Sluneční koník (Mladá Boleslav)
Sluneční koník je malá bronzová plastika (soška) koníka ze starší doby železné nalezená koncem dubna[1] roku 2013[2] při revitalizaci Ptácké ulice v Mladé Boleslavi pod nánosy novověkých a středověkých vrstev.[3][pozn. 1] V roce 2016 se jeho zjednodušený obrázek stal součástí loga Ústavu archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ).[2] Soška je vystavena ve stálé expozici Informačního centra keltské kultury na zámku Nižbor.[3]
| Sluneční koník | |
|---|---|
 Bronzová plastika koníka ze starší doby železné, nalezená v Mladé Boleslavi | |
| Základní informace | |
| Autor | neznámý |
| Vznik | starší doba železná |
| Původ | Mladá Boleslav, ulice Ptácká |
| Typ | drobná plastika (soška) |
| Hnutí | Doba halštatská |
| Vlastnosti | |
| Medium | bronz |
| Hmotnost | 24 gramů (po konzervaci)[1] |
| Stav | kompletně zachovalý[1] |
| Umístění | |
| Umístění | Informační centrum keltské kultury na zámku Nižbor |
| Status | |
| Vlastník | Ústav archeologické památkové péče středních Čech (ÚAPPSČ) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stručný popis editovat
Sluneční koník je malá zoomorfní[1] bronzová soška stylizovaného koně s krátkým ocasem a k proporcím těla poněkud drobnou hlavou, která je zakončena špičatým „nosem“ připomínajícím spíše „ptačí zobáček“.[3] Na hřívě, nad předníma i zadníma nohama a na hrudi má soška vyraženy kruhové kolky.[3] V místech, kde přechází hříva do oblasti zad, je soška proděravěna.[3] Tento malý otvor sloužil jako očko k uchycení koníka, jenž byl používán nejspíše jako závěsek nebo přívěsek.[3]
Po provedené konzervaci je většina povrchu sošky pokryta tmavou šedozelenou patinou.[1] Na některých místech jsou patrné zbytky ještě tmavší, zelenočerné krusty, na jiných místech naopak slabě prosvítá zlatavý kovový povrch.[1]
Technologie editovat
Drobná a kompletně zachovalá plastika koně z bronzové suroviny byla vytvořena následujícím postupem. Nejprve byla předloha figurky vymodelována z volné ruky ze včelího vosku.[1] Následně byla tato předloha obalena dostatečně silnou vrstvou jemné hlíny, přičemž bylo v této hliněné hmotě pamatováno i na vtokový otvor.[1] Po vytvrzení hlíny se takto vzniklá forma zahřála a vosk z ní vytekl.[1] Původní pozitivní vosková forma se tímto procesem ztratila (technika „ztracené formy“)[1] a vzniklá negativní hliněná forma se vtokovým otvorem naplnila roztavenou slitinou kovu.[1] Po vychladnutí byl odlitek nakonec zbaven hliněné formy a finálně začištěn tak, že původní umístění vyústění vtokového otvoru není na výsledné sošce nikterak patrné.[1]
Podrobný popis editovat
Hlava, hříva, očko editovat
Silně stylizovaná hlava koníka je značně zkrácena, zjednodušena do jakési „zobákovité“ formy evokující „ptačí“ hlavu.[1] Oči, tlama i koňské nozdry jsou umělecky potlačeny a jediným konkrétnějším prvkem jsou uši.[1] Ale i ty jsou naznačeny jen hlubším žlábkem na vrcholu hlavy.[1] Relativně tenká stojatá koňská hříva vybíhá z týlu hlavy a táhne se vzadu po hřebenu krku přes kohoutek až na počátek hřbetu do místa, kde se nachází mírně oválná perforace – očko o průměru asi 4 mm – sloužící zjevně k protažení šňůrky nebo koženého řemínku případně i k možnému upevnění plastiky železným hřebíčkem do dřevěné stěny.[1]
Hřbet, ocas, končetiny editovat
Záda koníka jsou krátká, mírně klenutá a záhy přecházejí do kořene ocasu a velmi krátkého ohonu.[1] Ten je (obdobně jako koňská hlava) stylizován do tvaru podobnému ptačímu „zobáčku“.[1] Přední a zadní končetiny jsou modelovány do hrotů také s absencí jakýchkoliv realističtějších detailů (bez spěnek a kopyt).[1] Na rovném podkladu postavený sluneční koník má mírně nadzvednutou buď levou přední, nebo pravou zadní nohu, což je dáno tím, že tyto nohy jsou poněkud kratší.[1] Nesymetrie těla sošky koníka je patrná i z čelního pohledu především v oblasti krku a hlavy, kdy se projevuje malá odchylka od svislé osy.[1]
Kolky editovat
Soška bronzového koníka byla již ve fázi voskového modelu opakovaně opatřena otiskem provedeným jakýmsi kruhovým razítkem – kolkem s masivním trnem uprostřed.[1] Jedná se o specifický druh výzdoby v podobě otisku širší kružnice s nepřehlédnutelnou středovou prohlubní.[1][pozn. 2] Otisků bylo na figurce provedeno celkem sedm, a sice z obou stran hřívy (šikmo nad úchytovým očkem), na obou plecích, na obou stehnech a jeden mírně excentrický k pravé straně na koňských prsou.[1] Otisky kolků na hřívě jsou mírně deformované a nejsou umístěny proti sobě, protože byla hříva z měkkého včelího vosku příliš tenká a při aplikaci kolků „proti sobě“ by hrozilo její poškození.[1] Kolky byly aplikovány zřetelně různou silou přítlaku, čemuž odpovídá i různá „hloubka“ (výraznost) otisku kruhových značek do vosku.[1] Nejvýraznější přítlak byl vyvinut na prsou koníka, kde je otisk kolku obzvláště hluboký, což lze vysvětlit tím, že se zde kolek relativně snadno aplikoval.[1] Ostatní aplikace kolků mohly být poněkud hloubkově „změlčeny“ při manipulaci s relativně měkkou voskovou formou mezi teplými prsty sekundárně ještě před zalitím do hliněné hmoty.[1]
-
-
Rozměrový náčrtek bronzového artefaktu -
Fyzikální a chemické parametry editovat
Rozměry a hmotnost editovat
- délka plastiky od hlavy k ohonu: 38,4 mm;[1]
- výška koníka v úrovni hlavy: 38,1 mm;
- výška sošky v úrovni zádi: 26,3 mm;
- maximální šířka hlavy koníka: 4,2 mm;
- maximální šířka plastiky ve frontální rovině (svislá rovina probíhající pravolevě tělem, rovnoběžně s tlamou koníka při čelním pohledu na koňskou hlavu) předních končetin: 12,1 mm;
- maximální šířka ve frontální rovině hřbetu: 8 mm;
- maximální šířka ve frontální rovině zadních končetin: 13,8 mm;
- průměry všech kruhových kolků: 5 mm;
- průměr úchytového očka: 4,3 × 3,9 mm.[1]
- Hmotnost plastiky bronzového koníka po konzervaci: 24,2 g.[1]
Chemické složení materiálu editovat
Rentgenofluorescenční analýza materiálu z povrchu sošky bronzového koníka (po předchozím odstranění všech produktů koroze) byla provedena v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži u Prahy.[1] Metoda tohoto typu analýzy je zatížena chybovostí 10 % (relativně) pro údaje o arsenu a olovu, u ostatních prvků se pohybuje jen kolem 5 % (relativně).[1] Slitina obsahuje nezvykle nízký obsah cínu (v koncentraci jen 2,3 %),[pozn. 3] ale dle tohoto údaje nelze nic usuzovat na dobu vzniku.[1]
Datace editovat
Datování vzniku sošky nelze provézt ani na základě materiálového rozboru a ani na základě lokality respektive datového určení okolních předmětů v místě vrstvy nálezu.[1] Nálezy zoomorfních nebo antropomorfních figurek z bronzu jsou poměrně vzácné, a to nejen na území českých zemí, ale i v celé Evropě.[1] Z tohoto důvodu k časovému zařazení slunečního koníka není možné využít srovnání uměleckých nebo řemeslných stylů či technologických postupů obdobných nálezů a jejich chronologického vývoje.[1]
Vodítkem pro přesnější zařazení se stala jeho „kolková“ výzdoba, která vedla nejprve k odhadu datace plastiky do pozdní doby bronzové.[1] Toto datování není podloženo žádnými archeologickými nálezy v oblasti nálezu, a proto musela být datace figurky posunuta do starší doby železné, tj. do doby halštatské.[1][3] Pro tuto dataci hovoří dvě skutečnosti:
- z této doby již existují v českých zemích náznaky osídlení;[1]
- po celou dobu halštatskou až do časného laténu se k výzdobě především výjimečných bronzových předmětů používaly právě zmíněné kruhové kolky.[1]
V případě datování slunečního bronzového koníka z Mladé Boleslavi se tedy bude jednat nejspíše o kulturu pozdně halštatskou (6. století př. n. l. až 1. čtvrtina 5. století př. n. l.) až časně laténskou (asi 475 až 375 př. n. l.).[4]
Účel editovat
Ke konci doby bronzové a především pak během doby halštatské se výzdoba předmětů pomocí soustředných kružnic se středovým bodem značně rozšířila.[1] Původně se jednalo o symboliku nezpochybnitelně spojenou se slunečním kultem doby bronzové, která se ale postupem doby značně rozšířila a začala být chápána nejspíše již jen jako čistě dekorativní prvek.[1] Aplikace této symboliky slunečního kotouče je častá u celé řady symbolických či prestižních artefaktů nalezených archeology a datovaných do zmíněného období.[1] Nejinak je tomu i v případě bronzového koníka z Mladé Boleslavi, jenž je proto právem nazýván adjektivem „sluneční“.[1]
O jeho účelu je možno spekulovat a nabízí se několik seriózních variant:
- Prostý ozdobný přívěsek;[1][pozn. 4]
- posvátný ochranný amulet;[3][1]
- šamanská pomůcka;[3][pozn. 5]
- forma mimořádné obětiny[3] zavěšené v nějakém sakrálním prostoru;[1]
- votivní soška nebo šperk ve funkci významného votivního daru[1] – tedy objekt obětovaný věřícím jako dar Bohu nebo božstvu (devocionálie). Dar mohl být určen pro blíže nespecifikovaný a neidentifikovatelný halštatský kultovní areál.[1] Pro jeho lokalizaci poblíž soutoku řek Jizera a Klenice ovšem nejsou jednoznačné archeologické důkazy.[1]
Ať již byl účel sošky slunečního koníka jakýkoliv,[pozn. 6][pozn. 7] v každém případě ale její skvostné řemeslné provedení je i z dnešního pohledu pozoruhodné a vysoká estetická a umělecká hodnota tohoto artefaktu je přinejmenším i v současnosti vysoce ceněna.[2]
Věrohodnost editovat
Věrohodnost původu nálezu bronzového koníka lze jen těžko zpochybnit, neboť byl artefakt získán během řádného archeologického výzkumu ve stratifikované poloze a nikoliv například pomocí detektoru kovů v problematických povrchových vrstvách.[1] Přesto existuje reálná možnost, že plastika pochází původně zcela odjinud a do vrcholně středověkého či novověkého městského prostředí v Mladé Boleslavi se dostala až sekundárně.[1] Mohlo jít o neobvyklý předmět či například „suvenýr z cest“ nalezený někde náhodně a následně získaný do vlastnictví (darem, koupí) nějakého místního mladoboleslavského měšťana.[1] Při středověké nebo novověké demolici vybavení mladoboleslavského domu se spolu se suťovým materiálem dostal až do místa, kde byl nalezen (tj. do místa tzv. archeologizace).[1]
- Obdobné „koňské“ artefakty z doby halštatské
-
„Žirafí kůň“; figurka koně vyrobená z hlíny, 8. století před naším letopočtem -
Jezdecká figurka z halštatské doby (620–550 př. n. l.) -
„Koňská mísa“ z doby halštatské
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Při záchranném archeologickém výzkumu souvisejícím s výstavbou nové opěrné zdi[1] v ulici Ptácká v Mladé Boleslvi byly nejprve odkryty novověké vrstvy se zlomky keramiky, kachlů a kostí.[2] Následně pod nimi (po rozebrání pískovcových zídek) byly objeveny základy kamenných středověkých staveb.[2] V zásypových vrstvách pod nimi byla (v rýze R 9 ve vrstvě 356[1]) objevena malá zoomorfní bronzová plastika koně.[2] Přibližné GPS souřadnice místa nálezu (dle popisu ve zdroji[1] a dle mapových podkladů na webu Mapy.cz): 50°24′47″ s. š., 14°54′6″ v. d.
- ↑ Takovýto motiv nemusel být nutně získáván jen otiskem razidla do vosku, ale i použitím metody rytí za pomoci kružítka.[1]
- ↑ Množství cínu ve slitinách s převažující koncentrací mědí (tedy v tzv. „bronzech“) silně ovlivňuje fyzikální vlastnosti výsledného materiálu. Běžná koncentrace cínu (v technické praxi) v bronzu je kolem 12 %. Pokud je cínu méně než 8 %, lze materiál zpracovávat tvářením, pokud je obsah cínu vyšší než 8%, je možné i odlévání. Při koncentraci 11 % cínu v bronzu se materiál nazývá dělovina, při koncentraci 20–22 % cínu pak zvonovina a při koncentraci 30–33 % cínu zrcadlovina.
