Sayův zákon
Sayův zákon či Sayův zákon trhů (francouzsky loi de débouchés) je ekonomický princip klasické ekonomie, který objasňuje vztah mezi agregátní poptávkou a agregátní nabídkou. Často bývá shrnut do věty: Nabídka si vytváří svou vlastní poptávku, popř. Agregátní nabídka se musí rovnat agregátní poptávce. Taktéž se dá stručně interpretovat jako nabídka zboží X tvoří poptávku po zboží Y. Nemůže tak docházet ke krizím z nedostatečné spotřeby.
Sayův zákon nese název podle francouzského ekonoma Jean-Baptiste Saye, který tvrdil, že:
- za produkty je placeno produkty
- čím víc můžeme vyrobit, tím víc můžeme spotřebovat
- výroba otevírá trh výrobě
- přebytek se může objevit jen tehdy, pokud je příliš mnoho výrobních prostředků použito na jeden druh produktu a příliš málo na jiné
Sayův zákon trhů byl reakcí na v té době rozšířené teorie podspotřeby, které varovaly před tím, že si nabídka nebude schopna vytvořit dostatečnou poptávku. Tento zákon budil až do 20. století významné kontroverze. Asi nejživější diskuze o něm proběhla v době působení J. M .Keynese, který se proti němu ohradil, a vytvořil solidní teoretický základ, který vysvětloval jeho nefunkčnost. Za ní je odpovědná i Keynesem vytvořená spekulační poptávka po penězích a preference likvidity. Podle Milana Sojky patří Sayův zákon trhů k významným omylům ekonomické teorie.[1] Jiní, jako např. Steven Kates se ho pokouší rehabilitovat.[2]
Historie
editovatSayův zákon byl obecně přijímán během 19. století, ačkoli byl upraven tak, aby zahrnul myšlenku cyklu konjunktury a krize (boom and bust cycle), který byl vnímán jako přirozený a nevyhnutelný. Během světové hospodářské krize v první polovině 20. století vznikla škola keynesiánské ekonomie, která rozporovala Sayovy závěry. Debata mezi klasickými ekonomy a keynesiánci pokračuje dodnes.[3]
Sám Jean-Baptiste Say však neobjevil Sayův zákon o nic víc, než např. Thomas Gresham tzv. Greshamův zákon. Název podle Saye se nicméně ustálil během propagace ekonomických teorií, jež byly aktuální na počátku průmyslové revoluce.[4]
Postupně začaly být rozlišovány dvě verze Sayova zákona. Sayova totožnost, která nepřipouští recese a Sayova rovnost, která existenci recesí a funkce peněz jako uchovatele hodnot připouští.[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-21-2. Kapitola 6, s. 80–82.
- ↑ SKOUSEN, Mark. Sayův zákon znovu na scéně [online]. 2001. Dostupné online.
- ↑ GALBRAITH, John Kenneth. Economics in Perspective. Boston: Houghton Mifflin, 1987. Dostupné online. ISBN 0395483468. S. 74.
- ↑ BRAUDEL, Fernand. The Wheels of Commerce: Civilisation and Capitalism 15th–18th Century. Berkeley: University of California Press, 1992. ISBN 0520081153.
Literatura
editovat- SAY, Jean-Baptiste. Traité d'économie politique (Pojednání o politické ekonomii, 1803). Kapitola 15.
- KATES, Steven. Say's Law and the Keynesian Revolution. Northampton: Maas.: Edward Elgar, 1998. ISBN 978-1-85898-748-4. (anglicky)
- HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. Praha: C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-380-9. Kapitola 8.
- SOJKA, Milan. Dějiny ekonomických teorií. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-21-2. Kapitola 6.
