Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II.

Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II. („bůh milující jeho otce“, lze též jen Ptolemaios XIV. Filopatór II. - „milující otce“ - řecky Πτολεμαίος Φιλοπάτωρ) byl egyptský faraon z dynastie Ptolemaiovců.

Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II.
Ptolemy XIV.jpg
Narození59 př. n. l.
Úmrtí44 př. n. l. (ve věku 14–15 let)
Příčina úmrtíjed
Povolánípanovník
Nábož. vyznáníEgyptské náboženství
Manžel(ka)Kleopatra VII. (46 př. n. l.–43 př. n. l.)
RodičePtolemaios XII. Aulétés a Kleopatra V.
RodPtolemaiovci
PříbuzníPtolemaios XIII. Theós Filopátór, Kleopatra VII., Arsinoé IV., Bereniké IV. a Kleopatra VI. (sourozenci)
Funkcefaraon
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Ptolemaios XIV. se narodil roku 59 nebo 60 př. n. l.. Jeho otcem byl král Ptolemaios XII. Neos Dionýsos a matkou jedna z členek ptolemaiovského rodu. Když 13. ledna 47 př. n. l. zemřel Ptolemaiův starší bratr Ptolemaios XIII. Theos Filopatór, byl Ptolemaios XIV. prohlášen faraonem a spoluvládcem své starší sestry, nejznámější ptolemaiovské královny Kleopatry VII. Kleopatra se za nového krále následně vdala, ale přesto pokračovala v milostném vztahu s římským diktátorem Juliem Caesarem.

Vláda Ptolemia XIV., který byl ještě v dětském věku, je považována pouze za vládu de iure, kdy skutečnou moc držela v rukou Kleopatra. 15. března roku 44 př. n. l. byl v Římě Caesar zavražděn, mezi jehož vrahy byl i Marcus Junius Brutus či Gaius Cassius Longinus. Ptolemaios XIV. poté Caesara brzy následoval a 26. července téhož roku zemřel. Jeho místo poté zaujal Ptolemaios XV. Kaisarion, syn Kleopatry VII. a Julia Caesara.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ptolemy XIV of Egypt na anglické Wikipedii.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

Egyptští faraoni z dynastie Ptolemaiovců
Předchůdce:
Ptolemaios XIII. Theos Filopatór
47 - 44 př. n. l.
Ptolemaios XIV. Theos Filopatór II.
Nástupce:
Kleopatra VII. a Ptolemaios XV. Kaisarion