online]. Academia.edu, 2016 [cit. 2021-02-17]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost downovadovaného souboru cca 14 MBytes). Dostupné online.