- ↑ Sluneční koník z Mladé Boleslavi[1] nemusel nutně souviset s nějakými kultovními aktivitami, ale mohlo jít jen o přívěšek nebo dětskou hračku určenou pro potomka ze zámožnější sociální vrstvy.[2]
- ↑ Bronzová figurka posvátného slunečního koníka byla jistě ve své době vzácným a neobvyklým objektem.[1] Nejspíše patřila nějaké společensky významné osobě, která tuto sošku mohla používat buď jako ochranný amulet, nebo jako pomůcku k magickým praktikám.[1]
- ↑ V duchovní sféře života Keltů a ve světě jejich náboženských představ hrály koňské motivy na vyobrazeních, plastikách a na mincích důležitou roli.[5] Koně byli zobrazováni společně s jinými posvátnými symboly.[5] Kůň byl atributem kontinentální keltské bohyně Epony,[5] jejíž jméno lze interpretovat jako „koňská bohyně“ nebo jako „božský kůň“. Tato bohyně byla uctívána jako domácí bohyně chovatelů koní nebo obecněji pak jako bohyně hojnosti a prosperity. Krom toho byl kůň též symbolem slunce[5] a jeho zobrazení „ve skoku“ mělo význam „běhu života“.[5] Bohyně Epona byla často zobrazována jako jezdkyně na koni nebo v pozici, kdy stojí před klisnou či v obklopení koňmi.[6] K jejím atributům patřily (krom koně či klisny) i koňský postroj, uzda nebo jezdecký bič.[6]
- ↑ V době bronzové i v navazující starší době železné převažovali v zobrazovaných motivech vodní ptáci (kachny, labutě), býci a koně.[2] Koně byli zobrazováni v těchto obdobích na území českých zemí i v celé Evropě nejen na keramice, ale vyskytovali se jako bronzové nebo hliněné plastiky v nejrůznějších tvarech a velikostech.[2] Do hrobů datovaných do starší doby železné byly k tělesným ostatkům zámožnějších zemřelých ukládány koňské postroje nebo byl nebožtík přímo pohřben tak, že byl uložen na čtyřkolovém voze.[2] Symboliku jezdectví a oblibu koňských a ptačích motivů můžeme uvádět do souvislosti s kultem slunce.[2] Ten byl v té době rozšířen po celé Evropě a koně byli spojováni s nebeskou tematikou, čehož dokladem je například trundholmský sluneční vůz.[2]
Reference editovat
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj ak al am an ao ap aq ar as at au av aw ax ay az ba bb bc bd be bf bg bh bi bj bk SMEJTEK, Lubor; ŠVÉDOVÁ, Jarmila. Bronzový koník z Mladé Boleslavi In: Archeologie v středních Čechách, ročník 20, rok: 2016; strany 9 až 30 [online]. Web Academia edu, 2016 [cit. 2021-02-17]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost staženého souboru cca 14 MBytes). Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l Kde se vzal koník z našeho loga? [online]. Ústav archeologické památkové péče středních Čech, 2016-04-25 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Ústav archeologické památkové péče středních Čech. Příběh. Praha, Nižbor: Informační centrum keltské kultury na zámku Nižbor, 2019 (2019 tisk). 2 s. Kapitola Příběh.
- ↑ Kultura pozdně halštatská a časně laténská [online]. Web muzeum Žatec [cit. 2021-02-19]. Kultura pozdně halštatská (6. až 1. čtvrtina 5. století př. n. l.) a časně laténská (asi 475 – 375 př. n. l.). Dostupné online.
- ↑ a b c d e HORÁK, Václav. Keltové, doba laténská; 6. Duchovno Keltů; 6.03.1 Plastiky zvířat - Kůň [online]. Web Keltové, 2019-10-19 [cit. 2021-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-23.
- ↑ a b HORÁK, Václav. Keltové; 6. Duchovno Keltů; 6.06 Bohové [online]. Web Archeopark Prášily, 2006-02-20 [cit. 2021-02-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26.
Související články editovat
- Ústav archeologické památkové péče středních Čech
- Doba halštatská
- Starší doba železná na území Česka
- Zámek Nižbor
- Keltové
- Keltské jazyky
- Keltské náboženství
- Trundholmský sluneční vůz
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sluneční koník na Wikimedia Commons - Web. stránky ÚAPPSC – Ústav archeologické památkové péče středních Čech
- SMEJTEK, Lubor; ŠVÉDOVÁ, Jarmila. Bronzový koník z Mladé Boleslavi IN: Archeologie v středních Čechách 20, 2016, strany 9 až 30 [online]. Web Academia edu, 2016 [cit. 2021-02-17]. Ke stažení ve formátu *.pdf (velikost downovadovaného souboru cca 14 MBytes). Dostupné online.
