Sélové

Selovijci (lotyšsky Sēļi, litevsky Sėliai) byl kmen Baltů obývajících oblasti dnešní severovýchodní Litvy a jihovýchodního Lotyšska až do konce 15. století.

Areál Selovijců ve 12. století

Selovijci žili na území východně od Zemgalů na levém břehu řeky Daugava. Poprvé jsou zmiňováni v kronice Jindřicha Latyša z 13. století. Na území Selovijců se nacházelo přes pět hradů, z nichž hlavním hradem byl Selpils. V 13. století se území Kurů a Selovijců staly součástí Velkého litevského knížectví.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Selovia na slovenské Wikipedii.

Portály: Lidé | Lotyšsko