Rebutia mudanensis
Rebutia mudanensis je největší zástupce užšího příbuzenského okruhu kolem R. haagei s pěknými oranžovými květy. Jméno tohoto druhu je odvozeno od místa původu, nalezen byl v blízkosti Mudana (Argentina, provincie Salta).
 Rebutia mudanensis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Digitorebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia mudanensis Rausch, 1976 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia mudanensis Rausch editovat
Rausch, Walter; Kakteen und andere Sukkulenten, 27: 169, 1976
Sekce Digitorebutia, řada Haagei
Synonyma:
- Lobivia haagei (Frič et Schelle) Wessn. var. mudanensis (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 57, 1987
- Rebutia pygmaea (R. E. Fries) Br. et R. var. mudanensis (Rausch) Lodé, Cact. Aventures, 16: 17, 1992
- Rebutia haagei Frič et Schelle subsp. mudanensis (Rausch) Mosti, Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 1: 37, 2000
Popis editovat
Stonek jednotlivý, krátce válcovitý, asi 30 mm široký a 40 mm vysoký, s řepovitým kořenem, v kultuře poněkud větší, někdy trochu odnožující; pokožka našedle světle zelená, v brázdách s fialovými odstíny. Žeber 13 - 14, přímo dolů probíhající nebo jen málo stočené, rozložená do nízkých, plochých, asi 4 mm dlouhých a širokých hrbolů; areoly oválné, 2 mm dlouhé, slabě bíle až hnědě plstnaté, později holé. Okrajových trnů 12 - 13, přilehlé nebo jen málo odstávající, až 10 mm dlouhé, sklovitě bílé se světle hnědými špičkami; středový trn 0 - 1, poněkud silnější.
Květy postranní, až 45 mm dlouhé a široké; květní lůžko a trubka béžově růžové, s málo početnými, malými, jemnými, tmavě hnědými šupinami a bílými vlasy, jícen bělavě růžový; vnější okvětní lístky kopisťovité, ven vyhnuté, bělavě růžové s fialově růžovým středním proužkem, vně s olivově zeleným proužkem; vnitřní okvětní lístky kopisťovité, až 8 mm široké, zaokrouhlené, lososově růžové; nitky vznikající na celé stěně trubky, světle růžové, ke konci světlejší, prašníky světle žluté; čnělka asi 27 mm dlouhá, z toho asi na 15 mm stopkovitě srostlá s trubkou, nazelenale žlutá, blizna nazelenalá, ramen blizny 6, sevřená, 3 mm dlouhá. Plod kulovitý, 6 mm široký, hnědofialový, s úzkými nazelenale žlutými šupinami, bílými vlasy a štětinami, s tenkou slupkou, rozpadající se ve zralosti, dužina plodu bělavá. Semena hnědočerná, asi 1,1 mm dlouhá a 0,9 mm široká, testa zřetelně hrbolkovitá, skulptura semenné testy podobná R. haagei, jen poněkud výraznější.
Variety a formy editovat
Variety ani formy nebyly popsány, druh je známý z omezeného areálu, i rostliny ve sbírkách jsou velmi jednotné. Zřetelnější rozdíly lze pozorovat pouze v odstínu vybarvení okvětních lístků, což je ale hlavně důsledkem postupné změny zbarvení v průběhu kvetení. Při prvním otevření jsou květy zřetelně tmavší a více lososově zbarvené, později barva bledne a posouvá se více ke žluté. Kromě typového sběru WR 689, podle kterého byl druh popsán, snad tento taxon nebyl jinými sběrateli nalezen.
Výskyt a rozšíření editovat
Typový sběr R. mudanensis WR 689 pochází od Mudana v blízkosti Santa Ana (Argentina, provincie Salta), výskyt je omezen na Cerro Mudana v nadmořské výšce 3500 - 4300 m.
Poznámky editovat
R. mudanensis je největší zástupce z bližšího příbuzenského okruhu kolem R. haagei, v kultuře i na vlastních kořenech dorůstají rostliny do ještě větších rozměrů než v přírodě. Rovněž její květy jsou poněkud větší než u ostatních příbuzných taxonů, zejména v dalších dnech kvetení. Celkově je podobnost s R. haagei zřetelná, zejména ve vztahu k některým nověji sbíraným formám, které se však od původních Fričových rostlin přece jen poněkud liší. Nápadné je výrazné blednutí květů v dalších dnech kvetení, kdy se vybarvení okvětních plátků stává světle narůžověle oranžovým.
Pěstování editovat
Pěstitelskými nároky se R. mudanensis od ostatních zástupců příbuzenského okruhu kolem R. haagei, případně R. pygmaea, nijak neliší. Řepovité kořeny vyvolávají potřebu určité opatrnosti v zálivce a skladbě pěstebního substrátu. Při obsahu nedostatečně rozložených ústrojných částí a trvale vyšší vlhkosti se zvyšuje nebezpečí houbových chorob nejen v období vegetačního klidu, ale i při trvale vysokých teplotách uprostřed léta. Pro bezpečné dlouhodobé pěstování na vlastních kořenech lze doporučit dobře propustný, vzdušný substrát, nárazovou zálivku ve vegetaci a úplné sucho v době vegetačního klidu, kdy by i teploty měly být nízké, pod 10 °C, aby nedocházelo předčasnému probuzení rostlin. Ze samosprašných květů jsou dobře klíčivá semena vytvářena v dostatečném množství, semenáčky zachovávají všechny charakteristiky druhu a dorůstají do květuschopnosti během 2 - 3 let.
Literatura editovat
- Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (2), Cactus & Co., 4: 37, 2000
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 81, 1997
- Rausch, Walter; Lobivia 85, p. 57, 1987
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 615, 1980
- Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 80, 1997
