Rangwapithecus gordoni
Rangwapithecus gordoni je druh vyhynulých úzkonosých primátů, žijících v časném miocénu (před 19 – 20 miliony let) v západní části dnešní Keni.[1][2]
 Rangwapithecus gordoni | |
|---|---|
 Horní čelist Rangwapithecus gordoni | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | primáti (Primates) |
| Oddělení | úzkonosí (Catarrhini) |
| Čeleď | Proconsulidae |
| Rod | Rangwapithecus Andrews, 1974 |
| Binomické jméno | |
| Rangwapithecus gordoni Andrews, 1974 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původně jej Peter Andrews roku 1974 popsal pod rodovým jménem Dryopithecus,[3] avšak po přezkoumání navrhl v roce 1978 vytvoření samostatného rodu, v té době ještě reprezentovaného dvěma druhy (Rangwapithecus gordoni a Rangwapithecus vancouveringi).[4] Terry Harrison pak v roce 1986 přesunul druhého jmenovaného zástupce do blízce příbuzného rodu Nyanzapithecus jako Nyanzapithecus vancouveringorum.[5] V současné době[kdy?] je tedy rod Rangwapithecus zastoupen pouze jediným druhem s názvem Rangwapithecus gordoni.
Rangwapithecus je známý jen z několika nalezených úlomků čelistí, především z lokality Songhor. Jednalo se o středně velkého primáta, který mohl dosahovat hmotnosti až 15 kg. Patrně se značně podobal rodu Proconsul. Žil v korunách stromů tropického pralesa, kde se pohyboval po všech čtyřech končetinách. Na základě morfologie zubů se předpokládá, že na rozdíl od mnoha jiných miocenních primátů dával v potravě přednost listům před plody a ovocem.[6]
Reference editovat
- ↑ HARRISON, T. Late Oligocene to Middle Miocene Catarrhines from Afro-Arabia. In: HARTWIG, W. C. The Primate Fossil Record. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. Kapitola 19, s. 311–338.
- ↑ HARRISON, T. Dendropithecoidea, Proconsuloidea and Hominoidea. In: WERDELIN, L.; SANDERS, W. J. Cenozoic Mammals of Africa. Berkeley: University of California Press, 2010. S. 429–469.
- ↑ ANDREWS, P.J. New species of Dryopithecus from Kenya. Nature. 1974, roč. 249, s. 188–190.
- ↑ ANDREWS, P.J. A revision of the Miocene Hominoidea of East Africa. Bulletin of the British Museum Geology Series. 1978, roč. 30, s. 85–225. Dostupné online.
- ↑ HARRISON, T. New Fossil Anthropoids From the Middle Miocene of East Africa an Their Bearing on the Origin of the Oreopithecidae. American Journal of Physical Anthropology. 1986, roč. 71, s. 265–284.
- ↑ TEAFORD, M. S., Ungar, P. S. Diet and the evolution of the earliest human ancestors. Proceedings of the National Academy of Sciences USA. 2000, roč. 97, s. 13 506 – 13 511.
