Sídliště Labská kotlina I

sídliště v Hradci Králové

Sídliště Labská kotlina I, popř. Labská I[2] je urbanistický celek v Hradci Králové, umístěný jihovýchodně od centra města. Jedná se o první poválečný obytný komplex ve městě.[2]

Sídliště Labská kotlina I
Hradec Králové, Labská kotlina III.jpg
Lokalita
Charaktersídliště
ObecHradec Králové
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 269 (2011)[1]
Sídliště Labská kotlina I
Sídliště Labská kotlina I
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na základě projektu z roku 1946 bylo sídliště realizováno ve dvou etapách v letech 1947 až 1955 (první fáze 1947 až 1950, druhá fáze 1950/51 až 1955).[3][4] Od roku 1990 je součástí Městské památkové zóny Hradec Králové[5][4], čímž se řadí mezi nemnoho památkově chráněných sídlišť v Česku.[6] Navazuje na areál škol postavený v meziválečném období.[3]

Plány na stavbu obytné zástavby v Labské kotlině jsou známé již z období po první světové válce. V roce 1925 tak proběhla urbanistická soutěž. Demografický růst obyvatelstva ve městě se však zpomalil, čímž oddálil realizaci. Po druhé světové válce byl nedostatek bytů, a tak bylo rozhodnuto o výstavbě nové čtvrti inspirované příklady ze Sovětského svazu, Skandinávie, Spojeného království i Spojených států.[4]

Stavitelem byl národní podnik Československé stavební závody, stavebníkem město Hradec Králové. O architektonickou podobu se postarali František Bartoš a Josef Havlíček, oba absolventi Gočárovy speciálky na Akademii výtvarných umění s rozhledem a znalostmi o světových trendech. Ti navrhli domy podle nových nároků na bydlení. Centrem bytu již nebyla kuchyně, ale obývací pokoj. Zatímco šestnáct řadových čtyřpodlažních[3] trojdomů obsahovalo menší byty, tři trojdomy nabízely větší a luxusnější bytové jednotky. Domy měly na patře zpravidla šest bytů, tj. dva na schodiště. Byt se obvykle skládal z obývacího pokoje s velkou lodžií, kuchyně se spíží, dvou ložnic a vstupní haly s menší lodžií. Byty na kraji budovy ve druhém a třetím podlaží měly o ložnici navíc, a to díky specifickému bočnímu arkýři, který je pro toto sídliště typický. Krajní byty ve čtvrtém podlaží mají místo této ložnice navíc terasu. Byty jsou plošně velkorysé, když zabírají od 90 do 110 m2. Ze stavebního hlediska se jedná o zděné domy se železobetonovými stropy.[3]

V plánu byla rovněž tzv. svobodárna, objekt pro ubytování svobodných. Na něj měl navazovat společenský a kulturní sál. K výstavbě těchto specifických objektů však nedošlo. Místo bylo později využito pro prádelnu dle návrhu architekta Jana Rejchla. Občanská vybavenost byla jedním z klíčových součástí celého projektu, který nemyslel jen na ubytování. Ve čtvrti se mělo nacházet na 10 dětských hřišť. V ose hlavní dvouproudové ulice bylo plánováno centrum občanské vybavenosti s obchody, lékaři a dalšími službami.[4]

Stavět se začalo v roce 1947. Po převratu v roce 1948 pokračovala výstavba rozestavěných budov. V roce 1949 předčasně zemřel Bartoš a přes Havlíčkův nesouhlas došlo následně ke změně projektu, který ustoupil z jeho původní komplexnosti, a v letech 1951 až 1955 tak pokračoval sice v původním hmotovém pojetí, nicméně již ovlivněn socialistickým realismem. Na domech č.p. 965, 966, 967 a 968 už jsou k vidění historizující a monumentalizující prvky jako bosování či zdobné římsy a obklady.[7] Místo keramických obkladů začal být používán břízolit, místo horizontálních oken byla použita menší dvoukřídlá. Upraveny byly střechy.[8] Na konci 50. let 20. století vznikl internát zdravotních sester (1957–1959), který byl následně přestavěn na klasický obytný dům.[3]

Parková úprava se dodělávala později po dokončení stavebních prací. Realizace se toto doplnění a revitalizace sídliště dočkalo až v 70. letech 20. století. Tehdy byla na okraji sídliště postavena mateřská škola, která byla později adaptována na soukromou kliniku. V ulici V lipkách byla k obytnému domu přistavěna prodejna.[3] V roce 1966 vytvořil Jan Rejchl plán na úpravu veřejných prostranství, a stejný podal ještě jednou o šest let později (1972). Plán počítal se třemi plastikami, z toho jedna měla být kinetická a zbylé dvě součástí fontán.[3] Na sídlišti však nakonec nebyla osazena žádná umělecká díla.[4] Jedinou výjimkou bylo sgrafito vytvořené Oldřichem Tlustošem až v roce 1975 pro nově stavěnou mateřskou školu. Tento umělecký prvek se nedochoval.[3]

Na sídlišti je k dispozici 625 bytů pro 2430 obyvatel.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Registr sčítacích obvodů.
  2. a b HEXNER, Michal; NOVÁK, Jaroslav. Vybrané aspekty čtyřicetiletého vývoje prostorového utváření obytných souborů českých měst. Architektura ČSR. 1988, roč. 47, čís. 2. 
  3. a b c d e f g h i Labská Kotlina I. www.panelaci.cz [online]. [cit. 2021-11-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e Sídliště Labská kotlina I. | Objekty | Královéhradecký architektonický manuál. kam.hradcekralove.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. (česky) 
  5. Mapy.cz. Mapy.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online. 
  6. KRACÍK, Matyáš. Metodika k dokumentaci, výzkumu a památkové ochraně panelových sídlišť. invenio.nusl.cz [online]. 2017 [cit. 2021-11-30]. Dostupné online. 
  7. ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Zítřek stavíme dnes: Architektura a urbanismus Hradce Králové v letech 1945–1989. Monumenta Vivent: Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Josefově [online]. 2015 [cit. 2021-11_30]. Dostupné online. 
  8. LIPUS, Radovan; VÁVRA, David. Šumná města [online]. [cit. 2021-12-10]. Dostupné online.