Schaunbergové patřili k významným starým hornorakouským domácím hraběcím rodům.

Rod Schaunbergové
Pečeť Jindřicha ze Schaunbergu (rok 1375)
ZeměSvatá říše římskáSvatá říše římská Svatá říše římská
Titulyříšská hrabata
Rok založení14. století
Konec vlády16. století
Současná hlavarod vymřel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Schaunbergové až do poloviny 15. století patřili k nejvýznamnějším spojencům Rožmberků. Na přelomu let 1381-1382 Oldřich I. z Rožmberka spolu s bratry a Jindřichem z Hradce vojensky podpořili Jindřicha ze Schaunbergu v rozepři s rakouským vévodou Albrechtem III. Prostředníkem v celé kauze se nakonec stal český král Václav IV.

Pokračování tradičních sňatků s Rožmberky nastalo ještě roku 1380 svatbou Jindřicha III. z RožmberkaBarborou ze Schaunbergu a pak v roce 1453 svatbou Jindřicha IV. z RožmberkaAnežkou ze Schaunbergu.

Schaunbergové vytvořili samostatné říšské hrabství, které bylo oporou stavovské politiky hornorakouské šlechty. Habsburkové si hrabství podřídili po roce 1361 na základě zfalšovaných privilegií. V 16. století rod vymřel[1].

Společně s Kuenringy a Hardeky patřili  rodům, jejichž sňatková politika často zasahovala na české území a to obzvláště za vlády Přemysla Otakara II.

Vdova po Jindřichovi z Kuenringu Hedvika ze Schaunbergu byla manželkou významného českého šlechtice Voka z Rožmberka a pravděpodobně měla významný podíl i na založení Vokovy cisterciácké fundace ve Vyšším Brodě. Mateřským klášterem nově založeného rakouského kláštera Wilhering z kraje ovládaného Schaunbergy a právě Wilhering byl rodovým klášterem Schaunbergů.

Související články

editovat

Reference

editovat


Externí odkazy

editovat