SOR EBN 10,5 je elektrobus českého výrobce SOR Libchavy vyráběný od roku 2010. Jeho vývoj byl zahájen na přelomu let 2008 a 2009, dodavatelem elektrické výzbroje je firma Cegelec, která dále využívá subdodavatele.

SOR EBN 10,5
Ostravský SOR EBN 10,5 zapůjčený v Praze
Ostravský SOR EBN 10,5 zapůjčený v Praze
TypEBN 10,5
VýrobceSOR
Prototyp(y)2010
Výroba v letech2010–2014
Vyrobeno kusů12
NástupceSOR EBN 11
Technické údaje
Délka10 370 mm
Šířka2 525 mm
Výška2 800 mm
Pohotovostní hmotnost10 100 kg
Obsaditelnost
Míst k sezení19
Míst k stání66
Motory a převodovky
ElektromotorTAM 1052C6B
Výkon elektromotoru120 kW
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konstrukce editovat

Elektrobus vychází z městského autobusu SOR BN 12, z kterého převzal podvozek zkrácený o přibližně 1,5 m zadního převisu.[1] Vozidlo má dvě nápravy a troje dveře, jeho délka činí 10 370 mm a šířka 2 525 mm. Baterie vozu (celkem 180 lithium-iontových článků o celkové kapacitě 300 Ah) vydrží až 110 až 180 kilometrů jízdy a dobíjí se ze sítě o napětí 400 voltů. Akumulátor vozu je možné dobít plným cyklem za 8 hodin, či zkráceným tzv. „rychlonabíjením“ za 4 hodiny. Donabití vozu může trvat i kratší dobu a je možno jej provádět i v obratištích.[2]

Pohonná jednotka je tvořena elektromotorem TAM 1052C6B od firmy Pragoimex s výkonem 120 kW chlazený kapalinou. Stejný výkon i typ chlazení má trakční měnič 3× 400 V AC.[3]

Provoz editovat

Prototyp elektrobusu byl poprvé představen na veletrhu Autotec & Autosalon v Brně na začátku června 2010. Po jeho ukončení přejel vlastní silou do Ostravy, kde jej převzal ostravský dopravní podnik (DPO) a označil jej číslem 5001. Po nejrůznějších zkušebních jízdách byl zařazen do provozu s cestujícími 2. srpna 2010. Dne 27. prosince 2010 vyjel poprvé s cestujícími druhý vůz s evidenčním číslem 5002, další dva elektrobusy byly DPO dodány v červnu 2011.[2]

V prosinci 2010 byl jeden vůz EBN 10,5 dodán Tatranskému okrášľovacímu spolku, který jej v letech 2011–2014 využíval jako skibus v trase Tatranská LomnicaStarý SmokovecTatranské Zruby.[2]. Následně byl vrácen výrobci a v roce 2017 přeprodán společnosti Arriva Morava, kde je využíván jako vůz MHD Krnov.

Ostravský prototyp byl v září 2010 zapůjčen do Vysokých Tater, na začátku října 2010 byl na dva dny zkušebně v provozu do Praze, kde byla zkoušena jeho vhodnost k nasazení v pražské městské dopravě, konkrétně při vypraveních na linkách 121 a 170. Vůz dodaný do Tater byl od května 2011 na prezentačních a zkušebních jízdách v Košicích, Prešově, Banské Bystrici, Bratislavě, Žilině, Dvoře Králové nad Labem, Vrchlabí a Praze (zde Veolia Transport Praha). Speciální vůz podporovaný firmou E.ON byl od června prezentován a zkoušen v Českých Budějovicích, Strakonicích, Táboře, Zlíně, Kroměříži, Hradci Králové, Brně a Vídni.[2]

V rámci obnovy autobusů Dopravného podniku mesta Košice, která čítala 127 kusů zakoupených v letech 2013–2014, bylo dodáno i pět elektrobusů SOR EBN 10,5, jež byly vypravovány na nově zřízenou linku 32.

V roce 2021 byl ostravský prototyp č. 5001 kvůli technické závadě odstaven z provozu a následně byl přeřazen do sbírky historických vozidel. Počátkem roku 2022 byl odstaven z provozu i vůz č. 5002.[4]

Dodávky editovat

Současný stát Město Článek Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla při dodání Poznámky
Česko  Česko Ostrava článek 2010–2011 4 5001–5004
Arriva Morava 2014–2017 2
Německo  Německo 2013 1 Provozován u KVG Kassel (2013–2016) a následně u RegioInfra Gesellschaft (od 2016)
Slovensko  Slovensko Košice článek 2014 5 6801–6805

Historické vozy editovat

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. HINČICA, Libor. Elektrobus SOR EBN 10,5. Československý dopravák. 2010, roč. IX., čís. 3, s. 51–58. 
  2. a b c d POTĚŠIL, Tomáš. Elektrobus SOR EBN 10,5 – ohlédnutí za jeho ročním provozem. Městská doprava. 2011, čís. 4, s. 24–31. 
  3. CHUDÝ, Jindřich. Elektrobus SOR EBN 10,5. Městská doprava. 2010, čís. 3, s. 10–11. 
  4. Dopravní podnik Ostrava: vozy EBN 10.5 [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2002-04-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat