Semovente 90/53
Semovente 90/53 bylo italské samohybné dělo, sloužící jako stíhač tanků. Během roku 1942 vzniklo celkem 30 kusů.
| Semovente 90/53 | |
|---|---|
 Semovente 90/53 v muzeu americké armády v Aberdeenu | |
| Typ vozidla | stíhač tanků |
| Země původu |  Italské království |
| Historie | |
| Výrobce | Ansaldo |
| Návrh | 1942 |
| Období výroby | 1942 |
| Vyrobeno kusů | 30 |
| Ve službě | 1942 – 1945 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 4 |
| Délka | 5,08 m |
| Šířka | 2,15 m |
| Výška | 2,30 m |
| Hmotnost | 15,7 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Pancéřování | 30 mm |
| Hlavní zbraň | 1× 90mm kanón 90/53 |
| Sekundární zbraně | - |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | SPA 15 TM |
| Síla motoru | 145 hp (108 kW) |
| Max. rychlost | 25 km/h na silnici 10 km/h v terénu |
| Poměr výkon/hmotnost | 9,2 hp/tunu |
| Dojezd | 150 km |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Brzy po začátku působení italské armády na východní frontě se ukázalo, že žádný italský tank nedokáže ohrozit moderní sovětské tanky T-34 a KV. Italský generální štáb uzavřel 29. prosince 1941 s firmou Ansaldo smlouvu na vývoj těžkého stíhače tanků s kanónem ráže 90 mm na bázi středního tanku M14/41. Prototyp byl hotov březnu 1942, po zkouškách bylo vozidlo přijato do výzbroje jako Semovente da 90/53. Následovala sériová výroba, která vytvořila pouze 30 kusů.
Na východní frontu ani do Afriky nakonec žádná vozidla nebyla poslána. V praxi se ukázalo, že Semovente 90/53 je poměrně neohrabané a nevhodné pro mobilní boj.
V prosinci 1942 bylo 24 strojů odesláno na Sicílii, z vozidel byl postaven 10. prapor stíhačů tanků (10º Reggimento controcarro da 90/53 semovente). Tvořily jej tři roty (gruppi) - CLXI, CLXII, CLXIII - po osmi strojích. Během bojů s americkými jednotkami po invazi na Sicílii byly všechny stroje ztraceny. Zbývajících šest strojů v Itálii ukořistila německá armáda, dostaly označení Gepanzerte Selbstfahrlafette 90/53 (i) 801. Pravděpodobně byly použity při bojích v severní Itálii.
Technický popis editovat
Podvozek je přejat ze středního tanku M14/41. Tvoří jej na každé straně 8 malých pojezdových kol, spojených do dvou vozíků, odpružených svazky listových per. Hnací kolo je vpředu. Pás nahoře nesou 3 kladky. Trup je vyroben z pancéřových plechů tloušťky 15-25 mm spojených nýtováním. Motor, stejný jako u M14/41, je osmiválcový vidlicový diesel SPA 15 TM 41 o objemu 11 920 cm³ a výkonu 145 hp. Oproti původnímu tanku je motor posunut doprostřed vozidla. V trupu před motorem jsou stanoviště řidiče a velitele. Vozidlo je vybaveno radiostanicí RF1CA. Vzadu je umístěn původně protiletadlový kanón 90/53 Modello 39 s úsťovou rychlostí 850 m/s. Kanón je upevněn na pivotové lafetě a je kryt polouzavřeným štítem snýtovaným z pancéřových plechů tloušťky 10-30 mm. Odměr kanónu je +/- 45°, náměr -5° až +19°. Na kanónu jsou sedačky střelce a nabíječe. Vezená zásoba střeliva je pouze 6 nábojů; každé Semovente doprovází obrněný muniční transportér na bázi tanku L6/40 (se zásobou 26 granátů) s přívěsným vozíkem (40 granátů).
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Semovente 90/53 na Wikimedia Commons
Literatura editovat
- PEJČOCH, Ivo. Obrněná technika 9 : Itálie, Španělsko 1919-1945. 1. vyd. Praha: ARES, 2009. ISBN 978-80-86158-55-6.
- PEJČOCH, Ivo. Stíhače tanků. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2013. ISBN 978-80-87567-37-1.