Wikipedie

Sáva Šabouk

český historik umění

Sáva Šabouk (12. ledna 1933, Zdíkov – 31. ledna 1993, Praha[1]) byl český marxistický estetik, teoretik a historik umění, laureát Státní ceny Klementa Gottwalda. V letech 1970–1979 byl ředitelem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV.

Doc. PhDr. Sáva Šabouk, DrSc.
Narození12. ledna 1933
Zdíkov
Úmrtí31. ledna 1993 (ve věku 60 let)
Praha
Povoláníhistorik umění, učitel, teoretik umění, estetik a literární kritik
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Jeho otec vlastnil malou výrobnu sodové vody, později byl pojišťovacím úředníkem; matka učila. Šabouk vystudoval vyšší hospodářskou školu pro zahraniční obchod v Praze (1951). Pak v letech 1951–1957 pracoval jako voják z povolání. Nejprve absolvoval vojenské učiliště (1953)[2] a poté byl důstojníkem Československé lidové armády (politrukem[3]). Již jako voják z povolání začal v roce 1955 dálkově studovat Filozoficku fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie–historie. Po odchodu z armády působil v letech 1957–1958 jako metodik lidové umělecké tvořivosti v Teplicích a v letech 1958–1961 jako vedoucí ekonomického oddělení Státní banky československé v Jáchymově.[2]

V roce 1961 úspěšně ukončil dálkové studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obhájil diplomovou práci na téma Diskuse o ideologii. Vstoupil do KSČ, což mu zajistilo rychlý kariérní postup. V letech 1961–1969 působil jako odborný asistent na katedře společenských věd Akademie múzických umění v Praze, od roku 1965 vedl na této katedře oddělení obecné estetiky. V roce 1969 přešel na katedru estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde působil nejprve jako odborný asistent, později jako docent. V roce 1969 získal vědeckou hodnost kandidát věd (CSc.) na základě práce Jazyk umění (knižně 1969). V roce 1972 obdržel vědeckou hodnost doktor věd o umění (DrSc.) na základě práce Břehy realismu (knižně 1973).[2]

V roce 1970 byl jmenován ředitelem Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd (nyní ÚDU AV ČR). Koncem roku 1979 z funkce ředitele odešel, zůstal však v ústavu jako vedoucí vědecký pracovník a řídil skupinu pro systémový výzkum uměleckého vyjadřování a sdělování.[2] V pozici vedoucího pracovníka nechvalně proslul kádrovými čistkami bezpartijních zaměstnanců.[3]

Z titulu své funkce byl vedoucím autorského kolektivu či spoluautorem několika teoretických či kunsthistorických publikací. Od roku 1972 se po nuceném odchodu Heleny Jarošové stal vedoucím redaktorem časopisu Estetika, a to až do roku 1979; i nadále pak zůstal členem redakční rady. Řadu let byl též předsedou České společnosti pro estetiku.[2]

V roce 1976 obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda za objevné práce z teorie umění.[4] Zemřel v Praze v lednu 1993.

Dílo editovat

Mezi léty 1969 – 1976 vydal 10 knih. Mezi významnější publikace patří:

  • Jazyk umění (monografie, 1969)
  • Umění, systém, odraz (1973)
  • Člověk a umění v struktuře světa (1974)
  • Tři polemické studie (1976), charakteristickou studií normalizační éry jsou
  • Břehy realismu (1973 charakteristická studie normalizační éry, ve které reaguje na knihu Rogera Garaudyho Realismus bez břehů)[5]

Kromě knih publikoval články a studie v řadě časopisů a přispíval do četných kolektivních prací a sborníků (i zahraničních).[6] V nakladatelství Academia vydal v roce 1975 jako vedoucí autorského kolektivu Encyklopedii světového malířství. Spolupracoval rovněž s estetikem a někdejším korespondentem ČSAV Dušanem Šindelářem. Šaboukovy publikace byly pro svou marxistickou orientaci a tezovitost překonány, ojediněle vyšly v ruském překladu.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ http://www.isabart.org/person/8975
  2. ↑ a b c d e BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 603.
  3. ↑ a b Věda v Československu v období normalizace (1970-1975), Sborník z konference, Praha, 1.-22. listopadu 2001. Příprava vydání Antonín Kostlán. Praha: Výzkumné centrum pro dějiny vědy, 2003. 608 s. S. 545–554. 
  4. ↑ Vyznamenání k 1. máji. Rudé právo. 30. 4. 1976, s. 2. Dostupné online. 
  5. ↑ GARAUDY, Roger. Realismus bez břehů : Picasso - Saint-John Perse - Kafka. Překlad Eva Janovcová, Jiří Kolář, Alena Šabatková, verše přebásnili Jiří Kolář, Eva Janovcová a Petr Kopta. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1964. 161 s. 
  6. ↑ BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 604.

Literatura editovat

  • BLAHYNKA, Milan, ed. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Sáva Šabouk" je na str. 603–604; autor Ladislav Soldán.]
  • MATHAUSER, Zdeněk. K padesátinám Sávy Šabouka. Estetika : časopis pro estetiku a teorii umění. 1983, roč. 20, čís. 1, s. 57–59. ISSN 0014-1291. 
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1409-1410, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sáva_Šabouk&oldid=23819479“