Otevřít hlavní menu

Samuil Fejnberg

ruský klavírista a hudební skladatel

Samuil Jevgenjevič Fejnberg (rusky Самуи́л Евге́ньевич Фе́йнберг; 26. května 1890 Oděsa22. října 1962 Moskva) byl ruský klavírista, hudební skladatel a muzikolog.

Samuil Fejnberg
Základní informace
Narození 14.jul. / 26. května 1890greg.
Oděsa
Úmrtí 22. října 1962 (ve věku 72 let)
Moskva
Místo pohřbení Golovinskoye Cemetery
Povolání klavírista, hudební skladatel a hudební pedagog
Nástroje klavír
Ocenění Stalinova cena
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
Řád rudého praporu práce
Leninův řád
zasloužilý umělecký činovník RSFSR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Samuil Jevgenjevič Fejnberg se narodil 26. května 1890 v Oděse. V roce 1894 se rodina přestěhovala do Moskvy. Vstoupil na moskevskou konzervatoř, kde studoval hru na klavír u Alexandra Goldenweisera. Vedle toho soukromě studoval kompozici u Nikolaje Sergejeviče Žiljajeva.

Konzervatoř absolvoval v roce 1911 a zahájil dráhu koncertního klavíristy. Po vypuknutí První světové války byl odveden a poslán na frontu. Záhy onemocněl břišním tyfem a kvůli zdravotnímu stavu byl vojenské služby zproštěn. V roce 1922 se stal profesorem a vedoucím katedry klavíru na moskevské konzervatoři a obnovil svou klavírní kariéru. Proslul zejména jako první klavírista, který v Rusku uvedl v plném znění Dobře temperovaný klavír Johanna Sebastiana Bacha.

Ve dvacátých letech koncertoval s úspěchem v Německu a v Itálii. Vzhledem ke svému židovskému původu měl však později zákaz výjezdu ze SSSR. Měl tak v následujících letech pouze dva koncerty v zahraničí: ve Vídni (1936) a v Bruselu (1938). Z tohoto důvodu není příliš znám mimo hranice Ruska.

Jako skladatel se věnoval téměř výhradně tvorbě pro klavír. V tomto ohledu byl považován za pokračovatele díla Alexandr Nikolajevič Skrjabina. V roce 1946 obdržel za Klavírní koncert č. 2 Stalinovu cenu za vynikající výsledky v oblasti literatury a umění.

Feinberg publikoval v odborném tisku řadu hudebně-vědných statí. Souborně byly vydány v roce 1984 ve sborníku Судьба музыкальной формы. Napsal rovněž monografii Пианизм как искусствo, která byla vydána také až po jeho smrti v roce 1965.

Feinberg se nikdy neoženil. Žil se svým bratrem – malířem. Zemřel v Moskvě 22. října 1962. Je pochován na Golovinském hřbitově.

DíloEditovat

Klavírní skladbyEditovat

  • Op. 1: Klavírní sonáta č. 1 (1915)
  • Op. 2: Klavírní sonáta č. 2 (1915)
  • Op. 3: Klavírní sonáta č. 3 (1917)
  • Op. 5: Fantasie č. 1 (1917)
  • Op. 6: Klavírní sonáta č. 4 (1918)
  • Op. 8: Čtyři preludia (1920)
  • Op. 9: Fantasie č. 2 (1921)
  • Op. 10: Klavírní sonáta č. 5 (1921)
  • Op. 11: Suita č. 1 (1922)
  • Op. 13: Klavírní sonáta č. 6 (1923)
  • Op. 15: Tři preludia (1922)
  • Op. 19: Humoreska
  • Op. 19a: Berceuse
  • Op. 20: Klavírní koncert č. 1 C-dur (1931)
  • Op. 21: Klavírní sonáta č. 7 (1925)
  • Op. 21a: Klavírní sonáta č. 8 (1928)
  • Op. 24a: Dvě čuvašské melodie
  • Op. 25: Suita č. 2 (1936)
  • Op. 27a: Tři melodie (1938)
  • Op. 29: Klavírní sonáta č. 9 (1939)
  • Op. 30: Klavírní sonáta č. 10 (1940-44)
  • Op. 33: Dvě skladby (1947)
  • Op. 36: Klavírní koncert č. 2 (1944)
  • Op. 40: Klavírní sonáta č. 11 (1952)
  • Op. 44: Klavírní koncert č. 3 c-moll (1947)
  • Op. 45: Rapsodie na kabardino.balkarské téma (1961)
  • Op. 48: Klavírní sonáta č. 12 (1962)

PísněEditovat

Další skladbyEditovat

  • Op. 12: Houslová sonáta č. 1 (1912, neúplná)
  • Op. 46: Houslová sonáta č. 2 (1955–56)

LiteraturaEditovat

  • Veronika Kupská: Klavírní sonáty Samuila Fejnberga. Olomouc, 2011. bakalářská práce (Bc.). Univerzita Palackého v Olomouci. Filozofická fakulta (online)
  • R. Rimm: The composer-pianists: Hamelin and The Eight. Portland: Amadeus Press, 2002.
  • О. Черников: Скромный гений и его житие. Музыка и время, 2003, № 8.
  • О. Черников: Рояль и голоса великих. Ростов-н/Д: Феникс, 2011. (Серия: Музыкальная библиотека) ISBN 978-5-222-17864-5

Externí odkazyEditovat