Reiner Gamma

Reiner Gamma je záhadný světlý útvar v západní části Oceánu bouří (Oceanus Procellarum) západně od kráteru Reiner na přivrácené straně Měsíce.[1]

Reiner Gamma.
Poloha útvaru Reiner Gamma.
Reiner Gamma a kráter Reiner.

PopisEditovat

Je oválného tvaru a má průměr cca 73 km. Střední selenografické souřadnice jsou 7,4° S a 59,0° Z.[2]

Má výrazně vyšší albedo než okolí (je tedy světlejší) a jedná se o plochý útvar prostý nerovností. Na přivrácené měsíční polokouli je unikátní.[1][3] Intenzita magnetického pole Reineru Gamma je 15 nT, měřeno z výšky 28 km, což je jedna z největších magnetických anomálií lokalizovaných na Měsíci.[4] Síla magnetického pole je schopna zformovat mini-magnetosféru, která zabírá na povrchu až 360 km. Solární vítr pak obtéká kolem této oblasti a jelikož je známo, že částice slunečního větru dokáží způsobit ztmavnutí měsíčního povrchu, magnetické pole kolem Reineru Gamma může mít podíl na udržení jeho světlosti.[5][6]

Západo-jihozápadně se nachází oblast zvaná Planitia Descensus, místo přistání sovětské sondy Luna 9 (první měkké přistání na Měsíci vůbec).[1] Severně se vine měsíční brázda Rima Galilaei.

NázevEditovat

V raných mapách Měsíce od Francesca Grimaldiho se tento útvar nesprávně objevuje jako kráter. Jeho spolupracovník Giovanni Battista Riccioli jej pak pojmenoval Galilaeus podle Galilea Galilei. Název pak v roce 1935 použila Mezinárodní astronomická unie pro pojmenování kráteru Galilaei ležícího severozápadně od Reineru Gamma.[7]

Název Reiner Gamma tedy vychází z kráteru Reiner ležícího východně a pojmenovaného podle italského matematika a astronoma Vincentia Reinieriho, jenž byl Galileovým přítelem.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reiner Gamma na anglické Wikipedii.

  1. a b c Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
  2. Reiner Gamma on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola 50 pohledů na Měsíc, str. 205, ISBN 80-85277-10-7
  4. Richmond, N.C., et al.. Correlation of a Strong Lunar Magnetic Anomaly with a High-Albedo Region of the Descartes Mountains. Geophysical Research Letters. 2003, s. 48. DOI:10.1029/2003GL016938. Bibcode:2003GeoRL..30g..48R. (anglicky) 
  5. Wieser, Martin, et al.. First observation of a mini-magnetosphere above a lunar magnetic anomaly using energetic neutral atoms. Geophysical Research Letters. 2010, s. L05103. DOI:10.1029/2009GL041721. Bibcode:2010GeoRL..3705103W. arXiv:1011.4442. (anglicky) 
  6. L. L. Hood, C. R. Williams (1989). "The Lunar Swirls - Distribution and Possible Origins". Proceedings 19th Lunar and Planetary Science Conference, Cambridge University Press/Lunar and Planetary Institute. Retrieved on 2006-06-27. 
  7. Crater Galilaei on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  8. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Marius, str. 84, č. mapového listu 29, ISBN 80-85277-10-7

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat