Sídliště Invalidovna

Experimentální sídliště Invalidovna je sídliště v Praze 8, ve východní části Karlína. Bylo postaveno ve dvou etapách od roku 1958 do 1970 a mělo sloužit k ověření některých nových architektonických a urbanistických prvků a postupů.

Sídliště Invalidovna
Sídliště Invalidovna od tunelu Nového spojení.
Sídliště Invalidovna od tunelu Nového spojení.
Účel stavby

sídliště

Základní informace
ArchitektiJosef Polák, Vojtěch Šalda, Jan Zelený, Milan Reichlt
Výstavba1959 - 1967
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Před výstavbouEditovat

Prostor západně od historické budovy Invalidovny byl nezastavěný, využívaný jako vojenské cvičiště. Pro nové sídliště byl však zamýšlen již během první republiky. Tramvaje do Karlína vedly již od 19. století a byla zde plánovaná stanice metra B, postavena nakonec roku 1990.[1]

Roku 1957 se tým Pražského projektového ústavu (Jiří Novotný, Stanislav Horák a František Šmolík) zúčastnil soutěže na nový typ experimentálního sídliště v Moskvě. Ačkoliv tým neuspěl, projekt se stal základem pro prostor sídliště Invalidovna.[2] Urbanistická soutěž byla vypsána následující rok. Mezi architekty patřili Josef Polák, Vojtěch Šalda, Jan Zelený, Milan Reichlt nebo František Bäumelt.[3]

VýstavbaEditovat

První dokončený dům byl slavnostně otevřen roku 1961.[4] V tomto domě bylo zpřístupněno deset ukázkových bytů, kde pracovníci Ústavu bytové a oděvní kultury chtěli ukázat, jak by mělo vypadat moderní bydlení. Pokoje byly zařízené sektorovým nábytkem s otevřenými policemi, který doplňovala křesla v bruselském stylu a futuristická svítidla. Výstavu navštívilo přes 75 tisíc lidí.[5] Během první etapy v letech 1959–1964 byly postaveny obytné domy.

Během druhé etapy probíhající v letech 1964–1967 byly dostavěny budovy občanské vybavenosti včetně školky s jeslemi (zbořena), okrskového střediska nebo školy.[2] Roku 1966 byla postavena architektonicky zajímavá budova mazutové výtopny. Poslední stavbou byl pak hotel Olympik otevřený v květnu 1971. Byl jednou ze staveb realizovaných v rámci přípravy Prahy na pořadatelství letních olympijských her v roce 1980. Stejně tak mělo sídliště sloužit jako olympijská vesnička, avšak po kandidatuře Moskvy Praha svou kandidaturu stáhla.[6]

SídlištěEditovat

Po sametové revoluci sídliště pozbylo svého významu, komunitní život plánovaný urbanisty postupně utichl. 26. května 1995 došlo k požáru hotelu Olympik, při kterém zahynulo 8 lidí.[7] Sídliště bylo postupně přestavováno. Roku 2018 byla zbourána i "mazutka".[8]

VýznamEditovat

 
Hotel Olympik
 
Hotelový dům Molákova, dnes Rezidence Expo

Sídliště sloužilo jako urbanistický experiment. Na sídliště jsou chodci odděleni od silnice a pěší provoz je veden středem zástavby, kde se nachází i zeleň. Čtvrť měla fungovat jako jakési "město ve městě", kdy měla být zcela soběstačná.[9]

Samotné panelové domy byly také výjimečné. Při stavbě obytných domů byla nově vyzkoušena technologie předepjatých panelů na rozpon 6 metrů, tedy téměř celého bytu. Tak docílili toho, že byty nemusely mít jednotný vzhled, ale obyvatelé mohli postavit příčky tak, jak to bylo pro ně nejvýhodnější.[10] Nacházely se zde osmipodlažní domy, pětipodlažní a dvanáctipodlažní. V osmipodlažním, také zvaném sendvičovém domě, se střídaly patra obsluhovaná výtahy a patra obsluhovaná schodišti. Nacházely se větší i menší byty, přičemž menší rozlohu bytu kompenzovaly společné prostory, klubovny a herny pro děti. Tím měl být podpořen komunitní život. Zvláštní druh ubytování poskytoval takzvaný hotelový dům – garsonky a jednopokojové až dvoupokojové byty s minimální koupelnou a kuchyňským koutem byly určeny převážně mladým a nezadaným lidem a mladým rodinám.[10] Roku 2001 byl jedenáctipatrový hotelový dům prohlášen za kulturní památku a v letech 2008 - 2010 rekonstruován a získal název Rezidence Expo.[11]

Umělecká výzdobaEditovat

Stejně jako u většiny staveb budovaných během komunistické totality, bylo i sídliště Invalidovna osazeno mnoha uměleckými realizacemi.[4] Hlavní trojicí umělkyň byly Lydie Hladíková, Děvana Mírová a Marie Rychlíková. Do roku 2012 se zde nacházely také dvě betonové prolézačky z rukou Miloše Zeta a Jaroslava Vacka. Miloš Zet realizoval ještě plastiku Řeka, stojící za Hotelem Olympik, která stojí i v současnosti. Další prolézačku nazvanou Věž navrhl Jiří Novák, zanikla však ještě během normalizace.

Další umělkyní byla Eleonora Haragsimová, jejíž plastika Slepička byla zničena roku 2002 a plastika Kuřátko byla odstraněna roku 2016.

Nejmladším uměleckým dílem v areálu sídliště Invalidovna je skleněná vitráž Evy Heřmanské ve stanici metra z roku 1989.[12]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Sídliště Invalidovna v Praze. Stavba roku [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  2. a b Sídliště Invalidovna. Experimentální bydlení, které se stalo legendou. iDNES.cz [online]. 2014-08-31 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  3. WWW.BENES-MICHL.CZ, Beneš & Michl. Skryté poklady architektury – 28. díl – Sídliště Invalidovna a Hotel Expo. www.tvarchitect.com [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  4. a b Na procházce experimentálním sídlištěm Invalidovna. Rádio DAB Praha [online]. 2018-02-01 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  5. Experimentální sídliště Invalidovna: Víte, jak vypadá sendvičový dům a kde stojí hotel pro olympioniky?. Prima Living [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  6. Praha chce olympiádu a už se začíná chystat. iDNES.cz [online]. 2001-03-02 [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  7. 1995: Při požáru pražského hotelu Olympik zemřelo 8 lidí, hosté utíkali i na parapety oken. www.pozary.cz [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  8. Další architektonický unikát šel k zemi. 'Mazutku' nechal vlastník zdemolovat na příkaz Prahy 8. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  9. NASREGION.CZ. Sídliště Invalidovna –legenda má 50 let. Náš REGION [online]. 2018-02-18 [cit. 2020-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-27. 
  10. a b Invalidovna. panelaci.cz [online]. [cit. 2020-12-30]. Dostupné online. 
  11. RESPEKT. Co s architekturou éry socialismu? Zbořit, nebo chránit?. Týdeník Respekt [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  12. ZIKMUND-LENDER, Ladislav. Experimentální sídliště Invalidovna. 1.. vyd. Praha: [s.n.], 2014. 140 s. 

LiteraturaEditovat

  • Ladislav Zikmund-Lender: Experimentální sídliště Invalidovna (2014)
  • POLÁK, Josef. Ukončení výstavby na experimentálním sídlišti Invalidovna. [ČSR]. 1967, čís. 7, s. 409–414. ISSN 0300-5305. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat