Raimond V. z Toulouse
Raimond V. z Toulouse (okcitánsky Ramon V de Tolosa, francouzsky Raymond V de Toulouse, 1134 – prosinec 1194 Nîmes) byl hrabě z Toulouse, Saint-Gilles, Rouergue a markýz provensálský.
| Raimond V. z Toulouse | |
|---|---|
| hrabě z Toulouse, Saint-Gilles, Rouergue a markýz provensálský | |
 Hrabství Toulouse okolo roku 1154 | |
| Narození | 1134 |
| Úmrtí | prosinec 1194 Nîmes |
| Pohřben | katedrála v Nîmes |
| Manželka | Konstancie Francouzská |
| Potomci | Raimond VI. z Toulouse Alberich Taillefer z Toulouse Balduin z Toulouse Adéla z Toulouse |
| Dynastie | Raimundovci |
| Otec | Alfons Jordan z Toulouse |
| Matka | Faydiva z Uzès |
| Příbuzní | Faydiva z Toulouse, Alfons z Toulouse a Laurence of Toulouse (sourozenci) Konstancie z Toulouse, Raimond VII. z Toulouse, Wilhelmina de Toulouse[1] a Richard de Toulouse[1] (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatByl synem Alfonse Jordana z Toulouse a svého otce doprovázel při křížové výpravě do Svaté země. V dubnu 1148 připluli do Akkonu a otec jej ponechal v péči templářského řádu v Jeruzalémě, zřejmě, aby se Raimond pocvičil v bojovém umění, a sám se vydal do válečné vřavy. Hrabě Alfons náhle zemřel, aniž by se dostal na bitevní pole, pravděpodobně 15. dubna[2] v Caesareji a jeho smrt byla doprovázena zvěstí o otravě.[3] Čtrnáctiletý Raimond podědil otcova panství a rychle se vracel zpět na kontinent.[4]
Roku 1154 se oženil s Konstancií, bezdětnou vdovou po Eustachovi z Boulogne a sestrou francouzského krále Ludvíka VII., kterému následně složil lenní hold a uznal jej svým panovníkem. Roku 1159 musel čelit snaze Jindřicha Plantageneta, který toužil z titulu akvitánského vévody uplatnit nárok na hrabství Toulouse a to za podpory aragonského vládce Ramona Berenguera. Vojenské převaze Raimondových protivníků učinila přítrž intervence švagra Ludvíka VII., [5] který sám obsadil Toulouse a Plantagenet, nechtěje obléhat svého lenního pána, i s vojskem odtáhl.[6] Roku 1173 Raimond, který mezitím zapudil svou choť, přešel na stranu Plantagenetů[7] a pokračoval ve sporu s Aragonií.[8]
Raimond byl dle kroniky Gervaise z Canterbury roku 1178 autorem dopisu cisterciácké generální kapitule,[9][10] v němž upozorňuje na "mor bezvěrectví"[11] a jeho rozšiřování na svých panstvích, kde kataři plení "vinice, které vysázela pravice Nejvyššího" a žádá cisterciáky o zákrok a také o podporu francouzského krále. Slibuje, že podpoří vojenskou výpravu, otevře městské brány a "ukáže kacíře". Na jeho popud byl na jih vyslán papežský legát Petr ze San Crisogono a Jindřich z Marcy, opat z Clairvaux s vojenským oddílem a začali s kázáním a vyšetřováním heretiků.[12] Zdá se, že počínání hraběte bylo motivováno snahou získat kontrolu nad příliš ambiciózními měšťany v Toulouse[13] a také nenávistí proti Rogerovi Trencavelovi.[14] Mise dokázal velmi dobře využít[15] a díky vyšetřování a následnému obrácení několika měšťanů na víru pravou rozprášit příliš uvědomělé poddané.
Zemřel v prosinci 1194 v Nîmes a byl pohřben v místní katedrále.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ BARBER, Malcolm. Noví rytíři : dějiny templářského řádu. Praha: Argo, 2006. 433 s. ISBN 80-7203-764-1. S. 236.
- ↑ TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3. S. 328.
- ↑ Noví rytíři, str. 236
- ↑ HALLAM, Elizabeth M.; EVERARD, Judith. Francja w czasach Kapetyngów 987–1328. 1. vyd. Warszawa: Wydawnictwo naukowe PWN, 2006. 460 s. ISBN 83-01-14861-6. S. 91. (polsky)
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 168
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 224
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 92
- ↑ ZBÍRAL, David. Největší hereze. Praha: Argo, 2007. 169 s. ISBN 978-80-7203-914-2. S. 33–35. Dále jen Největší hereze.
- ↑ Svaté války, str. 573
- ↑ Svaté války, str. 572
- ↑ Největší hereze, str. 33-35
- ↑ Francja w czasach Kapetyngów, str. 86
- ↑ Největší hereze, str. 37
- ↑ Největší hereze, str. 128
Literatura
editovat- DÉJEAN, Jean-Luc. Les comtes de Toulouse (1050-1250). Paříž: Fayard, 1979. ISBN 2-213-02188-0. S. 29. (francouzsky)
- MACÉ, Laurent. Les comtes de Toulouse et leur entourage:XIIe-XIIIe siècles:rivalités, alliances et jeux de pouvoir. Toulouse: Bibliothèque historique Privat, 2003. 445 s. ISBN 2708956124. (francouzsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Raimond V. z Toulouse na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Alfons Jordan |
|
Hrabě z Toulouse 1148–1194 |
|
Nástupce: Raimond VI. |
